Není to tak dávno, co jsem tvrdil, že naše země je jakýmsi hudebním smetištěm, kam zbytek světa vyváží kapely, o které už nestojí. Zkrátka ty, které mají své nejasnější roky dávno za sebou a udělaly tu velkou chybu, že se ještě nerozpadly. Ovšem, jak se ale zdá, v poslední době se začíná blýskat na lepší časy a v plánech tuzemských promotérů se objevují názvy kapel, které jsou momentálně na vrcholu slávy a sklízí úspěch i na jiných místech naší planety. Třeba Rise Against.

Na úvod je třeba říct, že jsem chvíli uvažoval, co mám napsat k prostoru, kde se akce odehrávala. Lucerna Music Bar mám spojený hlavně s pravidelnými víkendovými "piškotékami", kde si dávají dostaveníčko jedinci, kteří místo aby ocenili nepřeberné množství kvalitní muziky, jakou nabízí současná hudební scéna, plýtvají časem a energií s tím nejhorším smetím z osmdesátých let. Rozhodně mi tedy hardcoreová show do těchto prostor příliš nepasovala. Zvláště pak s vědomím toho, na jak špatné úrovni je ovzdušnění klubu.

Název kapely Rise Against znám už poměrně dlouho. Setkával jsem se s ním na diskusních fórech a webech věnovaných dění na hardcoreové a punkrockové scéně. S hudbou samotnou jsem ovšem přišel do styku až relativně nedávno - bylo to tuším začátkem minulého roku, kdy se mi do rukou dostala jejich druhá deska "Revolutions Per Minute". Upřímně řečeno, moje první dojmy z poslechu by se daly popsat jedním slovem. Nadšení. Konečně jsem našel kapelu, která dokázala na hardcoreovou dravost a syrovost naroubovat melodičnost a chytlavost. Další věc, jíž je třeba vzít u téhle party na zřetel, je věrohodnost, respektive upřímnost. Stačí si pročíst pár textů, rozhovorů (ten se ostatně za nějaký čas objeví také na stránkách musicserveru) nebo jenom zhlédnout videoklip ke skladbě "Ready To Fall" a hned máte jasno, jak to tihle hoši mají hozené. Ne náhodou je klip umístěn na stránkách Think Vegan, za svou vizuální skoro-hymnu si ho zvolila také PETA, organizace bojující proti týrání zvířat. Skutečnost, že všichni členové Rise Against mají k masu a masným výrobkům vztah asi jako já k fotbalu je, tuším, nasnadě a nemá cenu to zvlášť rozvádět.

Na své pražské premiérové vystoupení si s sebou přivezli dvě předkapely. Kanadští Cancer Bats pak na jejich styl jenom navázala. Zpěvák se neváhal vydat mezi řádící fanoušky a udělal si procházku podél pódia rozbouřeným kotlem. Je evidentní, že obě kapely vycházejí ze stejných kořenů a stejných vzorů. Možná to bylo ne zrovna ideálním zvukem, možná svoji roli sehrál fakt, že jsem oba předskokany znal hlavně z ukázek na profilech myspace, pravdou ovšem je, že se mi jejich vystoupení slilo v jeden celistvý blok a nemohu říct, že jsem si z jejich setů odnesl nějaký hlubší zážitek.

Rise Against na sebe nechali chvíli čekat. Osobně v tom ovšem spatřuji spíš snahu nabudit publikum, než nějaký hvězdný rozmar. Mojí domněnku potvrdilo i to, s jakou viditelnou radostí koncert odehráli. Ostatně, jakékoliv další snahy ještě více nabudit publikum, by byly nošením dříví do lesa, protože obě předkapely svoji práci odvedly dokonale. Upřímně řečeno, do onoho večera jsem netušil, jakou u nás mají Rise Against fanouškovskou základnu. Zprávy o vyprodaném koncertu týden před začátkem byly ovšem jasným signálem. I samotná skupina byla očividně překvapená z publika skandujícího s rukama vysoko nad hlavou. Spustili úvodní věc a obří kotel pod jevištěm se dal do pohybu, hned od začátku měla ochranka plné ruce práce, aby ubránila kapele přidělený prostor na pódiu - stage diving byl samozřejmostí i při pomalejších pasážích. Zpěvák pobíhal po oválné scéně, podával si ruce s lidmi pod sebou nebo stál vzpřímeně na odposlechu zamotaný do spleti rukou a těl. Zazněly starší pecky jako "Like The Angel", "Give It All", ale i nové "Prayer Of The Refugee", "Injection" nebo "Under The Knife". Své místo pochopitelně dostala i hitovka "Ready To Fall", jinak ozdoba loňského alba "The Sufferer & The Witness". Převážnou část textů odzpívalo na kůži propocené publikum společně s frontmanem. Došlo i na přídavek: tím byly dvě skladby, které odehrál Tim McLlrath sám na španělku. Vzhledem k tomu, že v Lucerna Music Baru nehraje čas až takovou roli jako v jiných klubech, muzikanti skončili své vystoupení zhruba patnáct minut před půlnocí. Boj o šatnu s rozmočeným lístkem v ruce mohl začít.

Večer věnovaný melodickému hardcore se navýsost povedl. Kdo si přišel zařádit, své kroky zamířil do blízkosti pódia. Kdo přišel jenom za poslechem, místo našel na některé z galerií nebo v bezpečné blízkosti baru. Až na chvílemi pokulhávající zvuk se dá mluvit o vydařené oslavě tvrdé kytarové hudby, kterou nezažíváme každý týden.

Rise Against, The Bronx, Cancer Bats, Lucerna Music Bar, Praha, 23.4.2007

Fotogalerie: