Alan Wilder byl dlouhou dobu členem Depeche Mode. On sám o tomto období tvrdí, že ta léta mu pomohla k tomu, aby dnes mohl dělat to, co doopravdy chce. Výsledkem je projekt Recoil, který nedávno vydal velmi povedenou desku "subHuman". Wilder ji přijel osobně představit do Prahy - strávil zde několik hodin na Recoil Party s fanoušky v klubu Retro. Pár dnů předtím se konala zvláštní tiskovka, na níž byla možnost udělat s umělcem rozhovor. Bohužel, nějak to nevyšlo, ale nakonec se podařilo domluvit s jeho managementem na e-mailové formě. A v tom je ten vtip: když jsem se s ním krátce, na pár vět, setkal později v klubu, dokonale mě odzbrojil, neboť bez mrknutí oka věděl, že na něj čekají mé otázky. Stejně vstřícný byl v průběhu celé párty. Samotný rozhovor ukazuje, že jde o člověka, jenž má jasný názor a přesnou představu o tom, co se děje a jaká nás čeká budoucnost.

V jednom z rozhovorů jsi lidstvo označil za anti-lidské. Co tě přivedlo na tuto myšlenku?

Nikdy jsem přímo neřekl, že lidstvo jako takové je "anti-humánní", mám jednoduše pocit, že myšlenka nadřazenosti jednoho člověka nad jiným je stále stejně rozšířená, jakkoliv lidstvo považuje samo sebe za "civilizované". My všichni, ať už individuálně nebo ve skupině, se vyvyšujeme nad někoho jiného, což vede k netoleranci, fanatismu a v extrémních případech ke genocidě. Je to nesporný rys lidskosti. Viděl jsem velmi zajímavý dokument o konfliktech ve 20. století, který se zabýval myšlenkou, že na rozdíl od předchozích období, kdy země bojovaly o území, aby podpořily své imperiální ambice, za válkami v posledních sto letech stály rasové a ideologické rozpory, často podpořené náboženskou vírou.

Mezi alby "Liquid" a "subHuman" byla dlouhá časová mezera - četl jsem, že ses musel všechno učit znovu. Co je na tom pravdy?

Podílelo se na tom několik faktorů. Na určitou dobu jsem se fyzicky i psychicky odpoutal od prostředí nahrávacího studia, a proto bylo třeba znovu se obeznámit se svou vlastní situací. Samozřejmě se to všechno člověku vrací rychle, přesto byl ale tento proces tak trochu skličující, což je zpravidla aspekt, který brzdí spuštění jakéhokoliv projektu. Stejně tak technologie pokročila a já jsem si musel zvyknout na nové vybavení a odlišný software.

Dokážeš si ještě teď vybavit moment, kdy sis řekl, že se vrátíš do studia a začneš natáčet nový materiál?

Hepzibah (Alanova manželka - pozn. red.) poznamenala, že se chovám jako zapšklý mizera, což bylo nejspíš dáno tím, že mi chybělo tvůrčí vyžití. Pro většinu lidí platí, že soustavná práce může uškodit, ale totéž platí i o nečinnosti. Nešlo o to, že bych byl líný, potřeboval jsem se zaměřit a soustředit na to, v čem jsem nejlepší.

Dokázal bys ve stručnosti říci svou původní ideu k "subHuman" a jestli došlo k nějakým změnám během natáčení?

Nikdy jsem se nepustil do projektu Recoil s konkrétní vizí. Mohu si například říci, že bych rád více pracoval s živými hudebníky nebo třeba tolik nevyužíval mluveného slova, ale tato volná pravidla nikdy nejsou definitivní. Raději nechám hudbu naprosto přirozeně plout. Téma "subHuman" se objevilo až tehdy, když mi dva vokalisté poskytli své texty a já jsem začal uvažovat o tom, jak spolu souvisí a jak by mohly podat srozumitelné sdělení.

Podle mě zvuk desky dost ovlivnil Joe Richardson, kde jsi na něj natrefil?

Zadal jsem do Googlu "bluesový zpěvák/autor písní" a on byl jedním z prvních jmen, která se objevila. Odtud už se jednalo pouze o spoustu rozhovorů a uskutečnění našich diskuzí.

