Za poněkud zavádějícím názvem Tied & Tickled Trio se skrývá proměnlivá sestava hudebníků s minulostí v kapelách jako The Notwist, Lali Puna nebo Jersey. Na nové desce "Aelita" kombinací elektronických a živých nástrojů posouvají hudební hranice až kamsi na pomezí jazzu či dubu.
O bavorských
Tied & Tickled Trio se nedá mluvit jako o typické kapele. Co do sestavy, jedná se o proměnlivé sdružení hudebníků, jejichž tvůrčí stopy jsou dohledatelné v seskupeních jako
Lali Puna,
Jersey nebo v indie-popových
The Notwist. Tento výčet znalým jistě mnohé napoví. Vy ostatní vězte, že se bavíme v první řadě o hudbě poklidné, jak jedna kamarádka říká
gaučové, možná až tiché. Pakliže ovšem hudba snese takové přirovnání. Rozhodně se však nenechte zmást slůvkem "trio" na konci názvu - počet hudebníků je totiž všelijaký, rozhodně však ne tříčlenný. V tuto chvíli se pohybuje okolo deseti.
Úvodní dvě skladby "Aelita 1" a "You Said Tomorrow Yesterday" zvukem nepřímo připomenou sourozeneckou dvojici
Orbital. Nemohu si pomoct, ale coby dlouholetý fanoušek bratrů Hartnollových své oblíbence více či méně slyším v několika pasážích roztroušených po albu. Jenže na rozdíl od zmíněných sourozenců
Tied & Tickled Trio pracují i s živými nástroji, díky kterým posouvají hranice dál, až na pomezí jazzu či dubu.
Dá-li se o albu mluvit jako o klidném nebo chill-outovém, potom pátá "A Rocket Debris Cloud Drifts" nás vytrhne z letargie svým těkavým rytmem a použitím poměrně syrových elektronických zvuků. Vůbec kontrast mezi klidnými, ambientními plochami s nesourodým beatem je charakteristický pro velkou část této osmiskladbové kolekce. Vybrat odtud jedinou, řekněme, zásadní skladbu není lehká věc. Přesto snad nejhitovější potenciál nabízí asi i současně nejvíc taneční "Other Voices Other Rooms". Na tanečním parketu byste ji však nejspíš hledali marně, zase takový náboj nemá. Maximálně vás přinutí přehodit nohu přes nohu při pohodlném posezu v hluboké sedačce.
Tied & Tickled Trio dokazují, že hudební scéna našich západních sousedů není jenom rozbředlý a v posledních letech již poněkud vyčichlý Compost nebo naopak studený a chvílemi až příliš sterilní Tresor. Pokud jste již přišli na to, že i elektronická hudba může být příjemný společník s křehkou duší, pak Aelita by jím pro vás mohla být. V opačném případě to bude jenom deska plná cinkající nudy.