Jennifer Lopez se od počátku své kariéry jednou deskou po druhé pomalu oprošťovala od svých portorických kořenů a zabydlovala se v černé hudbě. S novou deskou "Como Ama Una Mujer", nad kterou strávila téměř tři roky práce, je tomu konec. Jennifer Lopez začíná znovu od nuly.
Když jsem se před dvěma lety rozplýval nad skladbou "(Can't Believe) This Is Me" z desky
"Rebirth" a doufal, že
Jennifer Lopez by se někdy mohla vydat tímhle směrem, neměl jsem nejmenší tušení, že to byla první ochutnávka z rodící se španělské desky. Všechno to začalo, když její manžel
Marc Anthony připravoval desku "Amar Sin Mentiras", na kterou měl nazpívat skladbu "Por Arriesgarnos". Navrhl svojí manželce, aby to zkusila ona. Jennifer se sice zpočátku bránila, částečně i z obav, že nemá hlas na to, aby si mohla dovolit takový typ balady, ale nakonec podlehla. Výsledkem byli všichni tak ohromeni, že čtveřice Lopez, Anthony, Estefano a Julio Reyes se krátce nato pustila do práce na zpěvaččině první čistě španělsky zpívané desce a zároveň obrovském zlomovém bodu její kariéry. Pro tentokrát žádné samply, žádní rappeři a černoši ve videoklipech. Teď je čas ukázat, co v sobě
Jennifer Lopez má.
Jennifer, která byla vždy tou, co roztancovávala diskotéky svými hity "Love Don't Cost A Thing", "Get Right" nebo "Play", najednou nabízí desku, která je z většiny tvořená baladami. Výjimkou jsou titulní latino-rockový singl "Qué Hiciste" a reggaeton "Te Voy A Querer", což je příklad toho, jak by tenhle styl měl správně znít. Žádný nasamplovaný rytmus a elektronické vychytávky, pěkně naživo. Pokud jde o balady, je těžké říct, která je tou nejlepší, protože se jedna od druhé liší. Mými velkými favority je "Sola" a "Amarte Es Todo", ale zítra to může být kterákoliv jiná. Bez opomenutí nemůže zůstat "Porque Te Marchas", která se v anglické verzi "(Can't Believe) This Is Me" objevila i na posledním anglickém albu "Rebirth" a i zde se řadí k tomu nejlepšímu.
K natočení desky převážně složené z balad je zapotřebí technicky velmi zdatné zpěvačky. "Como Ama Una Mujer" je v tomto případě pro Jennifer takovou její maturitou. Svým hlasem je schopna rozlišit škálu emocí od hněvu ("Qué Hiciste") až po zoufalou rezignaci ("Sola"). Obrovská škoda že se na album nedostala skladba "Porque La Vida Es Así", která je její bezkonkurenčně nejlépe nazpívanou za celou kariéru - snad i hluchý musí poznat, že takový výkon nepodá jen tak někdo. Ovšem i to, co předvádí v "Porque Te Marchas" a dalších nových písních, snad bude stačit k tomu, aby Jennifer začala být konečně v tomto směru respektována.
Těžko říct, jestli to byli autoři a producenti Estefano, Julio Reyes a
Marc Anthony, kdo ji donutili sáhnout si na dno svých dosavadních možností, nebo její nadšení pro tento projekt, co ji přimělo, že se sama vyhecovala, aby dosáhla té nejlepší práce, kterou kdy zatím odvedla. Ty tři roky dřiny stály za to a já jenom doufám, že to není poslední setkání s
Jennifer Lopez v této podobě.