Jako docela zajímavý se jeví nápad udělat ambientní verzi "subHuman". Kdes na to přišel?

Díky poslechu zpětných repráků verze 5.1, která dává mnohem více vyniknout stereo mixu, mne napadlo, že bychom mohli vydat celé album, které by bylo mnohem minimalističtější. Jsem si vědom toho, že má hudba dokáže být velice hutná, a tak nám toto připadalo jako dobrá příležitost k vytvoření prostoru pro dýchání. Začali jsme odstraňováním rockovějších prvků, jako živé bicí a tvrdé kytary, abychom zjistili, co zbude. Pak jsem poupravil zbylé ambientnější části tak, aby dávaly smysl, a nakonec, kde bylo třeba, přidal pár nových smyček a zvuků. Je to hlavně o odhalování efektů, hlasů a více atmosférických momentů. Do popředí se dostávají například opakované vokály, podkres, pomalé kytary atd. Je kladen menší důraz na dynamiku a co se týče struktury, bylo provedeno několik drobných změn.

Zvláštní je i obal, že?

Dal jsem výtvarníku Jessi Holbornovi stručnou synopsi alba a nechal ho, aby přišel s různými nápady. Ty jsme poté protřídili a došli k něčemu, co podle nás nejlépe reprezentovalo daný koncept.

"subHuman" mělo premiéru během live webcastu, zdá se tedy, že se k současným komunikačním médiím stavíš otevřeně.

Obecně mám zato, že nové technologie jsou dobrá věc - nebýt lidí usilujících o nové způsoby řešení problémů a vlastní prezentace, nebyl by žádný pokrok. Pro umělce menšího formátu bez podpory nějaké společnosti mohou být velkou výhodou v publikaci jejich tvorby. Na druhou stranu nahrávací společnosti opravdu fungují jako filtry na "sračky".

Kontroverzí ale vyvolávají digitální downloady - legální a hlavně ty nelegální. Jaký je tvůj názor na věc?

V zásadě nemám problém s legálním šířením multimedia, pokud se bude zvuková kvalita nadále zlepšovat, a myslím, že projektům, jako je Recoil, které se nemohou spolehnout na tradičnější prostředky typu rádia, TV a prodejny desek, to může pomoci. Je samozřejmě smutné, že producenti z rádií poskytují tak omezený prostor pro jakoukoliv hudbu mimo mainstream, takže boj o to, aby se lidé seznámili s projektem Recoil, přetrvává. Jsem ale realista - mým jediným cílem je zaprvé lidi upozornit, zadruhé se ujistit, že tato hudba je k dispozici a posluchač se tudíž může rozhodnout sám.

Díky tomu, co jsem už řekl, se ale obávám, že myšlenka alba se brzy stane minulostí, protože lidé, jak se zdá, dávají přednost vybírání si jednotlivých skladeb, než aby věnovali čas tomu, že si sednou a poslechnou si celé album od začátku do konce. Pocházím z generace, která je zatížená na fyzický produkt, umění atd. CD se nicméně ubírá stejným směrem jako vinyl, a tak musí každý přijmout nové trendy. Mně se líbí fakt, že je vše k dostání on-line. V minulosti jsem promrhal spousty hodin prohledáváním obchodů s deskami a odcházel frustrován, že nejsem schopen najít to, co hledám.

Troufneš si odhadnout, jaké médium z těch fyzických má šanci tuto válku přežít? A co tvá skepse k hudebnímu průmyslu?

