Není třeba vydávat všechno, co kdy Johnny Cash udělal. Není třeba vydávat všechno, co kdy Johnny Cash udělal. Není třeba vydávat všechno, co kdy Johnny Cash udělal. Není třeba vydávat všechno, co kdy Johnny Cash udělal.
4/10
Johnny Cash - Cash In Ireland
Celkový čas: 50 minut
Skladby: Daddy Sang Bass, Keep On The Sunny Side, Georgia On A Fast Train, Ring Of Fire, Folsom Prison Blues, Get Rythm, I Still Miss Someone, A Boy Named Sue, Ghost Riders In The Sky, Long Black Veil, Big River, Jackson, Wabash Cannonball, Will The Circle Be Unbroken, Forty Shades Of Green, I Walk The Line
Vydavatel: Universal
To, že je
Johnny Cash jedna z nejpodstatnějších hudebních osobností dvacátého století, je bez diskuze. To, že si ho každý člověk cení za něco jiného, je bez diskuze. Věc, které já si na něm cením nejvíc, je to, že jako jeden z mála přestál obrovský hudební kotrmelec, do kterého ho postrčil producent
Rick Rubin a díky kterému z něj udělal kult napříč generacemi. V roce 1994 s ním totiž začal tvořit hudební akty, odhalené do nejdetailnější intimity, přirozeně krásné, s plně zachycenou osobností. Jsem z těch, které
Johnny Cash oslovil touto polohou. Prostou, čistou a přirozeně dokonalou. Zároveň pro mě znamenaly otevření vrat ke zbytku jeho tvorby, ke které se stoprocentně váže toto koncertní DVD.
DVD zachycuje koncert z Dublinu z roku 1993. Tedy z doby, kdy byl
Johnny Cash mimo zájem velkých nahrávacích společností i mimo zájem lidí, kterým ke štěstí stačilo japonské auto a místo širokého klobouku dávali na hlavu něco méně kravského. Koncert jako takový zachycuje zpěváka přesně v pozici, v jaké se v té době nacházel. V pozici pohasínající hvězdy, která žije ze starých hitů a není (zatím) nikoho, kdo by ji dokázal vyprostit a dostat ji tam, kam po právu patří. Bezpochyby se jednalo o důležité období v Cashově kariéře, ale nechápu, proč muselo zrovna z téhle doby vyjít koncertní DVD, které nenabízí nic víc než holý záznam koncertu, který byl beztak původně určen pro televizi.
"Tahákem" pro koupi tohoto disku by podle nápisu na obalu měla být především vystoupení se
"special guests" v podobě Krise Kristoffersona,
June Carter Cash a Carter Family. Tohle ale udělá maximálně zajímavý koncert. Rok 1993 byl zkrátka rokem, kdy se na koncerty
Johnnyho Cashe chodilo poslouchat "Ring Of Fire", "Daddy Sang Bass", nebo "I Walk The Line". Byl to rok, kdy se na něj chodilo stejně jako se teď chodí na
Deep Purple. Nostalgie a slova skladeb na jazyku. Takže ano, kdo měl jedenáctého února 1993 cestu do Dublinu a sehnal lístky, ten rozhodně zažil příjemný koncert plný všeho, co ke Cashovi patřilo. Koncert plný obrovských kulis, plný umělého nočního nebe a zemitých countryových aranží. Ale kdo má v roce 2007 chuť podívat se na koncert
Johnnyho Cashe, ať sáhne po něčem jiném.
Na tomhle DVD nenajdete ani silného Cashe padesátých a šedesátých let, ani rozjímajícího Cashe druhé poloviny devadesátých let a počátku jednadvacátého století. Najdete tu koncert, na kterém
Johnny Cash vzpomíná na to, co bylo. Obklopen megalomanskými kulisami, milou, nevtíravou kapelou a svými blízkými. Muž na zlomu své kariéry. Důležitý moment na zdokumentování, ale rozhodně NE diskem, který nabízí jen a pouze koncert, který si mohli plně vychutnat jen lidi v tom zmiňovaném roce. Ti, kteří přisli na vyhaslou legendu. A tou
Johnny Cash díkybohu není.