Když se mluví o produkci hiphopového "objevu" říkajícího si Just Jack, v devatenácti případech z dvaceti dojde na srovnání s Mikem Skinnerem. Jistou podobnost tu jistě vypozorovat lze, třeba v barvě hlasu a silném vypravěčském nadání. Mnohem více je zde však rozdílů, hlavně pokud jde o náladu.
No tak si zkuste řešit Allsoppa a nezmínit
The Streets!!!
(Po hodině jemného kláves mačkání a vzápětného mazání.)
Když Jack Allsopp aka
Just Jack v roce 2004 debutoval s elpíčkem "The Outter Marker", mohl se dostat mnohem dál než jen mezi oblíbence britské kritiky a
Eltona Johna. Jenže to už si u kašičky úspěchu hověl
Mike Skinner a na někdejšího studenta nábytkového designu - přestože jazýček už tehdy měl srovnatelně briskní - se nedostalo. Kdyby jen Skinner okolo té kaše ještě chvíli chodil a nechal se předběhnout, nebo na ni vůbec nepomyslel (a nezkrachoval by label, který měl "The Outter Marker" šířit), to by nejspíš Allsoppovi zatleskaly davy tak, že další singing-rapper z Británie by v tom hluku zapadl. V očích veřejnosti (a médií) by to byl Allsopp, jehož šlépějemi následně kráčí
Lily Allen a další. A hlavně - nebylo by dokola omílaného příměru publicistů
"Just Jack je méně náročná verze The Streets," jež se zákonitě nemůže líbit ani jedné straně.
Odpovědi, proč je
Just Jack v tolika článcích za přístupnějšího Skinnera, dává "Overtones" posluchači minimálně dvě. Jednak je to podobná barva hlasu obou pánů, jednak tu máme v obou případech čest s talentovaným komentátorem okolního dění. Ať už Jack mluví o každodenním stereotypu a apatii do své one-man show uzavřeného chlápka ("Writer's Block"), rozchodu ("Mourning Morning") či třeba varuje před mlýnskými koly showbusinessu ("Starz In Their Eyes"), v několika jednoduchých větách vás vtáhne
do děje, dost možná ještě dál. Zní tak trochu jako
Beck, kterému se moc nechce zpívat. Jako Nick Hornby, kterému se zpívat zachtělo. A co je pro našince podstatné, oproti superbritské angličtině
The Streets mluví mnohem srozumitelnějším jazykem.
Na rozdíl od Skinnera Jack není kousavý a agresivní. Ač protestuje a pokládá světu pichlavé otázky, se životem je skoro smířený. Možná i pro tu částečnou smířenost si smí dovolit být mnohem veselejší než Mike. Nejede ušpiněný garage styl, je skočně veselý light disco-funker pohybující se mezi
Brand New Heavies a
Jamiroquai. Když už zvážní, tak příjemně dojemně, až melancholicky. Kromě
vypravěčského rapu nabízí i docela obstojný
písničkářský zpěv. Dělá moderní i retro popík, co je hitový a jestli se podbízí, tak jen v mezích slušnosti. Ale hlavně je při tom všem naprosto přesvědčivý.
Kdyby před třemi lety předběhl Skinnera, asi by to vážně vypadalo jinak. O něčem jiném by dost možná byla i tato recenze. Ono je vlastně úplně nepodstatné, jak a co by to bylo, protože relevantní je přítomnost, a ta je Allsoppovi nakloněna absolutně pozitivně. Ani tak ne proto, že ještě než se druhý singl "Starz In Their Eyes" stačil proměnit v hit, zviditelnila Jacka prestižní anketa Sound Of... stanice BBC, když ho označila za osmý nejnadějnější objev Británie pro rok 2007. Jde hlavně o to, že "Overtones" je kolekce silného materiálu, která rozhodně stojí za pozornost.