Po Hynkovi Justovi jsem tady i já s muzikou, kterou jsem poslouchal poslední dobou. Nutno předeslat, že se rozhodně nejedná o reprezentativní vzorek, protože mnozí mí oblíbenci nechrlí desky každý rok a už vůbec ne podle toho, že zrovna teď píšu Uši :). Taky si asi všimnete, že těžce převažuje zahraniční muzika, ne snad, že by česká stála za nic, ale tolik se v ní neorientuji, znám spíš jednotlivé skladby. Ačkoliv jsou alba číslovaná, rozhodně to neberte jako pořadí oblíbenosti.

1. Ian Astbury - SpiritLightSpeed
Nechci opakovat svou recenzi starou dva týdny, takže trochu jinak o tom samém. :) Zpěvák kapely Cult vydal první sólovku, na které ke kytarové muzice, která proslavila mateřskou kapelu, přidal dost elektroniky. Výsledek stojí za to, protože z obou, někdy ještě stále nesmyslně znepřátelených, břehů použil to lepší, takže si užijete jak našláplých, tak spíš náladovějších skladeb. Uvidíme, co přinese reunion Cult, ale jako "náhrada" do té doby je to výborné.

2. Sinead O'Connor - Faith and Courage
Tvorba téhle paní zpěvačky se mi líbí už dlouho, vlastním všechna její CD. Zní to jako klišé, ale její hlas je místy opravdu nadpozemský. Na nové desce se po dost dlouhé době vrací dřívější velká rebelka, hodně se zklidnila, vstoupila do církve, porodila další dítě atd. O tom, také o vztahu k otci, k Bohu, k mužům, k ženám, k lidem okolo sebe zpívá na velice osobním albu. Hudebně nejde o nějaké převratné novinky, většina skladeb plyne v pomalejším tempu, s poměrně střídmým aranžmá, které dává vyniknout hlasu, ať už jde o rychlejší nebo pomalejší skladby. Zazní zde trochu "modernějších" prvků, ale většinou jen jako koření k "tradičním" skladbám Sinead. Na desce se podílelo dost hostů kteří tak přispěli k větší barevnosti, i když v detailech, alba.

3. Touch and Go - "I Find You Very Attractive"
Hit "Would You...?", pecku s hybným podkladem a sólem na trubku, která by pohnula i s mrtvolou, jste asi slyšeli. Jenže tohle album je celé plné skvělé muziky, která využívá vzorce prvního hitu (co na tom, když to tak výborně funguje), tzn. rytmický podklad obohacený o různé "taneční" zvuky a postupy a hlavně sóly trumpet, saxofonů, křídlovky, klarinetu, trombónu. Vznikla úžasná muzika, která dokazuje, že lámané beaty ještě neznamenají záruku tanečnosti. Hybné rytny jsou doplněny ženskými vokály víceméně jen ve formě samplů. V závěru desky dojde i na klidnější, náladovější skladby, fungují také skvěle, v jedné jen perkuse, klarinet a vokál, v další si zapojí pěvecky i duše projektu David Lowe. Takhle pozitivní a skvělé desky bych rád objevoval častěji.

4. Nina Hagen - Return of the Mother
Německá ex-punkerka vydala nové album, na kterém se podobně jako John Lydon na skvělé desce z 97' "Psycho's Path" inspirovala taneční muzikou, i když nějakými prvky z ní rozhodně vybočuje. Nejen zpěvem (ta němčina je fakt divná), ale zazní taky kytary, takže jde spíš o "taneční gotiku" :-). Dočkáte se také opery, kabaretu a harekrisnovského reggae.

5. Gary Moore - A Different Beat
Pan kytarista pohybující se na scéně už 30 let, dříve většinou v hardrockových vodách, se také později nechal ovlivnit Kelty či se vrátil k bluesovým kořenům. Na téhle desce se inspiroval na taneční scéně, takže jeho kouzlení na kytaru zní na podkladu beatů. Přesto jde o písničky, beaty, kytara, melodie jsou dobře pospojovány.

6. Despondancing - Two
Ačkoliv nejde o žádnou novinku, nedávno jsem obě desky české kapely zpívající anglicky půjčoval kamarádce, takže jsem si je zase vychutnal. Velice originální pojetí "gotického rocku" v obsazení kytara, basa, bicí se jen tak neoposlouchá, právě proto, že zdaleka nejde jen o gotiku, ale o tzv. tvrdou muziku, která se inspiruje mnohým.

7. Death In Vegas - The Contino Sessions
Druhá deska je oproti první méně roztěkaná, veselejší a hravější. Ubylo tanečních prvků, přibylo kytar, výsledkem je něco, co bych označil jako "psychedelický taneční rock". :-) Hosté (Bobby Gillespie z Primal Scream, Iggy Pop) výrazně pomáhají celkovému dojmu.

8. Second Coming
Mám rád grunge v podobě Soundgarden, Alice In Chains nebo Pearl Jam, Second Coming jsou o "tom samém", ale nejde jen o kopii, používají střídmě elektroniku, takže proč ne. Což mi připomíná, že jsem do desítky zapoměl zařadit poslední desku Pearl Jam "Binaural", i když k ní bych napsal jen - úžasní Pearl Jam jsou zpátky s výborným albem.

9. Drain - Freaks of Nature
Pro mě objev ze Švédska, který spojuje dva nejznámější póly "švédské" muziky, tzn. metalovou (ve všech různých podobách) a popově zpěvnou (Roxette a další). Drain hrají hutnou rockovou muziku, protože kromě "metalových" riffů je výrazným znamením kapely melodičnost a nálada. Komplet ženská čtyřka to mastí fakt skvěle.

10. Grand Tone Music- New Direction
Pro změnu opět ze Švédska a opět milé překvápko. Máte-li rádi pomalejší skladby s houpavým rytmem, pro které se většinou používá označení trip-hop, pak jsou GTM dost slušný představitel a při čekání na Portishead by měli dostačovat.

Podobně jako Tonda Kocábek si mohu akorát povzdychnout, že se nedostalo např. na ... doslova desítky dalších, protože se mi líbí natolik "rozdílné" druhy muziky (tohle je odhadem asi tak 40% mého záběru), že to až asi není zdravé. :)