Gábina Goldová se minulou deskou "Ještě že tě mám" poučila a seznala, že taneční pop typu Holki opravdu není pro ni. Na novince "Až jednou..." se pokorně vrátila alespoň z části ke country, odkud vzešla. Výsledek je o dost lepší, ale album má jednu dost podstatnou chybu.
4/10
Gábina Goldová - Až jednou...
Vydáno: 02.04.2007
Celkový čas: 43:40
Skladby: Až jednou..., Věčné volání, Jen lásku mám, Fámy jdou, Vejdi dál, Pro tebe ne, Mayday, Kam sliby jdou, Bývalá, Nám tak nejde loučení, Déšť, Ostrov v proudu dní (duet s Jakubem Smolíkem)
Vydavatel: Popron Music
Od doby, kdy jsem tu haněl druhou desku
Gábiny Goldové "Ještě že tě mám", uplynuly více jak dva roky. Ledacos se mezitím změnilo.
Gábina Goldová si mimo aktivit spojených s deskou odskočila ještě ke swingu a Big bandu Felixe Slováčka, změnila nahrávací společnost, začala moderovat "Pelíšky slavných" na Óčku a bohužel jí zemřel přítel, producent a manažer v jedné osobě Michal Kracík. Deska "Až jednou..." se nahrávala ještě před touto událostí a není jí tedy poznamenaná. Nicméně jedno je jisté, po pokusech s taneční hudbou se
Gábina Goldová i díky Kracíkovi vrátila alespoň částečně ke country a hned se to poslouchá o něco lépe.
Ten návrat ke country je ale třeba chápat pouze jako částečný. Nedá mi to opět po velmi krátkém čase nevzpomenout heslo Michala Tučného
"Country je všechno, co mám rád". V případě Gábiny Goldové a coververzí je to poměrně pestrá směska. Posuďte sami: dvě věci od
Kiss včetně předělávky "Crazy Crazy Nights" jako "Vejdi dál", celkem logický cover "Up!" Shaniy Twain, "Crying In The Rain" The Everely Brothers a v neposlední řadě duet s Jakubem Smolíkem "Ostrov v proudu dní", což byl původně "Islands In The Stream" dvojice
Dolly Parton a Kenny Rodgers. Tento, dle mého názoru poměrně slušný výběr oblíbených písní dál doplňují ještě původní věci a musím napsat, že oproti předchozí desce jsou melodicky velmi povedené.
Tedy vyjma "Pro Tebe ne". Ta zní, jako by ji před pár lety zahodila
Helena Vondráčková a nyní ji Goldová zvedla a pouze jemně vyrovnala. Album se pohybuje na hranici popu a country, přičemž k tomu popu inklinuje o něco víc. A v čem je tedy ten problém? Celá deska zní, jako by ji někdo nahrál asi tak před patnácti lety, ne-li ještě dříve. Produkce i aranžmá se prostě nepovedly, zůstávají někde v minulosti a sráží celé album do mírného podprůměru.
Gábina Goldová je velmi dobrá zpěvačka se sytým hlasem, ale bohužel neumí využít svůj potenciál. Popová muzika už je zkrátka někde jinde a tímto způsobem již dělat nejde. Ke country má "Až jednou..." naopak moc daleko. Škoda, že se Goldová nedokázala vrátit do svého domovského žánru ve větší míře. Mimo Věru Martinovou totiž Česku chybí výraznější country zpěvačka a dovolím si tvrdit, že by jich fanoušci tohoto žánru ještě pár snesli.