Máte rádi cirkus? Jeden takový s přívlastkem "Rock" dorazil v rámci své šňůry do Prahy. Stejně jako minulých letech nebyla nouze zejména o divou zvěř. Vždyť vystoupili čeští průkopníci nu-metalu Cocotte Minute, emo-coreová partička the.switch a Scorch z Francie. A co že se v takovém rockovém cirkusu vlastně děje?
© www.cocotteminute.org Zájem o cirkusová představení sice pozvolně klesá, v hudbě to ale úplně neplatí. Tuzemskými kluby se již třetím rokem úspěšně prohání hudební kavalerie nazvaná Rock
Cirkus (projekt vznikl v roce 2005 coby koncertní tour několika spřízněných kapel). Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlel, co vlastně název vyjadřuje. Poslední dubnový pátek, kdy rockový cirkus dorazil do Prahy, jsem určitý nápad dostal: kapely
Cocotte Minute,
Scorch a
the.switch více či méně věrně předvedly, že divou zvěř lze spatřit nejen v klasickém šapitó. Manéž rockovému běsnění při pražské zastávce poskytl tentokrát klub Retro. Volba to byla dobrá - snadná dostupnost odkudkoliv z Prahy a ve vchodu vyhazovači, kteří používali mozek (což jinde není zdaleka samozřejmost).
Když se v půl deváté ozvaly do tmy první tóny, na pódiu kupodivu nestála ani jedna z tuzemských formací, ale francouzští
Scorch. Osobně bych čekal, že vzhledem k cizokrajnému původu dostanou prostor až jako poslední, coby zahraniční překvapení. Záhy se však ukázalo, proč organizátoři zvolili právě tento line-up.
© www.myspace.com/scorchband Začátek setu
Scorch byl bezkonkurenční, měl jsem pocit, že se na mě řítí plně naložený, čtyřicetitunový kamion. Přestože jsem kvůli polámané noze šetřil pohybem, musel jsem si aspoň mírně podupávat do rytmu. Jejich muzika, čistokrevný crossover, mi chvílemi připomínala rané nahrávky
Sevendust, což myslím jako poklonu. S přibývajícím časem ale moje zaujetí opadávalo, to když jsem od sebe přestal rozlišovat jednotlivé písně. Ty splývaly tak dlouho, až se nadšení vytratilo úplně. Zkuste poslouchat pětačtyřicet minut to samé! Naprázdno nakonec vyzněla i konfrontace tvrdé kytarové muziky s netradiční francouzštinou, jelikož přes mohutné dunění nebylo zpěváka v podstatě slyšet, natož mu rozumět. Chlapcům ze země galského kohouta nicméně nelze upřít ohromnou živelnost, nasazení a chuť: sympatická byla třeba situace, kdy poslední skladbu zpěvák odzpíval a kytarista odehrál přímo v kotli mezi diváky. Leader navíc po každé odehrané skladbě trochu úsměvně zopakoval:
"Dobrý večer, Praho!" Ve finále setu dokonce z připraveného papíru přečetl - se solidní českou výslovností - poděkování. Informace na konec, po koncertě jsem se od něj lámanou anglo-francouzštinou dozvěděl, že kapela spolu hraje teprve čtyři roky. Když v budoucnu zapracují na svém repertoáru, možná o nich ještě uslyšíme.
© Vladimír Komjati / musicserver.cz Jako druzí se objevili
Cocotte Minute. V tu chvíli se jasně ukázalo, kvůli komu většina přítomných do Retra přišla, kotel během jejich produkce viditelně zhoustnul. V jeho průběhu se také ukázala přednost klubu, a to výborný zvuk. Na obou krajích pódia řádila hluboce podladěná kytara, přesto bylo Zellerovi i přes příval hutného kytarového soundu rozumět každé slovo, stejně tak Codanovi obsluhujícímu baskytaru, který frontmana vokálně doprovázel. Své vystoupení Cocotti otevřeli skladbou "Vocotadyde", následovala "Taxe na to" a novější kousky "Kopem" a "Drž se mě". Velkou slabinou je výpovědní hodnota textů; o nějaké hloubce nebo poezii nemůže být ani řeč, v naprosté většině se jedná o jednoduché rýmovačky, refrény jsou navíc bez nápadu. Příkladem za všechny budiž "Pojď se mnou". Na druhou stranu zazněly věci, které se za svůj text úplně stydět nemusí, třeba "Czeko" či "Kopem". Říká se, že tvrdé rockové muzice víc sluší angličtina a
Cocotte Minute jsou jasnou ukázkou toho, že ne každý dokáže napsat duchaplný český text. Koncertu škodila také absence byť sebemenšího experimentu, postrádal jsem jakýkoliv náznak spontánnosti, vystoupení se mi ze strany interpretů jevilo zkrátka jako sterilní, ovšem ne nudné. Takový profesorský přístup, přes který ale
Kokoti odehráli vlastně povedený set, minimálně pro své věrné.
© Jiří Kosnar / musicserver.cz Jako poslední si v manéži zahráli
the.switch. Publikum opět prořídlo, mnozí vzali po koncertě
Cocotte Minute do zaječích. Jejich škoda -
the.switch se vrátili na místo, kde na podzim loňského roku oslavili ve vší parádě desetileté výročí své existence. Fanouškům jistě neuniklo, že polovina kapely zvolila výjimečně civilní oblečení namísto svých oblíbených sukní. "Vládce", skladba, která otvírá jejich
poslední album "Svit", otevřela i padesátiminutové vystoupení. Ani tentokrát nezůstali
the.switch nic dlužni pověsti skupiny, při jejímž poslechu praskají bubínky v uších. To dokázali v následující "Za mostem" a zejména ve třetí "Peruti", jež před časem bodovala v "Pomeranči" České televize. Při pohledu na zpěváka měl člověk pocit, že ho postihlo tropické šílenství, až tak intenzivním způsobem koncert prožíval. Během řvaných refrénů mu div nepraskly žilky na hlavě. Pot a emoce. Zajímavý moment nastala, když si
the.switch zavolali na pomoc zpěváka Kurze ze spřízněných
Atari Terror: ten se zničehonic objevil v první řadě a hbitě se vyšvihnul na scénu. Člen ochranky, hlídající na kraji pódia, se k němu okamžitě vrhnul a snažil se ho sundat zpět. Po této úsměvné příhodě si zpěváci společně vystřihli skladbu "Honzík". Tradiční "Akvarko" přišlo na úplný závěr, znělo bohužel již před poloprázdným klubem.
O čem to tedy vlastně bylo? O třech energických kapelách, hrajících tvrdou kytarovou muziku. Tím však výčet společných rysů začíná a zároveň končí. To ostatní, tedy instrumentální umění, koncertní nasazení, originalita, kolísalo u všech proměnných v rozpětí nula až sto. Abych parafrázoval přrovnání k divé zvěři: V pátek na diváky čekal mladý hbitý rys připravený ke skoku, statný ospalý lev a černá puma s dlouhými drápy. Kéž by na českých pódiích běhalo více takovýchto zvířat.
Cocotte Minute,
the.switch,
Scorch, Retro, Praha, 27.4.2007