Pozice zůstaly uhájeny

Kanadská screamopunková pětka Silverstein se v polovině letošního roku přihlásila s novým albem "Arrivals & Departures". Již od úvodních momentů je patrné, že kapela navázala na svůj typický kytarový zvuk, jenž svým nezaměnitelným vokálem tradičně doplnil frontman Shane Told.

8/10

Silverstein - Arrivals & Departures

Vydáno: 03.07.2007 v USA
Celkový čas: 39:21

Skladby: Sound Of The Sun, Bodies And Words, If You Could See Into My Soul, Worlds Apart, My Disaster, Still Dreaming, The Sand Will Turn To Glass, Here Today, Gone Tomorrow, Vanity And Greed, Love With Caution, True Romance

Ohodnoť toto album

Screamo punk neměl nikdy na hudební scéně úplně jednoduchou pozici. Stál vždy poněkud stranou, a to i v časech, kdy světem otřásala vlna emo punku, k němuž má, řekněme, ideově blízko. Faktem ovšem je, že zástupy opatkovaných teenagerů s nehty nalakovanými na černo se mu o propagaci postaraly obstojně. Na druhou stranu je jisté, že do středu širokého posluchačského zájmu se asi nedostane nikdy - přeci jen čerpání z hardcore a metalu je natolik patrné, že společně s hrdelním vokálem a ne zrovna veselými texty nejspíš neosloví každého, kdo má nabroušený kytarový zvuk rád.

Typickým představitelem toho, čemu se dnes říká screamo, je kanadská pětka Silverstein. To, že jsou upsáni respektované značce Victory Records, je pro zasvěcené zcela pochopitelné. Nutno dodat, že patří společně s takovými Darkest Hour mezi ty tvrdší party.

"Arrivals And Departures" vychází ze stejného modelu jako dva roky stará "Discovering The Waterfront". Při zběžném poslechu by se mohlo zdát, že se jedná o druhou část téhož alba. Ovšem teprve časem vytanou rozdíly, kterými se liší od předchůdce. Tím hlavním je hutnější, plnější zvuk, jenž přirozeně navazuje na starší práci kapely. Ostatně nekompromisní úvod první pecky "Sound Of The Sun" napoví o celé kolekci mnohé. Dalším rozdílem je dotaženost a vůbec celková vyzrálost, jež je patrná i při zachování ne zrovna přehledné struktury skladeb včetně střídání melodického zpěvu s hrubým projevem. Jak je u screama mimochodem běžné.

A tak zatímco kolegové z Aiden či Funeral For A Friend podlehli volání zářivého mainstreamu, svůj zvuk zpřístupnili, obrousili a vydali v letošním roce v podstatě poprocková alba, Silverstein naopak šlápli na plyn a ze svých původních pozic neustoupili ani o milimetr. Ano, popularitu za hranicí stylu se jim touto cestou získat nejspíš nepodaří. Jenže je nikdo nemůže obviňovat ze zaprodanosti. S čistým svědomím se mohou zpříma podívat svým fanouškům - a vlastně i sami sobě - do očí.

• Souhlas (Mad Max, 16.10.2007 11:24) Reagovat

  Nezbyva nic jineho nez souhlasit, super album...
  
  

• Screamo??? (chiibo, 16.10.2007 17:12) Reagovat

  Aniž bych se chtěl nějak zakopávat do tzv. škatulek, myslím si že tahle kapela nemá se screamem společného vůbec nic.Je to jen dalsi pop-punová, emo-punová nebo cojavim-punková deska, vyberte si co uznate za vhodne, která se zařadila po bok několika tisícům kapel tohodle pseudo stylu.Kapely které se opravdu daji nazvat že hrají tzv. screamo , např.Saetia(R.I.P.), Funeral diner nebo třeba Daitro se musí obracet žaludky.Tahle recenze je stylově napsaná perfektně, ale obsahově se hodí k úplně jinému albu.Toť můj názor.Howgh
  
  

• CHVATIKA... (Reap, 23.11.2007 16:48) Reagovat

  Předem bych chtěl pochválit celý Musiceserver.cz. Recenze jsou stručné a k věci, dokonce i reporty jsou příjemnou přípomínkou akcí, na kterých spousta z nás jistě byla ;-).
  Chtěl jsem pouze zareagovat na recenzi, jak již účinil Chiibo. Ono to fakt žádné screamo neni, ovšem na druhou stranu - hudební styly se vyvíjejí. Vzhledem k tomu, že původní screamo a emo víceméně vymřelo, jsem s to tyto nesprávná označení u kapel jako Silverstein přenést na srdce. Hardcore bylo jedno dobu vše a to je důvod, proč dnes původním kapelám do škatulkování raději přidáme "oldschool" ;-). Kdybychom měli škatulkovat skutečně na mírů, asi bychom zůstali u nějakého pop post-punk, ale jde o prd. Mě Silverstein dost baví, ačkoli je to, jak řekl Chiibo, jedna z tisice kapel stejného ražení. Kačer Donald má také sto dílů, všechny jsou takřka stejné, ale baví mě. Baví asi každého, ale bavit se o nich jako o umění příliš nejde, taková je dnešní situace s většinou mallcore kapel ;).
  
  

• screamo je jinde... (Nightee, 05.05.2008 06:44) Reagovat

  chiibo ma pravdu, autor tohoto clanku je hudebni analfabet. Je smutny, ze hudebni kritici o hudbe nevedi vubec nic...
  
  

Rozhovory: Martin Čupka - V MØNØDREAM nedělám umělecké kompromisy Martin Čupka, frontman jedné z nejvýraznějších česko-slovenských rockových kapel John Wolfhooker, přichází s novým autorským projektem MØNØDREAM. Otevírá tak zcela novou kapitolu své hudební cesty. S myšlenkou zkusit si vlastní... čtěte zde

Vydáno: 30.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Trny & Žiletky na desce "Je nutné zabít beránka" přidávají na zlověstnosti Nová studiovka Trnů & Žiletek "Je nutné zabít beránka" přináší hutnou, emotivní a temnou jízdu. Na posluchače nečeká žádný med, ale ten asi nikdo z fanoušků Desedovy práce ani neočekává. Lídr Dark Gamballe znovu posouvá... čtěte zde

Vydáno: 29.12.2025 13:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Swingující blues-folk olomouckých Alibaba možná zůstává "Furt stejný", ale furt stejně skvělý a svůj Folk může být sofistikovaný i kýčovitý, židličkový, kotlíkářský, může tepat do společenských nešvarů, být zasněný, básnivý i výrazově dutý. V každém případě, ať už použijeme jakékoliv další adjektivum, měl by... čtěte zde

Vydáno: 29.12.2025 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Mutanti i zombíci řádí v rytmu psychobilly na "Mutant Farm" veteránů Green Monster Páté desce domácích psychobilly legend Green Monster vévodí jedovatá zelená barva, která láká na hororovou projížďku farmou mutantů. Vedle ní hrají prim dunivý kontrabas a charakteristický, kousavý vokál lídra a zároveň... čtěte zde

Vydáno: 28.12.2025 14:30 v sekci Recenze

7/10

Recenze: Dream of the Sun zatím ohledávají terén, s "What God Had Taken Once, He Can Always Take Twice" ale debutují slibně Prvotina "What God Had Taken Once, He Can Always Take Twice" představuje pražské Dream of the Sun v okamžiku prvního velkého kroku. Cestu si k němu vybudovali pečlivě a očekávání nastavili poměrně vysoko. Jak to celé dopadlo a proč... čtěte zde

Vydáno: 28.12.2025 08:00 v sekci Recenze