Ohledně toho, jestli se má filmový soundtrack brát jako součást (či pouhý doplněk) filmu, a nebo jestli se jedná o naprosto samostatné dílo, se již vedla pořádná snůška polemik. A ač by se mohlo zdát, že začínat další by bylo nejen naivní, ale zároveň také lehce iritující, malým paralelám se v souvislosti s hudební deskou k filmu "Control" vyhnout nelze. Málokdy se totiž najde lepší, ba až tak exemplární příklad. Hudba z filmu, respektive k filmu "Control" je totiž jakýmsi polovičatým pokusem o obé najednou.

Založit zúčtování na přímé vazbě k filmu, tedy na tom, jestli nám po poslechu alba dojde totéž, co po zhlédnutí pohyblivých obrázků, by pro soundtrack "Control" nebylo zrovna příjemné. Zatímco film samotný je výraznou poctou Ianu Curtisovi (a potažmo samozřejmě i kapele Joy Division), soundtrack je spíše obrazem doby. Zrcadlem toho, co se muselo stát, aby vůbec Joy Division vznikli, aby svět vůbec něco jako post-punk poznal. Zároveň se ovšem zaměřuje na ty, kteří prapor post-punku pozvedli nad hlavu celého Manchesteru a také naznačuje cestu k těm, kteří v jejich odkazu pokračovali vstříc novému století.

Nechybí tedy Sex Pistols (živě pochopitelně, abychom získali odkaz na ONEN koncert, který bez debaty patří do škatulky těch nejdůležitějších v hudební historii) ani prapůvodní inspirace samotného punku: glam rock v podání Roxy Music či Davida Bowieho. Samozřejmostí jsou Joy Division a "Sister Midnight" Iggyho Popa, dále Buzzcocks či Kraftwerk, i New Order pochopitelně přispěli, a to třemi zcela novými, speciálně pro film nahranými písničkami. A máme tady také The Killers, kteří dokonce nahráli povedenou coververzi klasiky "Shadowplay". Co je tedy špatně?

Proč ty tři písničky New Order, které se zachycenou dobou nemají mnoho společného? Na soundtrack se díky písničce "Transmission" vešli i samotní filmoví Joy Division - proč? Jde opět o bezpáteřní krok mimo zvolenou kostru alba. A proč ta coververze "Shadowplay"? A když už, tak proč zrovna od The Killers? Proč ne třeba Interpol, kteří k Joy Division mají minimálně o dva světelné roky blíž? A naopak: proč chybí například Public Image Ltd., A Certain Ratio či třeba amíci z Television?

Jako by se úmysl vydat soundtrack na filmu zcela nezávislý najednou někde zlomil. Jako by na ono původní Vykašleme se na filmovou hudbu a udělejme kompilaci, která bude oslavou celého post-punku někdo najednou zapomněl a začalo se polovičatě ustupovat: Ale tak dejme tam něco od těch New Order, když už toho tolik pro film napsali. A ti herci taky odvedli dobrý kus práce a ty jejich filmové coververze Joy Divsion zní dobře - musíme tam aspoň jednu dát přece... Ne. Všechno, nebo nic. Risk, nebo zisk. Tomuhle filmovému výběru prostě chybí řád.

Ale je tady i ten druhý pohled. Kdy prostě vezmete cédéčko, dáte ho do přehrávače a začnete poslouchat. Je tam všechno, co máte rádi. "Shadowplay" vám sice lehce przní nějací mladíci, co jim ještě před rodiči schovaná lahvová desítka kape po bradě, ale jinak vás ta hudba dokáže naplnit. Jo, ani tomuhle pohledu se nebráním. Ten totiž tenhle soundtrack splnit dokáže. Pořád totiž obsahuje geniální hudbu, která se dobře poslouchá. Pokud o sedmdesátých letech v Manchesteru nevíte nic a navíc rádi používáte tlačítko shuffle, zapomeňte na vše, co jsem napsal, koukněte jen na hodnocení a připočtěte si tři body k dobru.