Kolik času potřebuje kapela k tomu, aby si vydobyla jméno a respekt jak u fanoušků, tak u spřízněných hudebníků? Některým k tomu nestačí ani mnohaleté působení, nespočet koncertů a řada alb. Kanadská parta Comeback Kid to zvládla za čtyři roky existence se třemi deskami na kontě. Není náhodou, že se řadí mezi nejuznávanější formace současného hardcore punku. Právě poslední nahrávku pojmenovanou "Broadcasting" přijela představit také pražskému publiku.

Pokud Sedmička hlásí týden před začátkem akce vyprodáno, může to znamenat jediné: ten večer bude v suterénních prostorech sedmého bloku strahovských kolejí pořádně horko. Zvláště pak, když si v nejstarším pražském klubu dají dostaveníčko tři nekompromisní hardcore sestavy. Párty otevřela finská pětka Lighthouse Project a nutno říct, že hned od začátku se potýkala s dost špatným ozvučením. To připomínalo spíš bourání starého továrního komína než zvuk koncertního vystoupení. V tu chvíli se klub teprve zaplňoval, takže jejich syrový hardcore fungoval hlavně coby hudební kulisa při čekání v dlouhé frontě na šatnu, během prohození pár slov se známými a přáteli a při objednávání pití u baru.

Jako druhá zahrála čtyřka Endstand, původem rovněž ze severu Evropy, a já se neubránil pocitu, že kdyby byli hlavní hvězdou oni, bylo by vyprodáno stejně. Aspoň vřelé přijetí publikem tomu nasvědčovalo. Na patku učesaný zpěvák se spokojeným výrazem ve tváři a mikrofonem v pokérované ruce křičel do předních řad v tu chvíli již pulsujícího kotle. Až na malý incident spojený s vyléváním piva a drobnou strkanicí se jednalo o strhující, jakýkoliv kompromis postrádající jízdu.

U vystoupení spolků typu Comeback Kid se můžete jenom dohadovat, jak dlouho vydrží publikum nehybné. Ve čtvrtek se klid dal počítat maximálně na sekundy, protože hned při prvních tónech se sál proměnil ve změť propocených těl. Co finské předkapely započaly, to Kanaďané dotáhli do úplného konce. Přímočarý rytmus bicích, řezavý kytarový zvuk a jakoby zastřený chraplavý vokál zapůsobily jako rozbuška. Co chvíli se někdo objevil nad hlavami davu, aby ho v následujících okamžicích, nalepeného na nízký strop klubu, les rukou zanesl kamsi z dohledu. Hranice mezi pódiem a prostorem před ním byla vymazána, frontman Andrew Neufeld se okamžitě ocitl v samotném epicentru rozdováděného davu. V ten ráz se dění pod jevištěm dalo přirovnat snad jen k otáčejícím se mlýnským kamenům, které rozemelou vše, co se mezi ně dostane.

Nespočet propocených trik a pošlapaných tenisek, několik modřin a naprostá spokojenost všech zúčastněných. Taková je bilance kytarového běsnění. Pražské publikum mělo opět po čase možnost posoudit, co nabízí současná hardcore scéna. Nutno říct, že to bylo posuzování více než zábavné.

Comeback Kid, Endstand, Lighthouse Project, Klub 007, Praha, 1.11.2007