Americká (dříve) alternativní rocková skupina R.E.M. vydává první koncertní záznam své historie. Dva disky o dvaadvaceti tracích jsou doplněné o DVD, kde v obrazovém zpracováním najdete úplně to samé. Prostě klasika. Tak jako je mezi běžnými živáky "Live" R.E.M.
6/10
R.E.M. - Live
Vydáno: 16.10.2007
Celkový čas: cca 100
Skladby: Take Your Name, So Fast, So Numb, Boy In The Well, Cuyahoga, Everybody Hurts, Electron Blue, Bad Day, The Ascent Of Man, The Great Beyond, Leaving New York, Orange Crush, IWanted To Be Wrong, Final Straw, Imitation Of Live, The One I Love, Walk Unafraid, Losing my Religion, Ehats The Frequency, Kenneth?, Drive, (Dont Go Back To) Rockville, Im Gonna DJ, Man On The Moon
Vydavatel: Warner Music
R.E.M. jsou pořád tady a kardinální otázka stojí: co s nimi teď, v době rozhýbané novými jmény? Upadat do hořkosladké nostalgie a vracet se k prvním albům, protože právě tam byli nejvýjimečnější a právě tam měli nejméně recyklovaných globalizovaných hitů? Nebo si nakládat novější materiál a sami sebe přesvědčovat, že to pořád stojí za to, a po těch letech zaplať pánbůh za to? Nebo si dejte live výběr, kde se všechny otázky a souvislosti vyřeší na ploše 2CD, projedou se téměř všechny desky a jak kapela bude dřít, vy budete moci uvažovat. Nebo si to celé zjednodušte a dejte si DVD s tím nejlepším obrazem a zvukem (jen ty začátky bývají těžké), který si dnes můžete přát, a hravou kamerou k tomu. I když kombinace černá/bílá už dávno neevokuje art asociace. Ale cool to je, čím dál víc.
Velmi zajímavým zjištěním je, že staré i nové věci naživo většinou fungují podobně a nedostavuje se pocit diferencovanosti narvaných klenotů typu "Cuyahoga" a utahaných bezpohlavních melodií aka poslední hit a singl - a asi i lehká agitka - "Leaving New York". A vše je jak má být, "Everybody Hurts" neskutečně patetické (a nejen díky publiku, které na to dle všeho čeká), jako by Stipe a spol. hledali staré a už ztracené pocity výborného znuděného klipu. Jako by si mysleli, že je najdou energií, ale dav je spokojený a celá hala tleská a řve. "Imitation Of Life" s "Losing My Religion" zase skutečný entusiasmus a onanie optimismu namíchaného upřímnou radostí. A závěrečná látková výměna "Man On The Moon" gradovaná tak, až je přegradovaná. Finiš jak z Hollywoodu. Je to problém? Ale ne...
Celkový dojem a vjem ze všeho, co "Live" nabízí, se rovná pulsujícím sympatiím, protože i přes veškeré dobou devalvované jednotlivosti, i přestože jednotlivé fragmenty tracklistu ve své době něco znamenaly a v živém provedení se z nich vytržením z kontextu stává pouhé zboží zbavené obsahu. Je to jako přijít do McDonaldu a dostat to, co zrovna potřebujete, ale že by vás to vzrušovalo nějak trvale, se říct nedá. Ale to je v podstatě riziko každého koncertního záznamu. Jsou výjimky: dané buď určitou koncepčností, nebo schopnostmi samotné kapely hodnotu zachovat. To
R.E.M. nezvládají a předvádí celkem slušný supermarket své tvorby o dvanácti položkách, ale i tak jsou sympatičtí - poctiví, sehraní, hlasití a rozesmátí, Stipe roztomile tančící a gestikulující, pro své fanoušky se obětující. Optimismus a dobrou náladu do žil nalévající.
"Live" - první koncertní kompilace od
R.E.M. je pohoda k čemukoliv, třeba jako čekání na další řadovku, která má být rychlejší než poslední "Around The Sun". Fakt dobré intermezzo. Zajímají vás intermezza nebo baterie opravdových emocí nebo od tak staré kapely už nic a jen se necháte překvapit? A co je tady vůbec fake? Moje nespokojenost nad kvalitně udělaným živákem? Živák bez koncepce, co by pokryla nějaký moment kariéry skupiny, tedy to, co by mělo smysl? Nebo to, že ta interakce a reakce neprobíhá?