Michal Pavlíček má na kontě mnohá ocenění, samozřejmě zaslouženě. K padesátinám dostal to zatím poslední - vstoupil do Beatové síně slávy Rádia Beat. Celá ta symbolická slavnost se patřičně nafoukla do velkých rozměrů. Pavlíček si tak mohl převzít cenu před sedmitisícovým publikem pražské Sazka Areny. A show to byla opravdu velkolepá. Pavlíček pojal večer jako retrospekci své dosavadní kariéry, přizval si tedy většinu svých hudebních spolupracovníků a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu postupně zabrousil do všech koutů své tvorby. Z takové akce musel být samozřejmě pořízen záznam.

Na "živák" bylo nakonec zařazeno celkem šestnáct skladeb. Někteří účinkující dostali poměrně velký prostor, na jiné, jako například Moniku Načevu nebo ztřeštěnou jazzwoman Janu Koubkovou, se nedostalo vůbec, bohužel. I přesto je album kontrastní, což jen dokazuje rozmanitost Pavlíčkova hudebního záběru. Vedle sebe se totiž představili naprosto odlišní interpreti, a tak se třeba éterický ječák Báry Basikové prolíná s těžkopádným řevem démonického Tomáše Hájíčka. Ostatní účinkující, ať už romantický rocker Kamil Střihavka či bláznivý a komický Vilda Čok, se pak každý po svém pohybují někde uprostřed.

Pohled do Pavlíčkovy minulosti otvírá písnička "Stromboli" v podání neobyčejně vitálního Tomáše Hájíčka. Pražský výběr vstoupil do Beatové síně slávy už o rok dříve. Jeho někdejší slávu připomněl výtečný Matěj Ruppert ve svižné "Jó, já se mám, že je Olda přítel můj" i v písničce "Člověk bez talentu". "Zubatou" pak vystřihlo teatrální a živočišné trio Hájíček, Noid a Čok, kteří se s divokým nasazením pustili i do živelné "Ó hory, ó hory". Ten energický přetlak se na vás doslova valí z přehrávače. Repertoár Zuzany Michnové připomněly Iva Marešová s Lenkou Dusilovou i bratři Dykové. Pěvecké pozadí pak obstaral populární voiceband Brécy v čele s bezprostředním sbormistrem Lukášem Prchalem.

Tím nejlepším jsou však bezesporu výstupy Kamila Střihavky a hlavně Báry Basikové, jejíž spolupráce si Pavlíček považuje snad úplně nejvíce. Po dvou instrumentálních skladbách oživí poslech rocková vypalovačka, oslava bigbítových ikon i bohémských artefaktů "Holka čapni draka". Podstatně něžnější je doslova mrazivý duet "Když se snáší déšť", ve kterém se snoubí Střihavkův chraplák s jemným zpěvem Basikové. Té jsou vyhrazeny následující tři písničky, ve kterých mimo jiné připomíná někdejší slávu kapely Stromboli. Závěrečným vyvrcholením celé rockové estrády je pak klasika "Země vzdálená", samozřejmě v podání nedostižného Kamila Střihavky.

Koncepce alba může vyznít prvoplánově, svůj prostor dostaly pouze notorické skladby a nejznámější jména. Na stručnou retrospekci Pavlíčkovy nesmírně bohaté kariéry ale snad nelze zařadit ani nic jiného než jeho největší hity. Tu velkou slávu, která je po zásluze hodnocena jako událost loňského ro(c)ku, jsem měla možnost navštívit, proto bych raději sáhla po obsáhlejším DVD než jen po výběrovém CD.