Pravda číhá někde za rohem. Klonování DNA se začíná rozjíždět, lidstvo vstupuje na tenký led a hazarduje s kamennými základy matky přírody. Podobná hra panuje už nějaký ten pátek okolo globálního oteplování. V tomto celkovém aspektu je sedm let jen nepatrným časovým mikrozlomkem. Přesně tak dlouho spal projekt Recoil. Když Alan Wilder opustil Depeche Mode, nikdo pořádně netušil, že jeho sólová díla budou patřit k tomu nejlepšímu, co okolo téhle party vzniklo. On sám by tehdy asi těžko hádal, že v roce 2007 se s novou deskou "subHuman" ona pověstná smyčka okolo krku utáhne. Nedá vám žádnou možnost se pořádně nadechnout, přísun kyslíku je limitován a nezbývá nic jiného, než se plně oddat tomu, co na vás na časové ploše přes jednu hodinu tento šaman nachystal.

Alan byl vždycky puntičkář, profesionál a hráč s ruchy a zvukovými plochami. Na novém albu se těchto svých vlastností nadále drží a spojuje dva protipóly. Na jednom z nich zůstal věrný elektronickému harašení s přívlastkem hybných pulsů bicích a jiných nástrojů. Ten druhý pól je spíše překvapením - je ně něm schováno spojení se žánrem blues a nádechy country a gospelu. Úvodní skladba a zároveň singlovka "Prey" je jasným důkazem. Jako když chytrý archeolog zdolá nástrahu první zavádějící indicie. Nedílnou součástí "subHuman" se tak stal Joe Richardson, který kromě vokálů natočil kytarové ornamenty a sem tam se chopil i harmoniky. Andělským protějškem je zpěvačka a skladatelka Carla Trevaskis, ta si vás získá v podmanivé "Allelujah".

Zdolávání dálek asi Wilderovi nedělá žádný problém: během nahrávacích sessions několikrát vyrazil za Joem a na výsledku se to podepsalo. Prvky world music a celková scéničnost dělají z této desky mistrovský kus, na kterém tento chlapík spojuje historické milníky s hudební modernou. Vše bylo uděláno s obrovským citem, nadhledem. Ve zmíněné "Allelujah" udělá Alan radost všem depešáckým fandům, neb si v ní vyhrál se samply z alba "Songs Of Faith And Devolution". V "Intruders" zůstalo místo i pro instrumentální dohru, která nasměruje k závěru výpravy za poznáním lidského bytí, nebytí...

Spojení dvou duší, přesněji Alana Wildera s Joem Richardsonem, utvořilo propletenec nálad, který není přednostně určen pro každodenní konzumaci. Tohle ostatně platí i pro starší desky Recoil, "subHuman" je decentní návrat jakoby v záři blízké budoucnosti, dokonalé zúroční Wilderových hudebních zkušeností. Sedm rozsáhlých kompozic je stejně komplikovaných jako ta buňka podrobená testu klonování. Kompozice se sice nedají snadno rozmnožit, stačí však podstoupit výživnou archeologickou výpravu, a pravda se odkryje sama.