Český Beck a album plné slabostí

17.12.2007 00:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Osobitý písničkář Jan Burian volně navázal na svou loňskou nahrávku "Dívčí válka", tentokrát se ale zajímal o muže a jejich slabé stránky. Opět se spojil se synem Jiřím a řadou netuctových hostů, jejichž přičiněním vzniklo vyšperkované album představující Buriana jako českého Becka.
9/10

Jan Burian - Muži jsou křehcí

Skladby: CD1 - Muži jsou křehcí, Jako by nic (Petr), Rebel na malém městě (Oldřich), Sváťa, Jára, Na cestě (Karel), Supermani, Spolužák Filip, V. I. P. (Milan), Bungee Jiří, Průkopník (Lukáš), Tři kamarádi, Warning (Tomáš), Anekdota (Václav), V jiném světě (Richard), Kluci z naší třídy (Robert, Zdeněk, Jáchym, Míra, Rudla, Dalibor, Láďa aj.)
CD2 - Miláček Oskar II. - Yellow Sisters, Odešli spolu (Viktor a Leo) - Xavier Baumaxa, Muži jsou křehcí - Mardi, Ten velký a ten malý (Pepa a Pepíček) - Petr Váša, Dilema (Přemysl) - Přemysl Rut, Warning (Tomáš) - Jiří Konvrzek, V.I.P. (Milan) - Lenka Dusilová, Svět versus Miloš - Tomáš Frgala, Miláček Oskar - Jan Burian
Vydáno: 12.11.2007
Celkový čas: 57:56 + 27:41
Vydavatel: Indies MG Records
Jan Burian se nerad opakuje. A i když by se už ze jména desky "Muži jsou křehcí" i počtu disků mohlo zdát, že půjde o pouhou maskulinní formu loňské "Dívčí války", jedná se o pokračování velmi volné, ale hlavně opět originální - sestavené dle zcela jiného klíče. První album vypráví šestnáct příběhů o naší mužské nedokonalosti v podání autora samotného s nepřeslechnutelnými aranžemi a v produkci Jiřího Buriana (nebo chcete-li Gregory Finna) a Mikoláše Růžičky. Druhý disk, označený jako "Drobné dárky", nabízí Burianem vnímanou křehkost pohledem neméně svébytných hostů.

Paralela s Beckem zmíněná v úvodu není vůbec od věci a i když deska začíná titulní skladbou poměrně decentně, už následující "Jako by nic" ukazuje, jak šťastné bylo spojení se všemi členy hudebního tělesa Ghostmother. Ty současné aranže obalující písně elektronikou i vazbící kytarou či Haagerovy gramofony zpestří a obohatí Burianův vlastně jednotvárný projev. Vzniká různorodé a květnaté album, na němž se snoubí množství stylů s muzikantskými fórky a půvabnými hudebními odkazy i citacemi (z "jako hova-da-da-da hova-da-da-da" z "Průkopníka" mám až infantilní radost).

A pak jsou tu samozřejmě texty. Osobité jako autor sám, hodné zamyšlení, jak bývá zvykem. Texty, v nichž poznáváte (alespoň jste-li mužem) ty své vlastnosti, na něž obvykle nejste hrdí, ale přesto jsou vaší součástí a někdy, když máte slabou chvilku, jste i ochotní je na sobě pozorovat. Příběhy všech těch Milanů, Oldřichů a Tomášů vypráví autor sám, z pozice nestranného pozorovatele. A to, jak se ve svém údělu cítí třeba miláček Oskar a zda je či není spokojený, vlastně neřeší. Proč taky.

Druhé album je díky hostům ještě o něco kontrastnější (jemná a citlivá Lenka Dusilová vedle živlů Petra Váši či Jiřího Konvrzka). K již slyšeným i novým příběhům přinesli hosté svůj odlišný pohled na věc. A Burian jim nechal až nezvykle volné ruce. Xavier Baumaxa si mohl dovolit napsat vlastní hudbu i zcela překopat text, takže píseň "Odešli spolu" ztratila původní poselství, ale získala nové a vlastně to nevadí (škoda že nebyl zaznamenán i originál). Stejně zdařile vyzní vokálně-konverzační "Miláček Oskar" v podání Yellow Sisters. A tak pouze Mardi, nejkřehčí z křehkých, působí poněkud rušivě.

Zatímco ženy jsou bojovné válečnice skrývající se v něžných stvořeních, muži jsou křehcí, ale příliš to nechtějí ukazovat navenek. Jan Burian se nebál tuto naši citlivou stránku odkrýt a s pomocí svého produkčního týmu nahrál netuctové, nadmíru originální album. Díky němu ochotně registrujeme vlastní nedostatky. A to je fajn, ne?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY