Po rozporuplně přijímaném, ale podle mne vydařeném dvojalbu "In Your Honor" a následném akustickém CD i DVD "Skin And Bones" začali Foo Fighters pomalu připravovat další řadovku. A aby čekání na ni zkrátili, pustili do světa remasterovanou a rozšířenou verzi své druhé desky "The Colour And The Shape".
6/10
Foo Fighters - The Colour And The Shape
Skladby: Doll, Monkey Wrench, Hey Johny Park!, My Poor Brain, Wind Up, Up In Arms, My Hero, See You, Enough Space, February Stars, Everlong, Walking After You, New Way Home, Requiem, Drive Me Wild, Down In The Park, Baker Street, Dear Lover, The Colour And The Shape
Vydáno: 25.06.2007
Celkový čas: 71:26
Vydavatel: Sony Music
V roce 1997 to byla pro kapelu opravdu důležitá deska. O rok mladší, eponymní debut se ještě svezl na vlně
té kapely bubeníka (Dave Grohl) a kytaristy (Pat Smear) z Nirvany. Druhé album ale ukázalo, že si
Foo Fighters své místo na rockové scéně udrží. Grohl si totiž, na rozdíl od Novoselica a jeho Sweet 75, přinesl z grungeové legendy to, na co lidé slyší. Nesnažil se zbytečně kombinovaně budovat skladby, naopak se rozhodl vše postavit na svěží jednoduchosti a přímočarosti. A byl tím správným, tak akorát drzým a suverénním frontmanem. Takovým, po kterém tu byla od dětí v kostkovaných flanelkách, ale nejen od nich, poptávka.
Před deseti lety bylo album přijímáno vesměs kladně. Mluvilo se o Grohlově skrytém talentu, který nemohl u kapelníka Cobaina plně rozvíjet. Psalo se o důstojném nástupci Nirvany, který jde vlastní cestou.
Foo Fighters nahráli vyrovnanou desku s hity "Everlong" nebo "Monkey Wrench", i nadále točili opravdu zábavné klipy (i když ten k
"Big Me" z debutu nebyl tentokrát překonán). A tak by nemělo být na škodu album k desetiletému výročí zremasterovat, doplnit o bonusy a znovu vydat. Připomenout práci producenta Gila Nortona, který se po deseti letech vrací na místo činu a opět produkuje album
Foo Fighters plánované na září.
Jenže právě nové bonusy desku doslova zabíjí. Nesnesitelně ji prodlužují na ukrutných 71 minut. Navíc tím zcela ničí úžasně semknuté album a ani nepřináší žádný nový, raritní materiál. Vždyť první čtyři, oproti ostatním o něco alternativnější skladby byly součástí bonusového EP původní rozšířené verze (a jako samostatné EP to tehdy fungovalo), další dvě jsou b-strany dvou standardních singlů. Vše bylo i u nás běžně k dostání a každý opravdový fanda je jistě doma vlastní a má dávno naposlouchané. Celé doplněné vydání se tedy jeví jako nepromyšlený a zbytečný výrobek bez další přidané hodnoty.
Ale abyste mi rozuměli. "The Colour And The Shape" sama o sobě není vůbec špatná deska. Ve své původní stopáži jí není téměř co vytknout. Úvodní kratičká "Doll" zdařile startuje album, navodí posluchače na hudbu, odpoutá jej od reality a nenásilně připraví na akceleraci v podobě "Monkey Wrench". Kapela s lehkostí střídá agresivní kousky ("Enough Space") s jemnými intimními baladami ("February Stars") a vše do sebe zapadá tak, jak má. Celé album pak graduje vynikající, téměř šestiminutovou energickou "New Way Home". Na jedné placce (na rozdíl od zmiňované
"In Your Honour") tak kapela vykvetla ve všech svých barvách i podobách.
Resumé? Pokud máte původní verzi "The Colour And The Shape", pusťte si ji a na tuto remasterovanou verzi zapomeňte. Ale jestli jste začali sledovat partu Davea Grohla až teď, sežeňte si rozšířenou verzi. A poslech si rozdělte na dvě části. Jinak byste z něj mohli mít podobně smíšené pocity. A to by byla, vzhledem ke kvalitám původní nahrávky, škoda.
Tvar a barva
Remasterovaná verze druhé řadovky Foo Fighters se od původní verze liší nejen bonusy. Plastová krabička byla nahrazena digipackem a booklet byl nepatrně rozšířen o komentář basáka Natea Mendela a několik fotografií. Album tak dostalo novou podobu (Shape). A i na barvu (Colour) došlo. Nový obal má nepatrně světlejší modrý odstín.