Henrik Johnsson alias Porn Sword Tobacco je ze Švédska. Země ne zrovna slunečná, však lesy a zajisté i strdím oplývající. To by možná vysvětlovalo, kde se v něm bere touha a schopnost dělat tak nesmírně zjitřelou a zároveň nepodbízivou hudbu. Máslo na chléb tomuto argumentu maže i původ skupiny, se kterou lze Porn Sword Tobacco opodstatněně srovnávat: absolutní melancholie á la Boards Of Canada je z alba "New Exclusive Olympic heights" cítit velmi znatelně. Že by geografická podobnost obou států nějak determinovala hudební směřování občanů? Možná ano.

Inspirace kanadskými interprety zelektrizovaného (pro mě) smutku je nejvíce čitelná ve skladbě "Giftwrap Yourself, Slowly." Docela freak název? Byly to právě Boards Of Canada, kdo se posluchači snažil, a zatraceně úspěšně, vysvětlit, že všechno, co dělá, je balón. To však není vodou na kritikův mlýn - s potěšením lze konstatovat, že pro Henrika Johnsonna se chození v dobře vyšlapaných kanadských kolejích stává pouze jednou formou projevu, vedle kterých zvládá i jiné. Podle potřeby konceptu alba (já ho tak vnímám, třeba je to autosugesce) umí nasadit spíše zminimalizovanou formu ("Come-il-faut"), jindy zas přitlačit na pilu klasičtější kompozice a vytvořit téměř muzikálovou kulisu ("Hierarkisk Symmetri Och Romantik") nebo soundtrack k usínání po požití čaje z heřmánku ("Min Kärlek Är Gravid"). Vytěžit z ambientu jako minimální hudby maximum, s pomocí klasických hudebních prvků, to neumí Boards Of Canada ani náhodou.

A to jsem se ještě nerozepsal o konceptuálnosti alba. Ačkoli ani jedna ze skladeb plynule nepřechází do druhé, "New Exclusive Olympic Heights" drží pohromadě jako stmelené kytem. Jednotlivé tracky jsou epizodami, které sice odbíhají od hlavní zápletky, ale deska udržuje směr a s nevyhnutelností směřuje k tragédii - pointě. Výsledkem není tratoliště krve, ale hromadná zasněnost. Na pořadu dne jsou instantní reminiscence všech bolestí, proher a smutků dávno minulých i těch aktuálních. Zajímavě v kontextu alba působí nahraný hlas amerického obchodníka s bůhvíčím. Zařazení takového prvku vnímám jako balanc na hraně klišé, který se podařilo ustát. Je z něj cítit vymezení se, odtažitost a jasné kladení bariéry mezi pomalou hudbou původem ze švédských luhů versus agresivní obchodnický projev, přesto ne křečovitě. A především - funguje to! Nejlépe mezi třetím až pátým poslechem alba. Pokud chcete mezižánrovou paralelu, pusťte si skladbu "Age Of Greed" od Killing Joke.

Jestli trpíte mentálním stigmatem, které vás nutí myslet si, že dělat elektronickou hudbu je tak nějak jednodušší a "o ničem" to není, je čas pustit si Porn Sword Tobacco. Umně zakomponovaná kytara do špinavého beatu (jaký umí hlavně Dijf Sanders), cinkrlátka, hluky, šumy, vláčné melodie, které zvláčňují... Na jeden poslech je toho až dost. Připočteme-li, že veškerý bohatý obsah nemusíme z desky "New Exclusive Olympic Heights" nijak dešifrovat a ještě návdavkem uplyne velmi svižně, nelze hodnotit jinak než jako skutečně vynikající album. Více smutných Švédů, étere.