Stojím před Palácem Akropolis, je půl sedmé večer, 19. června 2007. Kolem mě se začínají objevovat skupinky lidí, kteří se těší na koncert, jenž by měl za slabou hodinku začít. Baví mě sledovat mumraj a hada, který se podél Akropole začíná vytvářet. Jen začínám mít strach z natěšených třináctek. Jejich hysterické výlevy již před koncertem neberou konce. Naštěstí ve frontě vidím i jejich rodiče a starší posluchače. Oddechnu si a zapadnu do Akropole. Dávám si plzničku v lahvi, abych zahnal žízeň, a vyrážím sledovat show. Půl osmé a start? Ne! I když pod pódiem stojící fandové roztleskávají všechny přítomné a sborově vyvolávají Anetino jméno, hlavní hvězda je stále ukryta někde v zákulisí. Čekání na Godota končí deset minut po dvacáté. Startujeme. Připoutat, nenaklánět se...

Na plátně běží klip k "Malé mořské víle", z reproduktorů zní intro, což je zmíněný song pozpátku a zrychleně. Pod jevištěm létají balónky, plátno se vytahuje vzhůru a před diváky stojí hlavní aktérka s kytarou. Hned na začátku si odbude rádiovou vílí odrhovačku (to neznamená, že ten song je špatný). "Máme dost práce, tak se do toho pustíme. Co vy na to?" vítá Aneta Langerová fanoušky a rychle se vrací k veleúspěšnému debutu; snad proto, že chce mít songy rychle za sebou. Jenže ony staré skladby jsou opět o něco jiné, opět nám ukazují další tvář. Tady je třeba se zmínit o Anetině kapele: ačkoliv v minulosti spoluhráče střídala jako ponožky a co půl roku se v médiích objevilo nové složení, tahle má konečně něco do sebe. I když koncert v Akropoli je pro ně premiérou, připadá mi to, jako by spolu hráli aspoň deset let. Neuvěřitelné doplňování a souhra jak a.m.almely, tak Martina Ledviny v kytarových partech by vydalo na samostatný článek, ani za bicími sedící Štěpán Smetáček či klávesista Jakub Zitko tam nejsou jen pro okrasu - klávesy plynně prostupují každou písní a bicí jsou nazvučeny akorát, tedy žádné zbytečné dunění, žádné přikrašlování.

Ohlušující potlesk přichází po kterékoli písni a skalním fandům je asi vcelku jedno, která pecka zrovna zazněla. Většina si zpívá, hopsá, tleská, mává. Atmosféra houstne každým okamžikem, teplota stoupá, trička začínají být propocené a přichází první intimnější chvilka. Na pódium přichází Radim Vojtek. Společně s Anetou zapějí charitativní "Píseň pro Světlušku" a poprvé mám pocit, že se Akropole otřásá v základech. Dlouhotrvající aplaus, který ne a ne skončit. A on si to Radim zaslouží. Přes svůj mladý věk má opravdu solidní hlasový projev. Prostřednictvím "Slib mi dej" už se ale dostáváme ke křtu. Role kmotrů se ujímají bratr a manažer Nikola Langer, producent Jan P. Muchow a muzikant Michal Hrůza. V současném životě Anety Langerové asi nejdůležitější muži. Po křtu dostává zpěvačka double platinu za třicet tisíc prodaných nosičů, velký puget žlutých růží přímo z publika a může se pustit do nového alba.

I když mám na albu s určitými songy problém, byl jsem zvědav, jak budou znít live. A mé obavy ansámbl na pódiu rychle rozmetal; znělo to totiž několikanásobně lépe. Holt muzikanti, kteří s Anetou hrají, nejsou žádná béčka a vědí, co a jak a kde zmáčknout, kde jak drnknout. Svůj podíl na tom má určitě také za zvukovým pultíkem stojící supervizor Dušan Neuwerth. Publikum se postupem času dočkává celého "Dotyku". Při "Poplachu" si nemůžu neodpustit poznámku k vedle stojícímu Mouchovi. "Proč mi to přijde jako Dusilka?" ptám se. "Protože tady je dvě a půl zpěvačky. Jinak by tě to nenapadlo," odvětí Honza Muchow. A má pravdu. Co nesmí chybět? Megahit "Voda živá"! Celá Akropole zpívá a na závěr se na pódiu objevují další tři bubeníci, voda tak dostává zcela jiný rozměr. Po několikaminutovém vytleskávání se Aneta vrací ještě jednou a sama na klavír zahraje a zazpívá song "Němá". Co dodat na závěr? Aneta se zařadila po bok výborných koncertních zpěvaček typu Anny K či Lenky Dusilové. A na letních festivalech může pilovat souhru s kapelou, protože podzimní turné se kvapem blíží.

Playlist: Malá mořská víla, Spousta andělů, Když nemůžeš spát, Nebe v loužích, Pár důvodů, Píseň pro světlušku (feat. Radim Vojtek), Skvělej nápad, Slib mi dej, Desetina, Hledám, mířím, netuším, Nahá noc, Jiný sen, Možná, Vysoké napětí, Poplach, Podzim, Voda živá, Němá

Aneta Langerová, Palác Akropolis, Praha, 19.6.2007