Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. Důkazem je i čtrnácté vydání, kde zmíníme společný projekt Ellen Allien a Apparata, vzpomeneme na severské A-ha, tuzemský projekt Vanessa, první dámu řecké hudby Annu Vissi a horor-punkové Misfits.

---

Dan Hájek: Ellen Allien & Apparat - Orchestra Of Bubbles (2006)

S blížícím se letošním ročníkem Summer Of Love je tato placka čím dál tím častějším návštěvníkem v mém CD přehrávači. Společný výtvor berlínské dvojice Ellen Allien "Orchestra Of Bubbles" je vybroušenou záležitostí, na které se prolíná cit obou aktérů pro elektronickou muziku. Singly "Turbo Dreams", "Way Out" a "Jet" mají jasnou tendenci k funkčnosti na parketu. Ellen s "Way Out" začínala svůj set na release párty k Apparatově desce "Walls" (v kompozici "Fractales" jsou právě slyšet dozvuky "Jet"). První vzájemnou kolaborací byl vinyl "Koax", Ellen se zde podepsala pod remix titulního tracku a zazpívala vokály ve "Fuse". Odtud už to byl jen krok k "Orchestra Of Bubbles" a překvapením je pecka "Leave Me Alone" se zpěvem Apparata. Věhlas živého provedení je zaručenou pozvánkou na jejich festivalové vystoupení.
Nejlepší skladby: "Way Out", "Jet", "Leave Me Alone"

---

Zuzka Macháčková: A-ha - East Of The Sun West Of The Moon (1990)

Rok 1990 byl rokem velkých změn na hudební scéně i v případě A-ha. Na "East Of The Sun..." se úplně oprostili od naivního osmdesátkového popu a dali volný průběh svému písničkářství. Zvuk kytarově založené desky je dost měkký, a pravda, když ji znovu poslouchám, některé skladby mi zní skoro jako dema. Živě vynikají i ne zrovna prvoplánové hity "Early Morning" nebo "Sycamore Leaves". Ale právě kvůli atmosféře si tuto desku pouštím znova a znova, každé léto. Nejlépe deštivé. Déšť je slyšet v úvodní skladbě "Crying In The Rain" (původně od Everly Brothers), která se na "East Of The Sun..." hodí jako na žádnou jinou. Prší i na konci desky v písni "The Rolling Thunder" a déšť je cítit i ze závěrečné krátké skladby "Seemingly (Non Stop July)" doprovázené jen kytarou. Tohle jsou moji A-ha. A jestli pořád nemáte představu, jak "East Of The Sun..." zní, U2 tu svou natočili o tři roky dřív. Jmenovala se "The Joshua Tree".
Nejlepší skladby: "Slender Frame", "East Of The Sun West Of The Moon", "Rolling Thunder"

---

Ondřej Michal: Vanessa - Flashback (1992)

Zásadní a možná vůbec první česká kapela patřící do kategorie EBM. "Flashback" vyšel po oříznutí názvu na Vanessu (dříve Vanessa Del Rio) a jistých personálních změnách, kdy zůstali jen Samir Hauser a Daniel Rodný. Ačkoliv je zvuk alba dnes již dávno překonaný, ani po letech se peckám "Prokopat se ven" nebo "Láska smrdí" nedá upřít jistý hitový potenciál. K nalezení je tu "A Space Between", původně z repertoáru Legendary Pink Dots. Svého času patřila Vanessa se svými živými vystoupeními za událost, která v tuzemsku do té doby neměla obdoby. Kdo nezažil koncerty odehrávající se za drátěným plotem, osvětlené pouze jedním bodovým reflektorem šmátrajícím po publiku, béčkovým pornem na zadní projekci a Samirovými sado-masochistickými převleky, nikdy nepochopí. Ačkoliv se dnes Samir Hauser od této části své hudební minulosti distancuje, faktem je, že nebýt jí, nebyl by dneska ani Bruno Ferrari.
Nejlepší skladba: "Prokopat se ven"

---

Pavel Novák: Anna Vissi - Paraxenes Ikones (2003)

Vypadá sice na třicet, ale kyperská zpěvačka Anna Vissi (MySpace.com) letos oslaví své padesáté narozeniny. Často označována jako řecká Madonna, avšak s nepřekonatelným hlasem. Za její kariérou stojí především bývalý manžel, skladatel Nikos Karvelas. Jejich milostný vztah sice vzal už před lety za své, ale díky bohu, hudebně to těm dvěma pořád klape. I když právě deska "Paraxenes Ikones" je jednou z mála, kde kromě něj dostali prostor i jiní autoři. Možná i proto dosáhla své mnohožánrovosti. V devadesátých letech platila Anna za výtečnou rockovou zpěvačku, v poslední době pro změnu hodně koketuje s taneční hudbou. Tohle všechno a mnohem víc se míchá na dvojalbu "Paraxenes Ikones". Když přidáte neodmyslitelnou součást každé desky řeckého popového umělce, styl laika, získáte jednu z nejlepších řeckých popových desek, která kdy vznikla, a zároveň jednu z mých nejoblíbenějších vůbec.
Nejlepší skladby: "Min Psachnis Tin Agapi", "Psychedelia", "Paraxenes Ikones"

---

Milan Slezák a Jan Šída: Misfits - American Psycho (1997)

Náladu na nějaký béčkový horor či komiks si lze osladit například i horor-punkem. Navíc zjistíte, že tahle deset let stará deska si zachovala určité vnitřní kouzlo. Pořád se hudebně jedná o hřmotný až barbarský punk lehce archaického střihu, ale přece jenom jsou některé skladby (pokud to vůbec lze tak říci) hitovější. Je to především díky zpěvákovi Michaleu Gravesovi, který u znovuzrozených Misfits nahradil za mikrofonem legendárního Glenna Danziga, a zpěvným refrénům, jež znějí místy téměř neopunkově. Tímto fíglem se vám pod lebeční kost snadno zavrtají třeba "Speak Of The Devil", "Walk Among Us" nebo "Shining" a jen tak lehce z hlavy nezmizí. Misfits jsou jedním ze základních stavebních kamenů horor-punku a pokud toužíte se do tohoto strašidelného zámku vypravit, tudy vede přímá stezka.
Nejlepší skladba: "Dig Up Her Bones"

---