Ne že by snad berlínská parta vydala skutečně revoluční album, které bude mít na hudební scénu globální pozměňující dopad. To ne. Jenže Beatsteaks dokázali vybojovat alespoň svoji malou revoluci - natočili bezchybné album s úžasným zvukem, které nepostrádá ani pořádnou porci skutečně pubertální energie, ani autenticitu. Všechny prvky charakteristické pro Beatsteaks, tudíž divokost, charismatický zpěv a strhující kytary se na poslední desce podařilo integrovat do skvěle fungujícího celku.

Zmíněná skutečnost působí po vícero posleších jako asi nejcitelnější deviza "Limbo Messiah". Oproti předchozímu "Smack Smash" zdobí poslední počin nápaditější kompozice s více dramatickými zvraty (nejviditelněji vyniká "Soljanka", nejlepší píseň alba). Problém minulé desky spočíval v tom, že její celkový pocit byl rozdroben do jednotlivých tracků, vždy po jednom pocitu v jedné skladbě. To ji znatelně táhlo dolů a povolovalo sevření, kterým Beatsteaks uchopí v tradičně silném úvodu nahrávky. Tento problém se teď podařilo odbourat.

Beatsteaks surfují na momentální vlně retrofilní kytarové posedlosti s grácií a vlastní tváří. Jistě, jasné inspirační zdroje na "Limbo Messiah" nechybí, přesto je deska mnohem autentičtější než všechny starší kousky (opět stojí za zmínku především "Smack Smash"). Je to právě kombinace jednoduché rockové trsárny a punku s případnými dalšími příměsemi, která vytváří substanci, jíž v hudbě rozeznáváme jako "Beatsteaks prvek".

Největší zásluhu Beatsteaks vidím v tom, jak naložili se svou vizí punku. V jejich podání punk ještě nezemřel, je živý. Ba se přímo nestydím říct, že mu poskytli neskutečně potřebnou injekci živé vody a ukázali, kudy cesta vede. Mráz stravuje moje srdce, když si vzpomenu, jaké tragicky dezorientované alkoholické bludy pod touto osvědčenou obchodní značkou prodávají například Tři sestry nebo E!E.

Náročnější posluchač může milovat Beatsteaks z jednoho prostého důvodu: široko daleko není moc kapel, které by mu poskytly tak štědrou nabídku k intenzivní pařbě bez toho, aby musel slevovat ze svých požadavků. To je i můj případ. "Limbo Messiah" navíc obsahuje i několik drobnějších delikates k vychutnání. Soulem šmrncnutá "She Was Great" jasně vybočuje z linie trsavých kytarovek, "Meantime" je zas klasický melanchoslaďák zacílený přímo do srdce křehkých sedmnáctek, jenže tak nějak po beatsteakovsku, se švihem a odpichem, bez nanicovatého slazení (popel na hlavu, Futureheads!).

"Limbo Messiah" je strhující album. Charismatický zpěv v kombinaci se všeho schopným dvoučlenným kytarovým komandem, vyzrálé kompozice daleko za hranicí klišé v jednoduchosti je krása. Muzikalita, se kterou produkují živý punk od srdce, posunuje hranice a naprostá většina punkových souborů (a nejen jich) by se jí měla dát nakopnout k lepším výkonům. Jedenáct hitovek bez slabšího místa a miligramu vaty, nelze hodnotit jinak než velmi vysokou známkou.