Všude dobře, doma nejlíp

13.08.2007 14:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Traband letos nastartoval zcela novou kapitolu své existence. Změnil repertoár a snížil počet pasažérů v bandu. Oproti předchozím rokům se nechává inspirovat tradiční domácí hudbou, hraje klidnější, lyričtější písně. Ty také zaznamenal na aktuální desku "Přítel člověka".
9/10

Traband - Přítel člověka

Skladby: Tak to mám rád, Ve stejném okamžiku, Dej mi Bože dobrou ženu, V jejich šlépějích, Adam a Luna, Milovaný syn, Jdu krajinou, Partyzán, Havrani, Doma nejlíp, Tichý muž, Vlaštovky, V hořícím keři
Vydáno: 22.5.2007
Celkový čas: 50:21
Vydavatel: Indies Scope Records
Po desetiletém putování světem, Evropou a zejména Balkánem se Traband hudebně vrací do své domoviny. Stále si - kočuje dávno zapomenutou krajinou malebných vesnic, ale i malých měst, ve kterých pro běžného pozorovatele chcípl pes - všímá obyčejných, přesto zajímavých kolemjdoucích. Bedlivě vnímá zejména jejich běžné, člověčí příběhy. Potkává skromné, a proto bohaté lidi. Přitom zaznamenává své i jejich zážitky, jež se navzájem prolínají. A také řeší své existenciální problémy, putuje už dlouho, a tak je tu touha někde zakotvit, usadit se, někam patřit.

K tomu všemu používá neobvyklých hudebních prostředků, které ale v podání Trabandu působí nesmírně přirozeně. Jarda Svoboda obsluhuje šlapací harmonium, dál tu slyšíme kytary, cimbál, bicí, trubku, beatbox i hrdelní zpěv. Hudba vychází z tuzemských lidových písní, ale bez problémů přechází v hip hop ("Tichý muž"), aniž by to posluchače nepříjemně překvapilo nebo snad zavánělo kýčem. Naopak. Z nahrávky sálá obrovská autentičnost, odzbrojující upřímnost a nezvyklá opravdovost.

A s texty je to obdobné. Svou ryzostí doplňují hudební stránku písní a kouzelně dotvářejí přátelskou a nesmírně pokornou atmosféru "Přítele člověka". Jako leitmotiv se jimi nese touha vrátit se domů, nebo jej aspoň někde najít, ať už to slovo znamená cokoliv. Díky harmoniu navozují některé z těchto niterných příběhů pocit odlehlého venkovského kostela, ve kterém si varhaník jen tak pro sebe třídí své dojmy, touhy a pochybnosti ("Havrani"). Další rovinou, která s domovem nepochybně souvisí, jsou i rodinné vztahy. Ty tu výrazně zastupuje hned dvakrát zpracovaná touha otců nechat se očistit svými syny, naložit jim na jejich bedra své staré hříchy ("Milovaný syn", "Partyzán").

"Přítel člověka" je jedním z nejzajímavějších letošních počinů vůbec. Je to deska, kterou nelze použít jako kulisu, alespoň u mne tak nefunguje. Člověk si na ni musí udělat čas, opravdu ji poslouchat. Deska vás pak zasáhne takovým způsobem, že nezůstane jen u poslechu, ale sami ji začnete žít. "Přítel člověka" se bude zrcadlit v každém z jeho posluchačů.

P. S.: Zda album zapůsobí takto silně i na jiné, prověří dalších deset redaktorů v makrorecenzi.

Dvě verze Přítele člověka

Kromě standardního cédéčka v plastové krabičce vyšel "Přítel člověka" ve zdařilé limitované edici. Ta obsahuje více než šedesátistránkovou dvojjazyčnou (čeština + angličtina) knížku se všemi texty z alba, pohádkami "O velké trpaslici a malém obrovi" a "O mluvící lišce" a je bohatě ilustrována Jardou Svobodou. Obě verze jsou navíc doplněné videoklipem Miloše Tomice k písni "Partyzán".



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY