Tradiční anketa BBC "Sound Of...", která už několik let na základě tipů lidí z vydavatelství či médií vyhodnocuje komerčně nejnadějnější interprety a skupiny pro nadcházející rok, se několikrát trefila přesně do černého. Poté, co správně odhadla budoucnost Corinne Bailey Rae, Keane, The Game, Seana Paula, Scissor Sisters nebo Razorlight, označila za největší budoucí senzaci britského trhu bejrútského, teprve třiadvacetiletého zpěváka Miku slavil úspěch ještě než vyšel na pevném nosiči a takřka okamžitě se usídlil na první pozici ostrovního singlového žebříčku. Tam setrval celých pět týdnů, po nichž byl upozaděn Kaiser Chiefs. Podobně se vedlo i následně vydanému albu "Life In Cartoon Motion", které pár týdnů drželo rekord v týdenní prodejnosti britského trhu pro letošní rok (i zde byl Mika překonán Kaiser Chiefs). Že tímto úspěch zdaleka nekončí, vypovídá třeba zájem navracejících se Take That, kteří se nechali slyšet, že Mika je pro ně nejvážnějším adeptem na místo předskokana jejich budoucího turné. Už pro všechno právě vyčtené by byla chyba nepodrobit "Life In Cartoon Motion" makrorecenzi. Po devadesátiprocentním hodnocení Honzy Baluška, který Miku označil za zachránce popu, přinášíme dalších deset názorů a cifer (jednou z nich je desítka!). Průměrem je 7,7.

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Pavel Novák - 5/10

Přiznám se, že nebýt téhle makrorecenze, tak by kolem mě Mika proplul, aniž bych měl šanci si ho všimnout. Je zajímavé, jak rozporuplné názory se hromadí na jeho desku. Osobně patřím k těm, kteří nedokážou pochopit, co ti druzí na něm shledávají tak úžasného. Jeho hlas mi trhá uši, obzvlášť ve skladbách jako "Love Today" nebo "Grace Kelly". Kdo si potrpí na procítěný projev a smutnější melodie, neměl by se Mikova alba ani dotýkat, neboť je v něm skryta taková dávka euforie a optimismu, že po několika posleších to musí začít lézt na nervy i otrlému posluchači. Dlouho jsem přemýšlel, k čemu jeho skladby připodobnit, a konečně jsem našel adekvátní přirovnání. Zní to jako reklamní jingly. Ty, které by nás měly donutit se na reklamu upřeně zadívat, aby se nám zaryla do paměti. Bohužel pro mě, na reklamní jingly mám od prvního poslechu alergii. Nic proti Mikovi, nějaký talent v něm určitě je, ale já si počkám na jiného popového spasitele. Jedno se albu "Life In Cartoon Motion" ale nechat musí - má skvělý obal.

Jakub König - 6/10

Sakra. Co mám s tímhle chlapem dělat? To mi byl čert dlužnej. Když jsou z něčeho všichni nadšený, ještě to neznamená, že se mi to bude líbit. Tak pro příště, říkal jsem si, když jsem měl za sebou první poslech. Mika zpívá krásně, ale nemůžu si pomoct. Ten slizkej přízvuk George Michaela mě děsně irituje. A proč tak vysoko? Pop je super, funguje to úžasně. Všechno na svým místě. A jo, podupávám si. Vytknout tomu objektivně nemůžu nic, jen se u toho ošívám, dokonale to jde vystihnout úslovím o jiným šálku čaje. Jistě, kvalitní a chuťově výrazný. Ale nejsou to ty chutě, který mám rád. Vůbec se mi "Life In Cartoon Motion" nechtělo poslouchat a vyjadřovat se k němu už vůbec ne. Až jednou. V pátek. Ještě dvě hodiny, pak třísknu s prací a vyrazim do města na večírek s nejlepšíma kámošema a bude to super a velký. A najednou ta deska fungovala. Jako soundtrack k tomuhle odpoledni, od "Grace Kellyho" po "Love Today". Paráda. Konečně jsem se dokázal srovnat s tim lehce úchylným humorem, se vším tím pozlátkem a přihřátou bombastičností. Přijít tomu aspoň trochu na kloub. Pořád ještě po týhle desce nejspíš nesáhnu, když si budu moct vybrat. A skladby jako "Relax" mě spolehlivě donutí přeladit jakýkoli rádio. Ale kdyby v tom klubu, kde jsme do tří do rána tancovali, pustili třeba "Big Girl", asi bych to ocenil rukama nad hlavou a uznalým hulákáním. A to je asi tak všechno.

Michal Koch - 7/10

Kolega Honza Balušek má v hlavní recenzi rozhodně pravdu v jedné věci: Mika je hudebník tělem i duší, který popem žije a jehož talent je nesporný a veliký. Zároveň je "Life In Cartoon Motion" skutečně zábavná a výtečně nahraná deska. Proč tedy nemůžu hodnotit tak vysoko? Protože těch falzetů a dětských sborů je na mě trochu moc. Protože celá nahrávka je o pár kostek sladší, než by být musela, čímž o krůček překročila moji pomyslnou hranici. Ale především proto, že těch odkazů (někdy zavánějících až citacemi) na Queen, Bee Gees, The Beatles (ani nemusíte desku slyšet, prohlédněte si obal a pak zavzpomínejte na "Oldies... But Goldies" či film "Yellow Submarine") nebo Briana Wilsona je zkrátka příliš. Nejsem si jist, zda se náhodou Mika jen královsky nebaví, čekaje, kdo kolik jeho vzorů na albu objeví. Výsledkem je sice velmi dobrá, ale zoufale nepůvodní popová deska. Tohle cédéčko v mé skříni zůstane, ale s podmínkou. Čekám, že druhá deska bude lepší a originálnější; pak by mne mohlo mrzet, že mám díru v Mikově diskografii.

David Věžník - 7/10

Za zkoušku to stálo: zavřít se před Mikou a krom oslavného názoru lokálního ultrapopaře do sebe žádné info nepřijímat. Rozhodnout se, jestli na BBC měli pravdu, nebo dávají na tlačenku, jak si to mnozí myslí v případě Corinne. Výsledek testu - půl napůl. Závěr má být pozitivní, takže zápory teď: Mika je nezábavný, když zpívá tuctový pop-rock "My Interpretation" a jakoukoliv ze tří balad, z nichž schovaný track připomíná nudné exhibice ruských krasobruslařek. Mika je nezábavný vlastně celou druhou půlku desky, páč v tu chvíli už se trochu opakuje a až moc připomíná Michala Davida. Mika je zábavný čistým vokálem (byť v určitých polohách lehce nepříjemným), hymnou gayů roku 2007 "Billy Brown" a několika aranžérsky napumpovanými skladbami, z nichž nejlepší je prostě pilot "Grace Kelly". Mika je zábavný svým postmoderním přístupem, v kterém se dají vysledovat kromě interpretů, co píšou všude, i takové podivnosti jako Sqeezer, ATB, ale i Architecture In Helsinki a celé devadesátky. Mika je originální svou záměrnou neoriginalitou. Mika je hravý a jestli si to trochu ujasní s tou hrou na kýč... však víte.

Honza Průša - 7/10

Také vzpomínáte na dětství a první návštěvy Matějské? Z reproduktorů hrály nejrůznější, pro vás úžasné hity. Cpali jsme do sebe cukrovou vatu, žužu a turecký med, objevovali autodrom, lochnesku a řetízkáč a všude kolem byly stánky s blejskavými suvenýry. Jako dítě jsem ty věci miloval a až s přibývajícím věkem pochopil, že muzika, kterou tu pouští, není úplně to pravé a tláskáním všech pochutin dohromady v kombinaci s některou atrakcí může dojít k nežádoucí nehodě. A Mika mi všechny mé dětské vzpomínky vyvolal zpátky a já mám z jeho alba podobnou radost jako děcko z kolotoče. Jeho debut je totiž pouťový, se vším, co k tomu patří. Hned úvodní, queenovka "Grace Kelly" má takový šmrnc a náboj, jako když poprvé jedete na horské dráze. "Lollipop" je na tom podobně, navíc pouťovou radost tu podpoří i (tak trochu kýčovitě) zpívající dětičky. Každý další poslech debutu jako by byl i další návštěvou Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Pořád je to fajn (horská dráha zůstává tou největší zábavou), ale strašidelný zámek se hned na podruhé omrzí. A to je přesně příklad "Relax (Take It Easy)" a po chvíli také "Love Today". Mika natočil vskutku povedený, zábavný debut, jehož části sice brzy odhodíte, ale i tak zůstává k čemu se vracet.

Pavel Parikrupa - 8/10

Mikova deska je další názornou ukázkou rozdílu mezi světovou a českou populární hudbou a věcmi, jež ji obklopují. Něco takového, totiž aby mladý kluk, začátečník v byznysu, skladatel a zpěvák, nahrál album plné hitů a stanul s ním bez nějakých okolků na vrcholu hitparády, u nás asi ani není možné. "Life In Cartoon Motion" není nic hlubokomyslného, jen čirá zábava, "pop, pop, pop". Dá se tam slyšet velmi mnoho inspiračních zdrojů (kdybychom měli povoleno používat slovo "eklektismus", šoupnul bych ho sem), gay disco, Robbie, Scissors Sissters a mnoho dalších. Do toho Mika přijde s nápadem, za které by se nemusel stydět ani člen jakékoliv Síně slávy. Pestrosti, nápaditosti a melodií je v dnešní populární hudbě stále méně (ačkoliv toto jsou základní věci, na nichž by měla stavět) a tenhle mladík nám je rozmarně, lehce a elegantně servíruje. Stejně by se asi měla Mikova deska i "konzumovat" (fuj, to je slovo!), aby vás z těch sladkostí nebolelo břicho. Nemyslím, že by Mika byl nějaký spasitel popu. Prostě jen udělal výtečnou, zábavnou desku, což ovšem vůbec není málo.

Radek Antl - 9/10

Mika? Vláďa Hron Británie! Ale vážně. Protože Mika mě ve finále přesvědčil, že to tak myslí - vážně. Že není potrhlým imitátorem skupin Beatles, Bee Gees, Mamas & The Papas, ABBA, Eltona Johna, Robbieho Williamse, George Michaela... a minimálně stovky dalších zásadních umělců historie popu, jimž se tímto vysmívá: "Koukejte, zvládám to vaše umění levou zadní, a to ji mám přesezenou." Že je svérázným hitmakerem s vlastním názorem. Přestože razím teorii, že anketka "Sound Of..." není ničím než rafinovaně maskovanou pákou marketingových lobbistů, jsem za letošní žebříček vděčný. Supervděčný. Pět startek a dvojitá káva mě ani z půle neproberou jako úvodní "Grace Kelly". Ve frontě na poště či přecpané v tramvaji je fajn, pokud sluchátky zní "Big Girl". A k téhle části příspěvku jsem se za poslechu "Life In Cartoon Motion" dopsal doslova za pár minut. Ve společnosti Miky a jeho energetických bomb jde totiž všechno snadno. Až na stisk tlačítka stop.

BTW: superdík i za Just Jacka.

Miroslav Böhm - 9/10

Když na mě poprvé Mika vybalil svůj hit "Grace Kelly", měl jsem jasno - další hezoun, který se sveze na módní vlně bouračů s koulema ve svěráku. Po poslechu celého alba však musím připustit, že Mika mezi těmito bourači doskočí až do nejvyšší společnosti. Sebevědomě a snožmo, přímo někam mezi Jamese Blunta a Chrise Martina z Coldplay. To, co Mika nacpal na svou úvodní placku, je zpovědí roztržitého blázna, který si řekl, že nám vyječí modré z nebe. A ač jsem si to na začátku nechtěl připustit, tak mě prostě tohle album zatraceně bavilo. Bavil mě ječák v "Grace Kelly", bavil mě úchylný popěvek v "Lollipop", bavil mě i smyčcový riff á la "Eleanor Rigby" v "Any Other World", který se ke zbytku písničky hodí asi jako růžový proužek na výroční rodeo. Z každého taktu je však cítit taková pohoda a takové sebevědomí, že Mikovi projde úplně všechno. Čichám, čichám talent s velkým T. Žádná rychlokvaška pro pár obálek dívčích časopisů. Británie tak dlouho hledala nového Lennona a McCartneyho, až našla nového Mercuryho. A světe div se, miluje pop.

Dan Hájek - 9/10

Album "Life In Cartoon Motion" v sobě řeší dva protipóly. Na jednu stranu je svěže zábavné, jako když vám z naládovaného odšťavňovače vytéká čerstvá pomerančová šťáva s nulovým obsahem chemických příměsí, které ji mají pomoci v kartonových přebalech vydržet po dlouhou dobu. Mika je pln sil, stará se o zábavu od prvních chvil a to mu vydrží překvapivě až do konce. Na druhou však nepřináší nic nového, co byste již dříve neslyšeli. Jde však na to velmi chytře, vybírá si ty nejlepší a nejchutnější jednohubky, které sesbíral na jednu placku. Skladby jsou pestrobarevné, jdou napříč několika spektry a jsou tak trochu stručným průvodcem hudební historií. Mika hlasově přebíhá sem a tam, jako zkušený puberťák záškolák, který je myšlenkově vyspělý a spolužákům by mohl dělat rádce do života. Jen se obávám, že se brzy může stát, že nám jej budou servírovat ze všech stran a nevrle začneme sepisovat petici, třeba jako proti lamači srdcí Bluntovi. Zatím mu to baštím, chrochtám si na relaxačním lehátku a okolo mě jede fajn mejdan. A ty dvě strany, rub a líc? Kámo, hodíme si mincí, panna, nebo orel?

Tomáš Parkan - 10/10

Když jsem od kolegy Baluška četl, že Mika je zachránce popu, přistupoval jsem k tomu víceméně skepticky, avšak po poslechu "Life In Cartoon Motion" mu musím dát za pravdu. Na téhle desce můžete slyšet v podstatě vše důležité z britské popové scény minulého století. Vedle sebe se tu potkávají Queen, The Beatles, Erasure nebo Take That, ale zajímavé na tom je, že to v žádném případě nezní jako vykrádání či kopírování. Mika si i přes zjevné inspirace vytvořil vlastní styl. Umí skládat výborné písničky s chytlavou melodií, které jsou ve své jednoduchosti dokonalé. To vše ještě balí do výborných aranžmá a produkce. Z většiny písniček s naprostou lehkostí tryská radost ze života a neskutečná energie. Na rovinu: "Life In Cartoon Motion" je zásadní popová deska nejen tohoto roku, ale dost možná i tohoto desetiletí. A která jiná deska by sakra už měla dostat maximální hodnocení než takováto? Mimochodem, neznám lepší hudbu na kolečkové brusle než právě tuto. Schválně to zkuste.