Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle si představíme metalisty Chevelle, partu Editors, řeckého zpěváka Nina, houslistku Natalie MacMaster a dva roky starou desku Junior Senior.

---

Luboš Kreč: Chevelle - Wonder What's Next (2002)

Na chicagské trio Chevelle jsem narazil před čtyřmi lety v USA. Na jakémsi rockovém rádiu tam pořád dokola hráli pecku "Send The Pain Bellow". Nakonec jsem si album "Wonder What's Next" koupil a... nestačil se divit! Jedna z nejlepších metalových desek, které se mně kdy dostaly do ruky. Určitě. Chevelle, tvořeni třemi bratry Loefflerovými, jsou typičtí kytaroví intelektuálové. Jejich muzika má blízko k Tool, A Perfect Murder nebo kdysi funkčním Filter. Jestli existuje něco jako emo-metal, Chevelle ho dělají. Mohutné riffy tlučou posluchače od začátku do konce, ale jejich impozantnost citlivě rozbíjí v podstatě křehký zpěv a hloubavé texty zabalené do melodií, které je třeba dešifrovat. Následující alba "This Type Of Thinking (Could Do Us In)" (2004) a"Vena Sera" (2007) už sice nejsou tak dobrá, ale pořád představují výjimečně zajímavé pojetí kdysi opěvovaného nu-metalu.
Nejlepší skladby: "Comfortable Liar", "Send The Pain Bellow", "The Red"

---

Ondřej Michal: Editors - An End Has A Start (2007)

Kdybyste dali hlasovat o tom, kdo je fanoušek Joy Division, moji zdviženou ruku byste čekali marně. Ačkoliv se odjakživa těšili mému velkému respektu, nikdy se mi nepodařilo najít k nim cestu (jasně, "Love Will Tear Us Apart" byla výjimka). Vadil mi ten archaický, ořezaný zvuk. O to víc jsem ovšem našel zalíbení v kapelách jako Editors nebo Interpol, jež z Joy Division vycházejí. Ti prvně jmenovaní však na své letošní desce pojmenované "An End Has A Start" v porovnání s debutem opustili šablonu narýsovanou svými vzory a pokusili se jít vlastní cestou. Alespoň částečně. Ian Curtis a spol. jsou tady ovšem stále slyšet, žádný strach. Taky to je pořád stejná depka. Aranže jsou však o něco více košaté, zvuk dostal nový, epický rozměr. Smysl pro napsání hitovky kapela obhajuje v kusech "Bones" či hned v úvodní, sborem doplněné "Smokers Outside The Hospital Doors".
Nejlepší skladba: "Bones"

---

Pavel Novák: Nino - Epireastika (2006)

Řecký zpěvák Nino je jedním z mých posledních hudebních objevů, ačkoliv má na kontě už tři desky. Z první "Nino, Nino, Nino" nelze nezmínit velký řecký hit "Sa Nauagoi", druhou "Ilikrinis" reprezentuje pro mě jeho nejlepší singl "Fovame". Třetí počin "Epireastika" je silnými skladbami doslova nabitý. Překvapivě se vůbec nevěnuje tradičnímu stylu laika, ale nechává se jím spíš jen částečně ovlivňovat. Dochází tak k míšení řeckého popu s rockovými baladami, jehož výsledkem je většina písní na desce. Jediné dvě výjimky jsou taneční kousky "Ime Enas Alos" a "Tha Kanoume Erota", které jsou totálně mimo a bohužel albu ubírají na kráse. Obecně vzato je ale Ninova třetí deska velice povedené dílo, které ocení především milovníci balad a řeckého poprocku.
Nejlepší skladba: "Matia Farmakeri"

---

Tomáš Parkan: Natalie MacMaster - In My Hands (1999)

Ačkoliv je u nás keltská hudba poměrně oblíbená, jméno Natalie MacMaster, jedné z nejlepších houslistek tohoto stylu, v Česku moc známé není. Má na svém kontě několik velice ceněných alb "klasického ražení", ale já se zaměřím na "In My Hands" - desku, která z její tvorby trošku vystupuje. Vzhledem k tomu, že sama pochází z Nového Skotska, je její pojetí keltské muziky hodně rozmanité: neuzavírá se pouze do čistě irských, respektive skotských vlivů, jsou v ní cítit i Bretaň či španělské kořeny. Tady si navíc pohrála se zvukem, do keltské muziky nafúzovala další styly jako rock, pop a country, experimentuje i s tanečními prvky či backbeatem. Deska je to velice živá a organická, a je proto paradoxem, že nejlepší skladbou je balada "Get Me Trought December", kde se o vokál postarala bluegrassová královna Alison Krauss. Puristé keltské hudby "In My Hands" moc nepřijali, nicméně MacMaster si za ni vysloužila Juno Award za nejlepší instrumentální album.
Nejlepší skladby: "Get Me Trought December", "Olympic Reel"

---

David Věžník: Junior Senior - Hey Hey My My Yo Yo (2005)

Nejsou ty přitroublý hudebně-publicistický žebříčky "the best of" za rok raz dva nakonec k ničemu? Nakonec ne. Ani když v tomhle "řemesle" jeden občas přicmrndává? Třeba: člověk si takhle sám sestaví svůj žebříček, třeba za rok 2005, a pak, o dva roky později, si v okurkové sezóně vzpomene na jednoho z headlinerů obdobného žebříčku kolegy Veselého. Poslechne, zamiluje se a svýmu žebříčku může podřezat šprušle. Pořád nic o muzice? Zmiňovaný kolega řekl všechno podstatný. "Hey Hey My My Yo Yo" dánských Junior Senior je v podstatě stejná jako debut, jen má trochu lepší zvuk a víc hostů. Na bezstarostný letní toulky městem ideální. Tenhle disco pop prostě žeru!
Nejlepší skladby: "Handclaps", "Take My Time (feat. Cindy Wilson And Kate Pierson from B-52's)"

---