Najde se dost hlasů, které říkají, že swing je už dobrý tak akorát pro pamětníky a že podobně jako latina časem bude zajímat jen malý okruh lidí. Možná mají tyto hlasy v něčem pravdu, ale bude-li se swing dělat tak, jak ho předvádí Michael Bublé na novince "Call Me Irresponsible", je o budoucnost žánru postaráno.
Není to tak dávno, co kolega Antl na tomto místě v
recenzi na eponymní debut polemizoval, zda je
Michael Bublé jen uměle vytvořeným produktem na jeden rok, nebo jestli čas ukáže, že bude vzorem pro ostatní zpěváky. Já pak v
recenzi alba "It's Time" nad Bublém lámal hůl s tím, že z něho druhý
Frank Sinatra nebude. To sice opravdu nebude, ale jinak než jsem to před časem myslel. Tenhle Kanaďan svoji třetí řadovkou "Call Me Irresponsible" vytřel nám nevěřícím Tomášům zrak, jasně rozprášil všechny pochyby a smetl podobné polemiky. Sinatra patří době minulé, zatímco Bublému patří budoucnost, alespoň ta swingová.
Nová deska i přes to, že drží jasnou linii swingu, hýří různými subžánry - od klasických standardů, přes latinu, převážně jemné náznaky popu až po spíše jazzové věci. Celé album je díky tomu velice pestré, neuvěřitelně svěží a nahrané s lehkostí. Je zřejmé, že "Call Me Irresponsible" bylo dopředu naplánované na léto, protože počet písniček v latinsko-americkém rytmu, jako je paso doble a další, není zanedbatelný. Každá z písniček má svoji jedinečnou atmosféru. Jako by se Bublé na téhle desce definitivně našel, přesně ví, co která písnička potřebuje - kde je třeba přitlačit a naopak. Na celkově výtečném dojmu mají svoji zásluhu i doprovodní muzikanti.
Bublého dvorní hudebníci
David Foster a Humberto Gatica poskládali výborný muzikantský tým a každé písničce ušili osazenstvo takřka na tělo. Ve výborném standardu "The Best Is Yet To Come" tak můžete narazit třeba na Clayton-Hamilton Jazz
Orchestra, který je znám především ze spolupráce s Dianou Krall, v dalších skladbách mu na kytaru hraje třeba Michael Landou, který hrál už na deskách kdekomu včetně Milese Davise. Dalšími jsou basista Nathan East a perkusista Paulinho Da Costa, což jsou v podstatě legendy svého řemesla. Podpůrné vokály si střihla Siedah Garrett, známá z duetu s Michaelem Jacksonem a z působení v
The Brand New Heavies. A v podobném duchu by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho, zkrátka Bublé si pozval elitu muzikantského řemesla a na albu je to znát.
Záměrně jsem neuvedl ještě jedny spolupracovníky -
Boyz II Men, kteří Bublému vypomohli v "Comin' Home Baby". Spojením tohoto vokálního (nyní už) tria se swingovým rytmem a s Bublého cítění hudby jako takovým, plus jeho barvy hlasu, vznikl opravdu zajímavý, hodně netradiční, skoro by se chtělo říct ojedinělý kousek. Vedle něho se ale rozhodně neztratí ani "It Had Better Be Tonight (Meglio Stasera)", tedy písnička z filmu "Růžový panter". Nejen v ní
Michael Bublé ukazuje velké množství poloh, výborný hlasový rozsah a především excelentní frázování. Celkově jeho zpěv vyznívá neuvěřitelně plasticky.
Dalším (kolikátým už v pořadí?) kladem alba jsou písničky jako takové. Vedle svěže zvládnutých standardů se Bublému a jeho týmu originálně a zajímavě (ne jako v případě Beatles na poslední desce) povedlo upravit předělávky původně neswingových hitů. Ať už je to Elvisova "Always On My Mind" zpomalená na minimum nebo Claptonova "Wonderful Night" naopak převedená do bossa novy, vždy písničky získaly něco nového, něco, co je posouvá do jiné dimenze. Předělávat písničky je věc jedna, ale psát je, je věc druhá. A i to
Michael Bublé zvládl na "Call Me Irresponsible" skvěle. "Lost" je sice popová, lehce nostalgická balada, ale melodicky dokonalá. Co do kvality si s klidem může zavdat i s těmi klasikami kolem sebe. "Everything" je oproti tomu umně napsanou organickou písničkou, která má sice ke swingu hodně daleko, ale jako by doplňovala odlehčenou letní náladu celé desky.
S klidem mohu prohlásit, že "Call Me Irresponsible" je Bublého nejlepší deskou vůbec a mohu-li trošku věštit budoucnost, pak si myslím, že je to přinejmenším horký kandidát na Grammy v kategorii tradičního popu. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby tato deska bodovala i v některé z těch hlavních kategorií. Bublému se zkrátka třetí deskou povedlo geniální formou převést swing do nového tisíciletí.
Makrorecenzi na jazzovou, respektive swingovou desku jsme tu ještě neměli a už z tohoto důvodu bude hodně zajímavé si přečíst deset dalších názorů právě na toto album.