Budoucnost? Je mi jasné, že nebude trvat dlouho a všichni budeme rozdávat hudbu zdarma, jelikož ilegální kopírování už je stejně běžné. Já to v mnoha ohledech akceptuji, hudba zadarmo je dobrá reklama. Má skepse se netýká samotného průmyslu, ale obecného přístupu k hudbě jako celku. Fakt, že kupující veřejnost víceméně říká, že už za ni nechce platit. Připadá mi to docela zavádějící. Nikdo by se nepodíval na oblek ušitý na míru nebo krásný, ručně vyrobený kus nábytku a pak navrhnul, že by ho měl dostat bez placení, nebo ano? Z pohledu hudebníka je těžké smířit se s dlouhou snahou vyprodukovat něco opravdu výjimečného, když to v závěru musíte poskytnout v mizerném zhuštěném formátu mp3, protože to diktuje trh. Dokážu si představit, že po boku stahování by se mohla objevit nova verze vinylu - něco jako vysoce kvalitní disk, ne přímo vinyl, ale možná super-audio DVD s uměleckým obalem velikosti vinylu, který by uspokojil fajnšmekry. Vlastně už můžeme vidět podobné nápady přicházející od Radiohead a jim podobných.

S tímhle souvisí jedna věc, na kterou jsi určitě už mnohokrát odpovídal: Recoil je převážně studiový projekt, můžeme ale někdy očekávat, že uděláš i koncertní show?

Toto je asi nejčastější otázka , která je mi kladena, spolu s "Kdy budu produkovat nebo se vrátím k Depeche Mode?" Rozhodně si nedokážu představit, že by Recoil vystupoval živě v tradičním pojetí, tedy s bicími, basou, kytarou, zpěvákem, ale jsem otevřen něčemu bližšímu umění nebo filmu. Dokázal bych si představit přepracované nebo remixované verze různých skladeb s živým vokalistou a možná ve spojení s jedním nebo více filmovými tvůrci. Nicméně není to nic, co bych plánoval v blízké budoucnosti - alespoň pokud tuto myšlenku někdo nebude chtít zaštítit finančně.

Tak ona je hudba Recoil hodně scénická, neláká tě natočit nějaký sountrack, nepřišla někdy taková nabídka?

Setkal jsem se s různými věcmi, ale nic mě zatím doopravdy nelákalo. Problém je v tom, že nepracuji zrovna rychle a mnoho filmových společností očekává, že hudbu vysypeš z rukávu a bez mrknutí oka přepracuješ. V zásadě jsem ale této myšlence otevřen.

Mnoho kapel se chlubí, že jim z natáčení zůstalo hodně materiálu a že měly problém vybrat ty pravé skladby? Bude třeba někdy album nevydaných rarit Recoil?

Mám různé skladby, které se nikdy neobjevily na albech Recoil, ale existuje pro to důvod. Nemám v plánu je vydat. Jsem příliš velký perfekcionista a pokud to nezvládly napoprvé, bylo to prostě proto, že nebyly dost dobré.

Když se podíváme trochu zpět, co tě v rámci tvé sólové práce více ovlivnilo - být součástí Depeche Mode, nebo si třeba vyzkoušet produkční práci pro Nitzer Ebb?

Těžko říct. Líbilo se mi produkovat Ebb, ale na Recoil to nijak zásadní vliv nemělo. Samozřejmě ale cokoliv, co děláš, a veškerá hudba, kterou posloucháš, má vliv na tvou produkci.

Na "Unsound Methods" ti zpívá tvá manželka Hepzibah Sessa, myslíš, že ji ještě někdy pozveš k mikrofonu? Nebo se budeš dál držet hesla, že na každém novém počinu chceš mít někoho jiného, manželka nemanželka?

Je to dost možné. Nevím, jaká bude hudba a vokály na dalším albu, ale mohu říci, že způsob, jakým Hep přispívá do Recoil, má mnoho forem, ona sama je a vždy byla velice důležitá.

Už jsem zmínil tvé působení v Depeche Mode. Dokázal bys čistě hypoteticky někoho z nich pozvat na desku Recoil? Sleduješ i po těch letech to, co dělají, nebo tě to nechává zcela chladným?

To se nestane. Jejich tvorbu samozřejmě znám a občas jsem v kontaktu s Davem.

Ostatně někteří fanouškové říkají, že jim na "subHuman" vadí kromě hlubokého ponoru do r'n'b také to, že na ní slyší hodně samplů podobných Depeche Mode...

Tak tomu moc nerozumím, obvykle mě lidé obviňují, že hudba, kterou dělám, se dostatečně nepodobá Depeche Mode.