Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle to budou Patrick Wolf, Deftones, Omni Trio, La Quinta Estación a Joy Division.

---

Dan Hájek: Patrick Wolf - The Magic Position (2007)

Za objevením tohoto mladíka u mě stojí Óčko. Znáte to, během sobotního flákání nad stolem dobrot jen laxně čučíte na televizi a pak rázem přijde zvrat, který vás zasáhne a vaše srdce je skoro zralé na lékaře; dobrá, trochu přeháním. Takhle nějak na mě zapůsobilo video ke skladbě "The Magic Position" Patricka Wolfa. Začal jsem se pídit po informacích a zjistil o tomto multitalentu, zpěvákovi a hráči nejen na housle mnoho zajímavého. V jeho hudbě spatřuji velkou pestrost, trochu bláznivosti, písničkářskou zručnost a nemalou míru překvapení z toho, čím vás chce Patrick šokovat. Album "The Magic Position" je jeho třetí, ale první u velké firmy a mnoho fandů mu nemůže odpustit fakt, že trochu vyměknul. Když však slyšíte úžasnou "Magpie", tedy duet s Marianne Faithfull, rázem mu odpustíte a placku si skvěle užijete. Mladá krev se v něm nezapře a po poslechu se hned porozhlédnete i po starších deskách.
Nejlepší skladby: "Overture", "The Magic Position", "Magpie"

---

Luboš Kreč: Deftones - Around The Fur (1997)

Je rok 1999, ležím na posteli v pokoji na kolejích a z malého jezevčíka hučí soundtrack prvního "Matrixu". Devátá stopa, "My Own Summer (Shove It)", Deftones. V hlavě bliká klip k témuž songu: kapela na molu vprostřed moře, kolem krouží žralok. Tehdy jsem se rozhodl, že budu Deftones milovat, šel jsem a koupil si jejich druhou desku "Around The Fur". Dost možná nejlepší věc, jaká vznikla z nu-metalové bublinky. Na ty škatule ale nespoléhejte: Chino Moreno a jeho parta ze sebe vydávají mnohem víc než jen snadno ohraničitelnou hlasitou muziku. Emoce, hardcore, snové melodie, deprese, crossover, alternativní metal. Někdy se dá skákat, jindy naopak propadáte melancholií až na dno. Ideální cédéčko na vysokoškolskou párty - můžete zběsile pařit (třeba při "Lotion" nebo "Headup", v níž hostuje Max Cavalera), stejně jako se unyle vlnit, klátit rukama a rozpřahovat jimi jako správně nezávislý, okolím netísněný student. Prostě jízda. A chytrá.
Nejlepší skladby: "My Own Summer (Shove It)", "Rickets", "Headup"

---

Ondřej Michal: Omni Trio - Even Angels Cast Shadows (2001)

V jednom z prvních vydání této rubriky jsem se rozepisoval o LTJ Bukemovi coby zástupci tzv. intelligent drum'n'bassu. Další jméno, které sem patří a které mi v posledních dnech zní v uších, je projekt Omni Trio. Nenechte se však zmýlit názvem, je za ním ukryta jediná osoba - Brit Rob Haigh. Svým neuspěchaným a nijak zvlášť výbojným zvukem patří Omni Trio k neodmyslitelným komoditám dnes již kultovního vydavatelství Moving Shadow. Páté album "Even Angels Cast Shadows" okamžitě zaujme přehledným a přímočarým pojetím. Druhá věc, které si každý hned všimne, je melancholická nálada desky, ještě umocněná bublavou basovou linkou a použitím smyčcových a klavírních samplů. U většiny skladeb se o úvod starají předlouhá, pozvolná intra. Rob Haigh tady téměř nepracuje s vokály. Výjimku tvoří snad jen "Nu Birth (Re-Lick)", která je současně i jednou z nejsvižnějších skladeb kolekce.
Nejlepší skladba: "Diffusion Loops", "Higher Ground"

---

Pavel Novák: La Quinta Estación - El Mundo Se Equivoca (2006)

La Quinta Estación patří v současnosti mezi nejpopulárnější poprockové kapely v Latinské Americe. Po vydání své první desky se část skupiny rozhodla emigrovat ze Španělska do Mexika, kde žije dodnes. Jejich poslední album "El Mundo Se Equivoca" vyplodilo několik nezapomenutelných singlů ("Me Muero", "Sueños Rotos") a pouze upevnilo jejich pozici na tamější scéně. To jsem se samozřejmě dozvěděl až poté, co mi známý pustil jejich skladbu "Que Fui Para Ti", do níž jsem se beznadějně zamiloval, i když je aktuální deska výbornými skladbami doslova protkaná. Jejich silnými zbraněmi jsou schopnost napsat chytlavou melodii a také výrazný hlas zpěvačky Natalie, která vyrostla na hudbě Mariah Carey a Whitney Houston, což výrazně ovlivnilo její pěvecké cítění. Zkrátka příjemný poprock a navíc s výtečnou zpěvačkou.
Nejlepší skladba: "Que Fui Para Ti"

---

Milan Slezák a Jan Šída: Joy Division - Unknown Pleasures (1979)

Pokud byste náhodou hledali desku, která by korespondovala s nastupující podzimní melancholií a podmračenými plískanicemi, a zároveň chtěli pátrat v těch zásadnějších světových albech, jistě byste se stejně jako my časem dobrali Joy Division a snad i jejich debutového alba "Unknown Pleasures". Parta kolem Iana Curtise přišla tehdy ve spolupráci s producentem Martinem Hannettem s naprosto neobvyklým temným zvukem, kde prim hraje basa a bicí (no a pochopitelně Curtisův osobitý vokál). Traduje se, že jeden z britských recenzentů tehdy snad poprvé použil slovní spojení gotický sound. Jestli tomu tak doopravdy bylo, ale nakonec není vůbec důležité. Před sebou tu máme skutečnou post punkovou kultovní nahrávku s na tehdejší dobu originálně pojatými kousky jako "Disorder" nebo "She's Lost Control" a dalšími pamlsky pro posluchače naladěné na temnější vlnu. Báječná věc pro dušičkové večery.
Nejlepší skladby: "Day Of The Lords", "Interzone"

---