Na tuhle noc nelze zapomenout...

Po vydání své třetí sólové desky "On An Island" se loni vydal David Gilmour, hlas a kytara Pink Floyd (jak pravily vstupenky), na nedlouhé turné. Ač jej odmítl zatížit mnoha floydovskými proprietami, naplnilo nemalá očekávaní fanoušků měrou vrchovatou. A záznam pořízený při závěrečných koncertech v londýnské Royal Albert Hall je velice pěknou tečkou za tím gilmourovským případem.

Je libo vychutnati kompletní dvě a půl hodiny dlouhý koncert? Vložte do přehrávače disk s pořadovým číslem jedna. Koncertů turné nemělo zas tolik, aby se jejich dramaturgie dramaticky lišila od rakouského zastavení. Snad jen lze maličko Londýňanům závidět, že v královské hale pojmenované po choti královny Viktorie byly Davidovými hosty pánové David Crosby, Graham Nash a Robert Wyatt, kteří hostovali již na zmíněném albu. Zde (Crosby & Nash) přispěli svými vokály i v opusu "Shine On You Crazy Diamond" a na závěr přidali spolu s hostitelem "Find The Cost Of Freedom" svého souputníka Stephena Stillse. A také došlo na dalšího hvězdného hosta - Davida Bowieho, který si v přídavku střihl Barrettův part v prvním hitu Pink Floyd "Arnold Layne" a Watersův part v cihlové klasice "Comfortably Numb". Že je obraz dokonalý a oba zvukové formáty (tedy DD 5.1 a PCM stereo) znějí naprosto fantasticky, lze u díla Gilmourova předpokládat a maestro ani tentokráte nezklamal: takhle hrají dévédéčka, díky kterým nelituji desetitisíců korun investovaných do reprobeden a zesilovače. Kouzelný je pak předěl v půli koncertu. Naživo byla dvacetiminutová přestávka, na DVD nejprve první kreslený Gilmour pověsí na vaši obrazovku ceduli Intermission, poté druhý kreslený a trochu netrpělivý Gilmour přijde nabídnout ke koupi občerstvení a nakonec třetí kreslený Gilmour zase ceduli s informací o přestávce přijde sundat.

Hlavní chod na prvním disku však kvantitativně nepředstavuje ani polovinu toho, co se na tomto dvojDVD nalézá. Druhé DVD nabízí mnohé. Pět skladeb z jiného londýnského koncertu (jediné jsou na tomto disku v prostorovém zvuku, všechny ostatní materiály jsou ozvučeny jen výtečným stereem) se dělí na tři, které na prvním disku nezazněly, a dvě se sólovým zpěvem klávesisty Ricka Wrighta namísto hostujícího Bowieho. Následuje trojice dokumentů (více než dvouhodinový "Breaking Bread. Drinking Wine." o evropském turné, sedmnáctiminutový "The Making Of 'On An Island'" a kratičký pohled na americkou část šňůry "The West Coast"). V prvních dvou zmiňovaných pak můžete vždy, když se v horním pravém rohu objeví kreslený kytarista Gilmour, stisknout Enter na ovladači, a spustit skryté bonusové rozhovory s hlavním protagonistou. A aby toho všeho nebylo málo, další položkou je osm skladeb nahraných na různých vystoupeních v průběhu loňského roku, dva klipy a nezbytná fotogalerie. Zkrátka a dobře: pokud zhlédnete a vyposlechnete "Remember That Night" důkladně, nebude nic, co byste o Davidově koncertní šňůře v roce 2006 nevěděli, a nebude existovat skladba, která by na něm zazněla a vy jste ji neslyšeli.

Probírám-li se články, které jsem o Davidu Gilmourovi napsal, vypadá to, jako bych tomuto pánovi nadržoval: mám pro jeho díla jen slova uznání. Jenže co naplat, když i další jeho kousek je výtečný? Nezbývá než doufat, že i přes zářivou bělost a nevelkou hustotu hlavového porostu se tento Muzikant nechystá do důchodu. V jeho případě by byl opravdu předčasným.