Rád bych si hned zpočátku ujasnil jednu věc. Od chvil, kdy jsem začal Jana Kalouska vnímat, patřil k mým oblíbeným českým zpěvákům. Líbil se mi jeho kytarový pop, jeho melodie a oba máme podobný vztah k rokenrolu. V těchto intencích se mi následující řádky píší poměrně těžce. Jeho poslední počin s názvem "Náhodou" je dost katastrofální věc.

Na nový Kalouskův počin se čekalo dost dlouho, celkem pět let a skoro to tak vypadá, jako by za tu dobu zapomněl nejen zpívat, ale i hrát. To, co nebylo z ukázek patrné a co mi naznačoval kolega Balušek, se ukázalo jako zcela pravdivé. A pozor! Netýká se to pouze několika málo momentů, zpěv i hudba jsou falešné v podstatě neustále. Kalouskovi zkrátka chyběl nějaký jeho profesor Klezla. Jediné, co zůstalo z Kalouskových kvalit, jsou velice slušné melodie. Tedy alespoň si to myslím, v těch záplavách falešných tónů se to obtížně poznává.

Slovy ctihodného Jamese Hackera ze seriálu "Jistě, pane premiére" Tohle se zkrátka nepovedlo. Těžko říct, kde se stala chyba. Nedělám si iluze, že by ostatní nezazpívali tón mimo, ale od toho jsou studia, aby se tyto chyby odchytaly. To se v případě "Náhodou" nestalo a bohužel jej nezachránili ani fotografie Jakuba Ludvíka, ani účast Barryho Masona a co je s podivem - ani producent Walter Kraft.