O další pestrou kolekci se tentokrát postará limitovaná edice loňské desky The Knife, taneční remixy již neexistujících White Zombie, aktuální album španělského mistra balad Alejandra Sanze, soundtrack "I Am Sam" a melancholická norská dvojka Kings Of Convenience.
© facebook interpreta Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. Tentokrát se o ni postará limitovaná edice desky The Knife, remixy White Zombie, aktuální nahrávka Alejandra Sanze, kompilace "I Am Sam" a norské duo Kings Of Convenience.
Dan Hájek: The Knife - Silent Shout (Limited Deluxe Edition) (2007)Album "Silent Shout" vyšlo již loni a sklidilo zaslouženou chválu.
The Knife na něj vtěsnali dokonalou atmosféru a vytříbený vkus na elektronické prvky, zvuky a jiné vychytávky. Většina hudby ze severu v sobě nese nádech smutku, temnosti a pošmurných odstínů. Karin a Olof Dreijerovi ale dokázali z tohoto chmuru vytěžit maximum a posluchači podstrčit poutavé opusy s nezaměnitelným Karininým vokálem, jejž využili i
Röyksopp. Vylepšená
deluxe vyšla letos o prázdninách a kromě samotné desky nabízí i zvlášť prodávaný komplet "Silent Shout - An Audio Visual Experience". Za příznivou cenu tak dostanete nášup s živou audiovizuální podobou nejenom skladeb z tohoto počinu, ale také všechny videoklipy a krátký dokument. Na koncertním záznamu nechybí "Silent Shout", "Marble House" nebo dřívější pecky "Kino" a "Pass This On". Sběratelovo srdíčko zaplesá, vše zde totiž dostává další dimenzi.
Nejlepší skladby: "Silent Shout", "The Captain", "Pass This On (live)"
Luboš Kreč: White Zombie - Supersexy Swingin' Sounds (1995)Nejtanečnější album, které mám doma. Tak bych s trochou nadsázky mohl mluvit o "Supersexy Swingin' Sounds", remixové desce již deset let neexistujících
White Zombie. Newyorská parta moc nahrávek na svém kontě nemá, tohle CD vychází z druhé "velké" a poslední regulérní placky "Astro Creep: 2000". A je to mazec, je to jízda. Samozřejmě, u Chemical Brothers či
Fatboye Slima si zatrsáte lépe, ale "Supersexy Swingin' Sounds" přesně odpovídá svému názvu: supersexy houpavé zvuky.
Rob Zombie najal Charlieho Clousera nebo The
Dust Brothers a skřípavý hororový metal z originálu se proměnil v energickou elektro jízdu, ne nepodobnou "Further Down The Spiral"
Nine Inch Nails, jen prostě tanečnější a snad i melodičtější. Kdykoli slyším "I, Zombie" nebo "Blur The Technicolor", neubráním se, ruce mi začnou poskakovat a ta trocha disko-duše, jež je ve mně zahryzlá, se dere zpod kůže. Však si to představte - strašák
Zombie, jeho mocný chraplák, zrychlené riffy, drum'n'bassový spodek a výstřely metalové rytmiky nadto. Skvost!
Nejlepší skladby: "Electric Head, Pt.2", "Blur The Technicolor"
Pavel Novák: Alejandro Sanz - El Tren De Los Momentos (2006)Španělská hudba mě sice zdaleka nebere tolik jako latinskoamerická, přesto mám tři zástupce, na které nedám dopustit. Z kapel jsou to
Amaral, ze zpěvaček
Rosana a mezi zpěváky je mým favoritem
Alejandro Sanz. Mistr balad a majitel nezaměnitelného hlasu vloni započal druhou etapu své kariéry deskou "El Tren De Los Momentos". Ty, kteří jeho tvorbu alespoň trochu znají, nepřekvapí, že dominantou desky jsou jedinečné balady, v nichž nejvíce vynikne jeho snadno rozpoznatelný rukopis. V případě této desky stojí za zmínku pár přizvaných hostů: ve skladbě "La Peleíta" mu hraje sólo na kytaru kolumbijský zpěvák
Juanes a rapuje portorické duo Calle 13, v nejlepším kousku desky "Te Lo Agradezco, Pero No" zpívá
Shakira, které tak Alejandro oplácí pozvání do jejího hitu "La Tortura". Vynikající jsou dva vyčnívající, dynamické, rockovější kousky "Se Molestan" a "El Tren De Los Momentos", které jsou důkazem, že Sanz není jen baladický romantik.
Nejlepší skladba: "Te Lo Agradezco, Pero No"
Honza Průša: I Am Sam (2002)Opravdu hodně jsem se těšil na kompilaci Lennonových coververzí
"Instant Karma". Tribute alba bývají zábavná a dokáží najít v notoricky známých skladbách zase něco nového. Jenže ta dvě CD mě na první poslech zklamala a kromě pár bonbónků (třeba "#9 Dream" od
R.E.M.) moc nezaujala. Odložil jsem je tedy na později a chuť si spravil soundtrackem k filmu
"I Am Sam", který mě baví o poznání víc. Písně nesmrtelných
Beatles tu po svém, i když s velkou úctou k originálu, interpretují skoro dvě desítky muzikantů. A i když by se na první pohled mohlo zdát, že spojením poměrně odlišných osobností jako
Nick Cave,
Ben Harper, Eddie Veder nebo
The Black Crowes dojde k eintopfu nevalné chuti, opak je pravdou. Perličkou je, že původně měl být soundtrack opatřen originálními verzemi skladeb brouků. Ale díky problémům s autorskými právy nakonec došlo k tomuto tribute řešení. Jsem tomu rád.
Nejlepší skladby: "You've Got To Hide Your Love Away" (Eddie Veder), "I'm Only Sleeping" (
The Vines), "Revolution" (Grandaddy)
David Věžník: Kings Of Convenience - Quiet Is The New Loud (2001)No neříkal jsem to
posledně? Jen se ochladí, jdou letní juchačky stranou a nastupuje melancholie. A norská dvojka
Kings Of Convenience jí má na rozdávání. Ale není to takové bolestínské kňouravé smutnění, které předvádí na jedné straně Yorke, na druhé Martin, tohle je faktická melancholie. Vůbec, kolega Kostelecký to
tady řekl trefně, i když psal o desce příští. K tomu se dá dodat jen málo. Snad jen návod správného užívání obou alb: Být sám, sluchátka v uších, bloumat ulicí, po které se začíná prohánět první várka spadaného listí, vzpomínat na léto a na léta.
Nejlepší skladba: "Winnig A Battle, Losing A War"