Propagovat hudbu na internetu zní jako skvělý nápad. Ve střední Evropě je to ale, zdá se, pro mnoho lidí zatím příliš revoluční myšlenka. Mp3 ochutnávky zdarma, streamy celých desek, komunikace s fanoušky... Že to ve světě funguje? Víte, my tomu internetu moc nevěříme.
Jeden můj kamarád, který pracuje jako regionální novinář, mi vyprávěl historku, v níž se pokoušel zapojit studenty místní střední školy do jakéhosi webového projektu svého deníku. Vše ale ztroskotalo na neoblomném řediteli školy, který mu s kamenným výrazem v obličeji řekl:
"Víte, my tady tomu internetu moc nevěříme." Na jeho výrok si vzpomenu vždy v pátek, když s kolegou Tomášem Parkanem připravujeme pro musicserver rubriku
Nové desky. Sehnat totiž informace o českých (a slovenských) nahrávkách, které se mají v pondělí objevit na pultech obchodů, je práce přímo detektivní a vypadá to, že těch, kdo "internetu moc nevěří", je v naší zemi asi víc než jen jeden ředitel z malého města.
© Universal V posledních letech změnil internetovou strategii propagace nové hudby fenomén komunitních portálů. Hodně českých kapel si tak k už existujícímu webu založilo ještě svůj alternativní "prostor" na MySpace.com, případně Facebook nebo
Last.fm. V hodně případech to ale znamenalo, že zatímco dříve zanedbávali jeden webový prostor, teď se o nich nedozvíte nic na více místech zároveň. A tak zatímco většina jejich zahraničních kolegů na svých stránkách zvyšuje napětí fanoušků před vydáním nové desky odpočítáváním k pondělnímu ránu (či úternímu nebo čtvrtečnímu - podle země, pochopitelně), na webech našich kapel se často dozvíte leda tak o loňském turné.
Abych nebyl na české hudebníky tak přísný, musím dodat, že zatímco ve světě se o internetovou komunikaci stará většinou nějaký placený člen produkčního týmu, u nás je to většinou na "dobrovolníkovi" z řad kapely. A chápu, že po dokončení desky (která se podle nějakého přírodního zákona vždy dodělává na poslední chvíli) už nejsou žádné síly na spisování informací na net. Tratí na tom ale jen a jen kapela samotná. Nikdo mi nevyvrátí, že kontakt s fanoušky je v čase informačního "přetížení" a drasticky klesajících prodejů CDček tou vůbec nejcennější devizou.
Když kapela vydává novou desku, informace o ní jsou nad zlato. A hudební ukázka na internetu je pak rovnou čistý, vybroušený diamant. Ve světě už dávno pochopili, že pro interpreta či kapelu, kteří nepatří pod velká vydavatelství a tudíž mají dveře do médií zavřené, neexistuje lepší způsob internetové propagace než jedna dobře zvolená skladba ve formátu mp3. Pro úplné nováčky je to k nezaplacení. A neplatí to jenom o muzikantech z indie scény, kteří každou středu zaplňují naši pravidelnou rubriku
Jukebox. Když letos na jaře potřeboval
komerčák Mika udělat rozruch kolem vydání své desky v Americe, vypustil na internet hned čtyři skladby.
Je to vlastně taková obdoba singlu, promo mp3 zveřejňované na různých blozích (nebo na Pitchforku a dalších i-magazínech) nahrazují rotaci písně v rádiích. A když už je firmě líto pustit píseň jen tak zadarmo, alespoň poskytnou na webových stránkách interpreta stream jedné či více skladeb (a často celé desky). U nás mi přijde, že to zvláštní slůvko "empétrojka" působí na hudebníky a jejich vydavatele jako uhranutí či kletba. Okamžitě si to spojí se stahováním (které zabíjí hudbu, nebo jak to říkají?) a je zle.
"Nemáte nějakou mp3ku, kterou bych mohl linkovat?" zeptám se jich třeba a jim se zatmí před očima, naskočí vyrážka a začnou lapat po dechu.
"Víte, my na ty mp3ky moc nevěříme," doplním si odpověď sám.
© myspace.com/sportosupermusic Nedávno jsem psal článek o fenoménu MySpace.com pro jeden papírový časopis a abych ilustroval sílu internetové šeptandy, přidal jsem dnes už dávno
profláklé příběhy
Arctic Monkeys nebo
Lily Allen, kteří za svůj úspěch vděčí správně zvolené "internetové strategii". Mohlo by se něco podobného povést i u nás? Přestal jsem psát a začal přemýšlet. Mohla by se kapela prosadit jen díky neúnavnému bombardování svých fanoušků novou hudbou po internetu? Z lenivého toku myšlenek mě vyrušil příchozí mail, ve kterém mě projekt
Sporto informoval o tom, že na svoje
MySpace.com pověsili další čerstvě nahranou skladbu ve formátu mp3. Že mě to netrklo dříve?!
Sporto jsou odpovědí na moji pochybovačnou otázku. Jejich strategie je stejně sympatická jako jejich hudba. Bez mindráků vypouští na internet své skladby a remixy a pomalu (ale jistě) si budují fanouškovskou základnu. Dokonce i své debutové EP vydali na internetu a zdarma. Čím dál častěji se o nich mluví jako o velkém letošním objevu a minulý týden už si vysloužili i nominaci na cenu
ALMA. Ta se sice uděluje za nejlepší živá vystoupení, ale bez správné propagace by si jich samozřejmě nikdo nevšiml.
Byl bych velký optimista, kdybych úvahu uzavřel předpovědí, že
Sporto změní názory našich internetových ateistů. Na druhou stranu vzpomínáte, jak to v jedné pohádce dopadlo s králíčkem, který soustavně tvrdil, že na lišky nevěří?