Taková typická "tarantinovsko-soundtracková" sebranka. Kontext je zadaný jednak tím, že poslední film vzdává hold brakovýmu grindhousu, druhak tím, že kromě toho, že Quentin vyrůstal v obklopení videokazet z půjčovny, kde dělal, poslouchal taky dost muziky. A najížděl si to všechno tak hezky jako samotný movies. Znáte přeci tu legendární repliku Olivera Stonea z jejich vzájemnýho rozhovoru o kinematografii. "Zatímco já točím films, ty natáčíš movies." Takže znáte i ten rozdíl. A Quentin jel. Sixties, seventies, eighties. Pozdní šedesátková a převážná část sedmdesátek se mu zadřela pod kůži nejvíc. Stejně jako Robertu Rodriguezovi, se kterým se pak potkal kdesi v kinosále na nějakém festivalu, slovo dalo slovo, v potoku uběhlo hodně vody, sehnaly se prachy a "Grindhouse" je na světě. Pocta braku brakem za hodně míčů.

Instrumentálky, rock'n'roll i doo wop, pop, CBGB pionýr, soul & r'n'b skits z filmu, který ukazují, že Quentin pálí pořád ostrýma (slovama), jimiž rozstřeloval mozky filmových fanoušků už v "Reservoir Dogs", když interpretoval Madonninu "Like A Virgin", nebo ve "Sleep With Me" při rozebírání sexuálního podtextu "Top Gunu". Obojí k nalezení na YouTube.

Vedle sebe Jack Nitzsche, který se Sonny Bonem napsal hitovku "Needles And Pins", jíž se dostalo několika coververzí, z níž nejznámější je (v naší skromný kotlině) určitě v podání The Ramones (např. na soundtracku "Jedna ruka netleská") a pak jako Neckářova laškovina "Mýdlový princ", one-hit wonder Smith, co se proslavil právě coververzí "Baby It's You" od The Shirelles, Joe Tex, co svým způsobem předběhnul dobu, protože rapoval dřív, než Run DMC vůbec kdy tušili, že existuje nějaká značka Adidas, perfektní T.Rex, Willy Dowille - kámoš Johnyho Thunderse - a taky April March, co nakonec skončila jako animátorka a už dva roky pracuje na nový desce. A Ennio Morricone nemůže chybět, snad už jenom kvůli Tarantinově fascinaci Leoneho "dolarovou trilogií". Taky Pino Donaggio je stará italská škola, s tématem Sally a Jacka z "Blow Out" a další.

S "Death Proof" soundtrackem se to má jako s Tarantinovýma dialogama. Kdyby ty rozumy do vás sypal kdokoli, kdekoli a jakkoli, poslali byste ho do hajzlu, ale Quentin to dokáže podat a prodat takovým způsobem, že mu ještě koupíte něco dobrýho k jídlu. Mám určitou pochybnost, že by na mě tyhle songy fungovaly samy o sobě, ale takhle poskládaný k sobě jsem schopnej točit je celej den.