Německá punková kapela Beatsteaks byla příjemným překvapením letošního Rock For People. Podle mnohých bylo vystoupení nabité energií a komunikací s publikem vrcholem festivalu. Maximálně pohodově probíhal také rozhovor s nimi v jejich cestovním autobusu.
© www.ntvm.co.jp Němečtí
Beatsteaks za sebou mají více než desetiletou kariéru, během níž (hned při desátém koncertu) předskakovali
Sex Pistols a zaznamenali hodně zajímavý hudební vývoj. Punková kapela s vlastním fanklubem a světovým zvukem, aspoň tedy na svém posledním albu "Limbo Messiah". Po setu, který odehráli na
Rock For People, se můj názor na ně ještě zlepšil. Způsob, kterým celá kapela - a tedy nejen frontman, jak tomu bývá - komunikuje s publikem, je obdivuhodně přirozený a návštěvníky si získává opravdu bleskurychle. Podobně lehké je oblíbit si civilně a nenuceně vystupujícího kytaristu Bernda Kurtzkeho a bubeníka Thomase Götze, s nimiž probíhal místy poměrně živelný rozhovor.
Mohli byste říct něco k názvu vaší poslední desky? Jméno "Limbo Messiah" je dost překvapivé, a to vzhledem k vašim v minulosti proklamovaným protináboženským postojům.Myslíš to slovo "messiah"? No, uvažovali jsme hodně dlouho, jak to album pojmenovat. Hledat název pro album, to je vždycky pro nás dost nepříjemná práce, tak to děláme až jako úplně poslední věc. Tentokrát jsme chtěli použít jakoby legrační kombinaci dvou nesouvisejících slov. Je to snad i název jednoho drinku v našem oblíbeném baru v Berlíně. Desce jsme nechtěli dávat nějaký velký nebo silný název, protože takové už jsou ty písně na ní. Chtěli jsme spíše legračnější název. Taky nás bavila asociace spojená se slovem "limbo" - je to výraz pro místo, které předchází peklu. (smích)
Jedna píseň z "Limbo Messiah" se jmenuje "As I Please". Máte rádi spisovatele George Orwella? Stejně se totiž jmenoval jeho sloupek, který vycházel ve 40. letech minulého století v londýnském magazínu Tribune.Nesouvisí, ale George Orwella máme rádi. Je to hodně zajímavý spisovatel. Jedna černošská rapperka z osmdesátých let má také track "As I Please". (smích) Tím ale inspirováni nejsme, ta fráze má význam sama o sobě, bez postranních asociací. Text téhle písně jsme složili hodně rychle, stejně jako jsme vymysleli název. Občas se vymýšlení textu roztahuje do komplikovaných rovin, ale tentokrát to tak nebylo. "As I Please" byla složená celá rychle, včetně hudby.
© www.conne-island.de Někde jste o "Limbo Messiah" referovali jako o popovém albu. To už je punk mrtvý, že hrajete pop?Kdyby ses zeptal prvních punkrock kids, asi by ti řekli, že je, když se podíváš, o co dneska v punku běží. Ale jinak si nemyslím, že ta myšlenka jako taková zemřela, to ne. Z hlediska hudby se punk objevil jako mainstream, hudebně je to prakticky pop. Asi záleží na postoji k němu, jak ho bereš.
Po vydání "Launched" v roce 1998 jste se hudebně rozloučili s hardcorem. Nastane někdy loučení s punkem?Neřekl bych. Možná, to ale záleží na způsobu, kterým lidi definují punk, ale pro nás to vždy bude způsob, kterým komunikujeme, kterým děláme hudbu, jak se chováme v hudebním byznysu, jak se prezentujeme na festivalech...
A co má pro vás punk ve srovnání s hardcorem navíc, že se z vaší hudby (na rozdíl od HC) ještě nevytratil?Začala nás trochu omrzovat ta přímočarost - tvrdé rychlé riffy a křičení. Když nemáš o čem křičet, nekřič. A my jsme toho moc neměli, tedy jsme se rozhodli spíše o těch věcech "mluvit". Podávat je méně agresivně.
Texty na "48/49" jsou dost agresivní, angažované. S odchodem hardcore z vaší hudby jako by se z textů vytratila právě ta angažovanost. Zajímáte se snad o dění okolo sebe méně než předtím?Možná se teď trochu uzavírá kruh a my se vracíme ke společensky angažovaným textům. Ale čím déle texty píšeš, tím vidíš, že všechny mince mají rub i líc. Když vidíš obě dvě strany problému, je těžší o tom napsat text. Možná to souvisí i s tím, jak člověk stárne. Každopádně to nebylo součástí nějakého plánu, neřekli jsme si, že teď změníme texty. Časem jsme se dostali do bodu, kdy jsou texty více asociativní.
Ještě ke společenským problémům: máte pocit, že se zlepšila nějak situace? Jsou lidé více pozorní k tématům, jako je hlad, chudoba, bezdomovectví?Popravdě nevím. Je těžké se k tomu vyjádřit nějak obecně. Spíše se mi zdá, že se situace příliš nezlepšila. Společnost je založená především na tom, že každý se snaží protlačit svými lokty nahoru a nestará se o zbytek. Převládá postoj: dokud dost vydělávám, nestarám se. (smích) Jako se vším, lidi se příliš nezajímají, dokud se sami nestanou svědky něčeho podobného, jako je chudoba, bezdomovectví. Jistě, existuje spousta neziskových organizací, v tom vidím zlepšení. Ale struktura společnosti je "já a na zbytek kašlu". Jsou věci, kde se lidé sjednotí, aby protestovali, například nedávné protesty proti
G8 v Německu
(Beatsteaks tam hráli - pozn. aut.), ale jinak je aktivistická scéna strašně roztříštěná, nesjednocená.
© www.westzeit.de A váš přínos? Snažíte se na nějaké věci upozorňovat?V první řadě nám jde o zábavu. Jasně, občas využijeme šanci něco říct k tématu, ale já jsem se neučil hrát, abych za něco agitoval, nejdůležitější je zábava, ten zbytek je k ní přibalen v jednom balení.
Ultrapravicová NPD v Německu minulý rok získala v některých spolkových zemích až sedm procent hlasů. Sílí neonacistické/nacionalistické hnutí v Německu?Ano. "Ultrapravicová zločinnost" se objevuje mnohem častěji než dříve. Souvisí to s věcmi, jako je nezaměstnanost. Nejpalčivější je to na východě země. Ekonomická situace tam není moc růžová, a je to logické. Nemáš peníze, obecně se nemáš dobře, chceš někam patřit. Dodává to dobrej pocit patřit k "velkejm" klukům v černejch bundách. Ale tak jednoduché to taky není - ultrapravice pořádá spoustu koncertů pro mladé, jsou silně zaměřeni na získávání hlasů mladých voličů. Chyba levice je v tom, že k tomu nenabízí žádné alternativy.
Závěrem: zvuk vašeho posledního LP je dost blízko kapelám typu Franz Ferdinand. Kdo je za to odpovědný?Já myslím, že nikdo v naší kapele není odpovědný za to, že zníme jako
Franz Ferdinand. (smích) Přímo inspirací pro nás nebyli, ty inspirační zdroje jsou přece jen široké. Punkrock, hardcore, soul a tak dále. Popravdě se nenecháváme příliš ovlivňovat současnými kapelami, pokud se nám tedy nelíbí opravdu hodně. Asi se dá říct, že se spíše přehrabujeme v hudební historii a vybíráme z ní to, co se nám hodí. To ale ostatně dneska dělají všechny kapely, natož pak
Franz Ferdinand. (smích)