Je 13:03 a já sedám v Brně do vlaku. Je plný fanoušků, jimž trička zdobí nápisy Iron Maiden. Skoro každý na nich má jiný motiv, všechny ale spojuje postava Eddieho. Nikdo se neptá, kam se jede, celý vlak míří do Ostravy a pak hurá na Bazaly. Tam se přidává zbytek kytarového národa. Vypadá to, jako by téměř každý vyrazil směr Baník. V Ostravě snad není nikdo, kdo by nevěděl, co se děje. Před stadionem ale nastává chaos, každý doufá, že stojí před správnou branou. Do toho začíná pršet; malá sprcha přijde vhod. Z areálu je slyšet zvuková příprava a ve chvíli, kdy zkouší předkapela Gate Crasher, už je třetina lidí uvnitř. Nastává čekání až do čtvrt na osm, kdy místo původně naplánované Lauren Harris začínají Gate Crasher. Zvuk, jak už to bývá, není zpočátku nejlepší. Tuzemští Gate Crasher hrají půlhodinový set, ve kterém čerpají hlavně ze své zatím jediné desky "Chocolate Rabbit". Do role supportu je v podstatě vybralo samo publikum, a to při téměř půlročním konkurzu v rádiu Hey - management a samotní Iron Maiden pak už jen rozhodli, kdo z finálního výběru na Bazalech skutečně zapěje. Gate Crasher dostali šanci zahrát si před skoro třicetitisícovým publikem a zahráli v rámci svých možností. Schytali totiž čas, kdy se ještě dolaďuje zvuk, a publikum, které netrpělivě očekává někoho jiného, takže předkapely jsou mu spíše na obtíž.

V osm hodin nastoupila Lauren Harris, dcera baskytaristy Mejdnů Stevea Harrise, se svou kapelou. Až Lauren se ujala funkce, která předkapele náleží, a roztleskala publikum. Alespoň v prostorech ke stání bylo vidět, že se něco děje. Zahrála přibližně půlhodinový set písní, jež hudebně připomínaly osmdesátkový hardrock, což ještě podtrhoval kissácký image baskytaristy. Svým hlasem a melodiemi, pohybujícími se mezi popem a holčičím punkem, však Lauren tvrdé hudbě dodala mnohem měkčí ráz.

Jedna z věcí, která ten večer vycházela, byl časový rozpis. V devět se po pódiu rozlilo červené světlo a Iron Maiden zahájili svůj koncert prvním singlem z poslední desky "A Matter Of Life And Death" - "Different World". Stadion byl už kompletně zaplněný, kapela nemusela vůbec nikoho pobízet, fanoušci začali okamžitě zpívat. První tři kusy odehráli Mejdni ve stejném pořadí, jako jsou na desce "A Matter Of Life And Death". Po "These Colours Don't Run" a "Brighter Than A Thousand Suns" následoval návrat do historie v podobě "Wrathchild".

Koncert Iron Maiden ovšem nebývá jen o precizní nástrojové řežbě a nezlomném zpěvu Bruce Dickinsona, ale jde také o obrovskou show. Kromě grafiky za pódiem, kde se objevoval maskot Eddie v různých rolích, a světelné hry se objevovaly i jiné parádičky: při "Number Of The Beast" se na pódiu zjevil jakýsi mystický býk a pak už konečně přišel všemi očekávaný Eddie. Nejdřív si vzal pušku, se kterou hrál na kytaru, a při závěrečné skladbě, jedné z ranějších věcí pojmenované stejně jako kapela, Eddie přijel v tanku. Přesně, jak Iron Maiden slíbili. "A Matter Of Life And Death" je totiž celé o válce a válečnými symboly se to na koncertě jen hemžilo. Bruce Dickinson si nezapomněl doma britskou vlajku a kytarová sóla využíval k tomu, aby se převlékal do různých triček nebo červené uniformy. Poslední tričko s ufonem se mu zalíbilo natolik, že si ho nechal už po zbytek koncertu. Nakonec došlo i na Bruceovo regulérní "Scream for me, Ostrava!

Koncert každý vnímal podle toho, kde se nacházel; pódium mohlo být výše, zaslechla jsem, že dokonce ani fanoušci v prvních dvou řadách na něj pořádně neviděli, což u kapely, která tolik využívá kulisy, je značný handicap. Zvuk mi přišel zcela v pořádku a co se publika týče, na ploše ke stání bylo živo od začátku. Ještě více se to rozjelo, když zazněly první tóny "The Trooper" a při "Number Of The Beast", "Fear Of The Dark" a "Run To The Hills" už to byl přímo kotel. Kapela odehrála stejný setlist jako v Bulharsku, celá show byla do puntíku připravená, na překvapení nebyl prostor. Vystoupení trvalo hodinu a půl, snad ještě jeden přídavek by nezaškodil. Ale i tak si žádný fanoušek nemohl stěžovat, že by nedostal, proč přijel.

Začala jsem cestou vlakem a musím jí i skončit. Byla totiž k neuvěření. Celé to bylo jako jeden velký výlet, kde se nikdo nezná a přitom se znají všichni. Kdo nebyl z Prahy, nocoval na nádraží. Všude se válely máničky, pospávaly na schodišti, na zemi, na židlích a každému bylo úplně jedno, co se děje kolem. Vlaky byly přeplněné a mnoho lidí muselo čekat dál celou noc. Připravené autobusy údajně ani nepobraly celý stadion. Budiž tohle vzkaz pro pořadatele a České dráhy, že při příští akci takové velikosti by se mohli lépe domluvit. Ale i přes veškeré útrapy to byl zážitek a kdo tam nebyl, může jen litovat.

Playlist: Different World, These Colours Don't Run, Brighter Than A Thousand Suns, Wrathchild, The Trooper, Children Of The Damned, The Reincarnation Of Benjamin Breeg, For The Greater Good Of God, The Number Of The Beast, Fear Of The Dark, Run To The Hills, Iron Maiden
Přídavek: Two Minutes To Midnight, The Evil That Men Do, Hallowed Be Thy Name

Iron Maiden, Lauren Harris, Gate Crasher, Stadion Bazaly, Ostrava, 6.6.2007