Kanaďané Rush vydali novou desku "Snakes & Arrows", která je druhou v pořadí od jejich comebacku v roce 2000. Na první poslech je to vydařená nahrávka, postupně však ztrácí na lesku. Není to žádný zázrak, ale fanoušky potěší.
Rush přicházejí po pěti letech s novou deskou, v pořadí osmnáctým studiovým albem. Mezeru mezi tímto počinem a předchozí řadovkou "Vapor Trails" vyplnil alespoň výběr oblíbených písní kapely "Feedback" (
recenze zde), ale i tak se dá hovořit v podstatě o comebacku. "Snakes & Arrows" spadá do fáze jakési reinkarnace kapely, která začala kolem roku 2000, poté, co se Neil Peart vzpamatoval z tragédií v osobním životě, kdy mu zemřela dcera při autonehodě a manželka na rakovinu. Tyto události se pochopitelně promítly i do tvorby kapely, protože Neil Peart je jejím hlavním textařem.
Stejně jako u výběru "Feedback"
Rush zvolili i nyní netradiční papírový obal alba, v bookletu najdete ilustrace pro každou skladbu, doplněnou textem. Obrázek na obalu odkazuje k názvu desky "Snakes & Arrows", což je metafora, úryvek textu jedné ze skladeb na novém albu "Armor And Sword" a odkazuje také k dětské indické hře, která se v období kolonizace dostala do Británie pod názvem "Snakes And Ladders" ("Hadi a žebříky"). Textaře Neila Pearta však neinspirovaly jen metafory a dětské hry, ale zejména jeho výlety na motocyklu, se kterým projížděl severní Ameriku.
Instrumentální skladby pak vznikly nejdříve jen tak z volné chvíle ve studiu a nakonec se ukázaly jako nejvydařenější kousky z celé desky. Opravdu pozoruhodné jsou dvě z nich, "The Main Monkey Business" a "Malignant Narcissism". Za poslech však stojí i sólová exhibice kytaristy Alexe Lifesona "Hope". "Snakes & Arrows" produkoval Nick Raskulinecz, což není nikdo jiný, než bývalý producent
Foo Fighters. Byla to hlavně jeho tendence, vést kapelu k podobnému stylu, jaký měli v sedmdesátých letech, a deska skutečně spíše reaguje na tohle období než na současnost, ale nezní zastarale. Inspirace sedmdesátými léty odkazuje ke způsobu práce jako v době dřevního rocku, a to se odráží na její celkové náladě. Výraznými kousky, lépe řečeno písněmi s chytlavým refrénem, jsou jednoznačně první singl "Far Cry" a "Workin' Them Angels". V prvním případě se jedná o typický singl, jedna z nejlepších skladeb na desce s nápadnými vokály, ale v případě "Workin' Them Angels" mi refrén zní trochu kýčovitě.
Na prvních pár poslechů je to velmi příjemná deska s atmosférou klasického rocku, přitom nemáte pocit, že se ocitáte na jiné planetě. Instrumentálně je deska velmi barevná,
Rush využili všemožné folkové nástroje, od akustických kytar počínaje, tamburinami, bouzouki a mandolínou konče. Na "Snakes & Arrows" je několik skladeb, které dokazují, že
Rush jsou po tolika letech a dlouhé odmlce stále schopni kreativně myslet, ale bohužel také několik zcela průměrných skladeb, které se ne a ne dostat posluchači pod kůži.
Rush se nikdy nesnažili o hity v rádiovém slova smyslu (snad s výjimkou alba "Moving Pictures"), ale udělat výjimečnou desku bez hitů je ještě složitější. A tady
Rush zůstali napůl cesty.