Kritici již několik let vytýkají populárnímu duu hudební přešlapování na místě. Faktem je, že Chemical Brothers už nějaký ten čas nejsou studnou inovací. O to víc je pak s podivem, kolik posluchačů a platících návštěvníků dokáže jejich muzika stále přitahovat. Samozřejmě mluvím o vystoupení na letošním Glastonbury, jež patřilo mezi jasné vrcholy celého programu, alespoň soudě dle názorů přímých účastníků. Sedmi až osmitisícová návštěva v pražských Holešovicích se s největším hudebním svátkem sice nemůže měřit, ale i tak šlo jasně o jednu z nejsilnějších akcí koncertního léta u nás. Ostatně, posuďte sami.

Dohromady téměř čtyřhodinovou show odstartoval DJ James Holroyd, jenž se v první polovině svého setu musel potýkat s nezájmem publika, načež v té druhé mu už rychle se plnící hala dávala hlasitě najevo, na koho se čeká. Jeho úkolem bylo rozehřát dav, ale ten se vlastně bavil docela dobře nezávisle na tom, co se dělo kolem něj. Zhruba kolem půl desáté už začaly být stále více se těsnící ochozy nervózní. Sem tam padlo i nějaké to ostřejší slovní spojení. Vše utichlo a následně propuklo v mohutný povyk, když pan DJ sundal svůj poslední vinyl, načež se nenápadně odplížil do zákulisí.

Robustní pult, který je vlastně takovým mobilním nahrávacím studiem, se kolem desáté zalil fialovým světlem za tónů úvodní "No Path To Follow". Ve fanouškovském chumlu před pódiem bylo v ten moment opravdu těsno a když se ozval všem dobře známý sampl ze singlu "Galvanize", začal večírek, kterého jste svědky jednou, možná dvakrát za život. A jak už se psalo dlouho dopředu, nešlo jen o zážitek hudební, ale také vizuální.

Obrovská plocha, tyčící se za muzikanty, složená z několika milionů LED diod, vytvářela v průběhu písní psychedelické, až halucinogenní obrazce. Díky nejmodernější technologii Element Labs Stealth Screenů se tak nad publikem objevovaly jakoby 3D obrazce, nad kterými zůstával rozum stát. Chemicko-elektronickým vizím oddávajícímu se publiku předváděli svůj um čtyři metry vysocí tanečníci a gymnastky, ale vážně božííí bylo až hejno letících ptáků nebo splašení mustangové, kteří už tak docela zapařenou arénu nutili k dalším a ještě náročnějším tanečním kreacím. Nutno dodat, že někteří to kroucení prostě vzdali a po dvě hodiny raději zůstali v dětsky němém úžasu.

Nicméně, megalomanskou a pekelně drahou světelnou show, navíc doprovázenou velkolepým laserovým vybavením, si ze sebelepšího vyprávění nedokážete představit. A přesně o to Chemical Brothers jde. Zážitek, který si máte z jejich performance odnést, už nemůžete předat nikomu dalšímu. Zakusíte ho jen a právě během těch kouzly a čáry protnutých dvou hodin. Na DVD tohle zkrátka neuvidíte, takže příště vám nezbývá než rozbít své růžové prasátko a lístek koupit. Celkem vyčůranost, mezi námi. Ale abych tu nebyl za uslintanou křupku, co se podělá při "nějakém" zablikání světýlka, projděme se nyní i zahradou lemovanou údernou elektronikou, na které vyrůstala celá generace požíračů barevných tabletek.

Jak už jsem naznačil, aktuální turné slouží jako propagace poslední studiové desky "We Are The Night", z které tak celkem pochopitelně zazněl velký kus. Obzvláště silný drive měly v živém provedení tracky "Do It Again" a "All Rights Reversed", která prodloužená a vůbec celá jaksi pokroucená vyvrátila pochyby o tom, že dvojice postupem věku vchází do vod podbízivé průměrnosti. Nejvíc ale stejně zabírají devadesátky.

Ve své době hit, který nechyběl při každé horší i lepší party, "Hey Boy Hey Girl" patřil mezi ty skvosty, na něž si dvojice nedovolila sáhnout a ponechala je v původní singlové verzi. To ale bylo vynahrazeno famózní exhibicí v rytmu "Out Of Control". Na závěr nechyběly ani zavařeniny jako "Block Rockin‘ Beats" nebo "Chemical Beats", podpořené atmosférou, za kterou by byl kdejaký kolega muzikant ochoten platit zlatem.

Současné turné Chemical Brothers se do jejich kroniky zapíše pořádně tučným písmem, o tom není pochyb. Pražská zastávka nepřišla o nic z jeho audiovizuální megalomanie. Sice hrozilo, že ze smyslů si více užije zrak než sluch, nakonec ale směs, kterou namíchali Rowlands a Simons naší stověžaté matičce, byla vyvážená přesně v poměru padesát ku padesáti, jak se to na party takového rozměru sluší a patří.

Chemical Brothers, DJ James Holroyd, T-Mobile Aréna, Praha, 10.8.2007

Fotogalerie: