O The Ark jsme na musicserveru již psali v souvislosti s Eurovizí, ale snad jste je zaznamenali už předtím, třeba díky koncertu se Sunflower Caravan. "Prayer For The Weekend" je čtvrtou deskou téhle glamrockové skupiny ze Švédska. Glamrockové snad jen proto, že si tak sami říkají.
6/10
The Ark - Prayer For The Weekend
Vydáno: 11.04.2007
Celkový čas: 42:58
Skladby: Prayer For The Weekend, The Worrying Kind, Absolutely No Decorum, Little Dysfunk You, New Pollution, Thorazin Corazon, I Pathologize, Death To The Martyrs, All I Want Is You, Gimme Love To Give, Uriel
Vydavatel: Roxy Recordings
The Ark jsou kapelou, kterou člověk nemůže brát vážně a těžko říct, jestli oni sami se vážně berou nebo je to jen jejich image. "Prayer For The Weekend" částečně zní hodně retro, ať už tam však rozeznáte jakékoli vlivy, s čistým svědomím se dá prohlásit, že celkově je to popíček jak vyšitý. Zpočátku i zábavný. Ne že by popem nezaváněla jejich předchozí tvorba, ale nová deska je plná snadno zapamatovatelných popěvků, mix všeho možného, co se dá použít, aby se ve finále líbilo a působilo jako originální spojení.
The Ark využili sbory připomínající vyhublé (ne baculaté, až tak kýčovitě to zas nezní) andělíčky nesoucí jejich záchrannou archu a uvádějící písničky stvořené přímo lidovým způsobem.
První dvě skladby, mezi nimiž uslyšíte i slavnou eurovizní "The Worrying Kind" (píseň, při které se jednomu spíš ježí chlupy, pokud jste si tedy neoblíbili "Ein Kessel Buntes"), budí dojem, že texty nedávají valného smyslu. Ola Salo je píše tak, aby co nejlépe souzněly s hudbou, pěkně se rýmovaly a s důrazným akcentem je odříkává či odzpívává, a celý jeho projev tak působí přehnaně plasticky. To je však právě jedna z věcí, která je charakterizuje. Naštěstí v dalších skladbách texty hrají v jeho prospěch a nakonec uznáte, že ten člověk je docela kreativec. Album je plné hrátek se slovy, proč se jen tuctově omlouvat (
I apologize), když se do toho dá zamotat trochu víc psycha (
I pathologize). Některé texty jsou opravdu... interesantní (
"Looking like a right potato/Never saw a grimmer look/You tell me I'm a masturbator/So you still know some of the french you took!").
Ale abych označením desky za pop neuvedla na špatnou míru, že zní nějak současně.
The Ark se vždycky raději bránili všemu novému, čím by se mohli zaškatulkovat. Album zní, řekněme, nadčasově. Uslyšíte tu boogie woogie piano, saxofon a rytmy zasahující do sedmdesátých let a jindy dokonce ještě dál. Kapela má sice za to, že tahle deska je nejtvrdší, kterou dosud nahráli, ale všechny ty sedmesátkové vlivy jsou spíš jen naoko.
The Ark s čím dál větší oblibou používají taneční beaty, jejich glamrock se musí hýbat. Ale nebojte se, celé album rozhodně nezní jako "The Worrying Kind", netřeba se obávat. Deska se vám bude líbit, pokud rádi posloucháte melodické písničky ve stylu eintopf.
PS:
The Ark se 6. října představí v Praze, v Rock Café je doprovodí
Sunflower Caravan.
Minikurz němčiny
Co je eintopf? Tradiční německé jídlo, snadné k přípravě. Vezměte hrnec s vařící vodou, přidejte, co vám chutná, zpravidla zeleninu, maso a brambory. I když nápadům se meze nekladou. Jen to nesmí dopadnout, jako když kočička s pejskem vařili dort. Na oběd můžete pozvat Olu Sala a popodívat si o tom, jestli jeho kapela může spasit svět.