Na letošní desátý duben budou fandové taneční muziky rádi vzpomínat. Toho večera splaskla mediální bublina okolo Love Gangsters, zatímco Faithless nabídli nadupanou show. Podařilo se jim rozdovádět publikum tak, že v závěru fungovalo jako jedna celistvě pohybující se hmota. Nebyly to jen hity, které lidé hltali, ale také mírová poselství Maxi Jazze.
© Lukáš Písek / musicserver.cz Koncertní jaro nabírá na otáčkách a návrat do Prahy (nejen v podobě nové desky) čekal i
Faithless, byly to však výkony na různých pólech. Support si rozhodně nezaslouží umístění za
rámeček, naopak hlavní hvězdy příjemně překvapily. Jejich návrat měl nakumulovanou energii, vyplatilo se tedy na chvíli úplně vypnout a hrát tzv.
mrtvýho brouka. V útrobách hokejové haly mě však překvapil znějící
Billy Idol - zvukař
Faithless měl svérázný výběr. Kapacita byla zmenšena o třetinu (posunutím pódia), na nejvyšší ochozy nebyl povolen přístup; jinak bylo narváno. Z kraje to však vypadalo na liduprázdný dýchánek s
Love Gangsters, během nichž se většina publika teprve přiřítila.
© Lukáš Písek / musicserver.cz Všude prezentovaná megalomanská chvála na
Love Gangsters splaskla stejně rychle, jako uhrane kritický pohled na
"Viva Sicherheits". Byl to úkol nad jejich síly. Ačkoli pumpování publika z úst Marothy mělo zvýšenou rotaci, nemělo to smysl, protože se většinou ozval jen pískot. Jejich kolovrátková a hračkářská skoro pouť byla spíše k potutelnému úsměvu, než že by z toho měl někdo hlubší zážitek. Prázdnotu textů zazdil "Demolition Day" a "Electricity" byla jen parodií na všechny odkazy pionýrů elektronické hudby. Vražednou tečkou tohoto hluchotou protlačeného důlku byla poslední "Viva Sicherheits", v které se objevují jména jejich asi oblíbených kapel -
Sex Pistols,
The Exploited a
Dead Kennedys. Myslím, že žádná z těchto legend by nechtěla někým takovým být vůbec jmenována.
Love Gangsters byli vystrčenými figurkami, které aspoň v závěru rozhýbaly ruce pár lidí, kteří byli nedočkaví na
Faithless a nudou jim odmávali finiš.
© Lukáš Písek / musicserver.cz Zvukař záměrně změnil sortiment a z reproduktorů se začal linout hip hop, který prospíval technikům, kteří dokončovali poslední úpravy pódia.
Faithless přivezli klasický
rockový formát show - žádné tanečnice, videoprojekce ani specielní efekty. Na konstrukci byl zavěšen závěs s koláží fotek
ze života party a prim hrál nadupaný světelný park s mnoha stroboskopy. Návrat s deskou
"To All New Arrivals" nespustil očekávané haló, ale britský tisk na turné pěl jen samou chválu. Maxi Jazz a
Sister Bliss s sebou vozí sehraný čtyřčlenný ansábl - bubeníka, perkusionistku, kytaristu a baskytaristu. Maxi je průvodcem celé show,
Sister Bliss je naopak zvukovou inženýrkou, která mnoho základů hraje živě, což se cení. Bylo fascinující ji sledovat, jak je do toho položena, jak je podmaněna rytmem a jak jí efektně vlaje vlasová patka. Všem skladbám se dostalo nového módního hávu a nezůstalo jen u zaběhlých klasických rejstříků používaných kláves. Důraz na pro uši štiplavé zvuky byl rozseknut v hybném roji "Emergency / Machines R Us", kdy i šéf zvuku nešetřil reproduktorový aparát a tlačil z něj maximum.
© Lukáš Písek / musicserver.cz Skladby z "To All New Arrivals" však v porovnání z dřívějším materiálem pokulhávaly, přišlo mi, že i samotný setlist mohl být jinak poskládán. Třeba pilotní singl "Bombs" po nadupané "What About Love?" vesměs zapadl, i když se vokalista
LSK snažil, naopak jeho kolegyňka Cass Fox se blýskla v slušně provedené "Music Matters". Ovládacím elementem byl ale Maxi Jazz, stačilo, aby se objevil v úvodu klasiky "Insomnia", a celé publikum bylo rázem na jeho straně, hopsalo s ním a hltalo jeho mírová poselství. Nechyběl ani
anti Bush-Blair song "All Races All Colours", který volně přešel v další mega pecku "God Is The DJ". Místy mu to však slušně ujíždělo, netrefoval se do rytmu, ale v jeho nasazení se to dalo prominout. Všem to vynahradil v "Mass Destruction", kde byl jeho výkon bezchybný a v oparu rockových riffů to byl jeden z vrcholů. Konec devadesát minut trvajícího koncertu přišel zcela nečekaně. Při "We Come 1" už bylo jasné, že kotel je vycepován na nejvyšší stupeň a roztančená hmota jedním hlasem vykřikovala na Jazzův povel části textu. Přídavků si rozvášněná aréna zasloužila více než jen dvojici "Muhhamad Ali" a
Faithless hymnu "Salva Mea". Ta byla znamenitou tečkou, při níž Maxi běhal po pódiu oblečen jen do půlky těla.
Love Gangsters příště radši nebrat.
Faithless předvedli strhující show a došlé zprávy o životní formě tu před spřízněním publikem potvrdili. Nevadilo ani několik technických kiksů (hvízdání mikrofonů, korekce hlasitosti zvukového aparátu) nebo chybky vokalistů či Maxi Jazze. Bylo to živelně strhující, hudebně našlápnuté a hlášky typu
"Faithless jsou vyčpělí dinosauři taneční scény" po pražském koncertu neplatí. Co dodat, repete by rozhodně neuškodilo.
Setlist Faithless: Nate's Tune / I Hope, To All New Arrivals (vocal) / Insomnia, Emergency / Machines R Us, All Races All Colours / God Is The DJ, Bring My Family Back, Mass
Destruction, Everything Will Be Alright Tomorrow, What Abou Love?, Bombs, Drifting Away, Music Matters, Dirty Ol' Man, I Want More, We Come 1; přídavky: Muhammad Ali, Salva Mea.
Faithless,
Love Gangsters, T-Mobile Aréna, Praha, 10.4.2007
Fotogalerie:
© Lukáš Písek / musicserver.cz
© Lukáš Písek / musicserver.cz
© Lukáš Písek / musicserver.cz
© Lukáš Písek / musicserver.cz
© Lukáš Písek / musicserver.cz
© Lukáš Písek / musicserver.cz
© Lukáš Písek / musicserver.cz
© Lukáš Písek / musicserver.cz