Když nějaká kapela své několikáté řadové album pojmenuje jen svým názvem/jménem, většinou to má signalizovat nový hudební začátek. A většinou je to jen matení posluchačů, kteří na desce pak stejně najdou to, co už slyšeli několikrát minule. Ne tak u švédské zpěvačky Robyn. Ta si hned v teenagerských letech užila celosvětové slávy se singlem "Show Me Love" (kdo klikne, zjistí, že vždyť to znám!), s nímž byla velmi úspěšná i v USA. Po třech deskách ji ale přestalo bavit, že nad svými r'n'b popovými skladbami nemá téměř žádnou kontrolu, a založila si vlastní nahrávací společnost Konichiwa Records. Album "Robyn" vyšlo v roce 2005 jen ve Švédsku, vyšly z něj čtyři singly, Robyn vyhrála pár tamních cen a o dva roky později to jen s mírně upravenou verzí "Robyn" zkouší v Británii (ostatní země si kromě importů musejí, snad jen zatím, nechat zajít chuť).

Hudba Robyn může mít roztodivné příznivce. Může se líbit těm, kdo nesnášejí pop. Může se líbit těm, kdo pop naopak milují. Pro všechny ty na své nové desce nabízí nálož kvalitní hudby. Její kouzlo spočívá hlavně v kombinaci emocemi nabitého hlasu a mnohdy značně minimalistického hudebního podkladu, jenž tvoří hlavně elektronika všech druhů a chutí.

Ač undergroundový pop je označení, které smrdí na sto honů, tahle deska jeho paradoxní význam přesně naplňuje. Robyn se nebojí silných refrénů ("Handle Me", "Who's That Girl"), stejně jako si klidně zahraje na jakýsi podivný hip hop v "Konichiwa Bitches". Naprosto bez problémů se také dokáže zklidnit a na závěr vás pošle spát se smuténkou "Anytime You Like".

I když jsou hudebně naprosto rozdílné, po emoční a výrazové stránce má Robyn hodně společného s Dido. Zatímco jiné zpěvačky zpívají "I love you" mnohdy tak, že se vám chce zvracet, u těchto dvou byste chtěli být tím chlapem, kterému jsou ta slova určená. Tak opravdově působí. Naprostým vrcholem je "Be Mine!", v níž se smyčcový podklad s Robyniným vypjatým vokálem a emocemi nabitým textem spojil v geniální dokonalost. Ani po dvou letech, co jsem ji slyšel poprvé, mě ta skladba nepřestala bavit. A ten videoklip! Pokud jste někdy byli STRAŠNĚ zamilovaní, ale nějak to nevyšlo, tohle je k tomu vztahu soundtrack, za který se nebudete stydět.

Robyn na svém webu tvrdí, že od velké vydavatelské společnosti odešla poté, co lidem z ní předvedla pár ukázek své nové tvorby a všichni z nich byli vyděšeni, že tohle přece není pop music. A přesně pod její slova, že právě takový - moderní a vynalézavý - by pop měl být, se s radostí podepíšu.