Osvěžující návrat do garáže

05.03.2007 00:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Ještě jsme ani nestačili vstřebat poslední DVD Bad Seeds a už je tu debut nového projektu Nicka Cavea Grinderman. Na albu, které předčilo všechna očekávání, se Cave vrací k vlastním kořenům a připomíná garážový rock 80. let ve své syrové kráse. Takový, jaký hrál s legendární skupinou Birthday Party.
10/10

Grinderman - Grinderman

Skladby: Get It On, No Pussy Blues, Electric Alice, Grinderman, Depth Charge Ethel, Go Tell The Women, (I Don't Need You To) Set Me Free, Honey Bee (Let's Fly To Mars), When My Love Come Down, Love Bomb
Celkový čas: 40:03
Vydavatel: EMI
Vyhublej, mladej Nick Cave, svlečenej do půli těla s nápisem Hell na nahé hrudi. Píše se rok 1981 a Birthday Party právě natáčejí svůj klip "Nick The Stripper". Ten samej Nick Cave s kytarou přes rameno a kolem něj souloží žirafy, zebry, berušky, lidé a další zvířata. Jsme v klipu "No Pussy Blues" (YouTube.com), píše se rok 2007 a zdá se, jako by se za těch dvacet sedm let nic nestalo. Grinderman plynule pokračuje tam, kde Birthday Party skončili, a dlouholetá zkušenost s Bad Seeds je zapomenuta nebo se ji alespoň podařilo odsunout daleko do pozadí. Cave je díky tomu svobodnější, nemá žádné omezující mantinely a může si dělat, co chce. Třeba vzít do ruky kytaru, tropit si legraci sám ze sebe, ale hlavně se vrátit do garáže, tam, kde jeho kariéra započala.

Projekt Grinderman potěší už tím, že vznikl jen tak, pro radost. Své první demo muzikanti nahráli během pěti dnů v únoru 2006 v London's Metropolis Studios a v dubnu během týdne natočili základy pro desku. Produkce se ujal Nick Launay, který pracoval i na dvou posledních albech Bad Seeds, ale také na "Release The Bats" a "Junkyard" právě od Birthday Party. Kapela, jejíž členové vizuálně vypadají jak psanci a jejíž výsledná hudba plně odpovídá jejich vizáži, se pokusila při skládání a hledání svého zvuku dostat tam, kam by normálně nešla. A tato osvobozující, ale riskantní cesta se vyplatila.

Grindreman nenechá nic náhodě a spustí to na nás pěkně zostra. Je to taková léčba šokem pro ty, kteří znají Cavea z rádia a čekají něco jako "Where The Wild Roses Grow". Hned úvodní skladba "Get It On" je nejenergičtější z celé desky. Caveova zboostrovaná kytara a jeho halekající kumpáni ukazují, že dokážou řádit jako zamlada. Následující "No Pussy Blues", další garážová záležitost plná špinavých, zkreslených zvuků v rytmu psacího stroje, nepatrně zvolní tempo a připravuje půdu pro "Electric Alice" - nejalternativnější a spolu s "Get It On" i nejsilnější skladbu celé desky. Na jednoduchou hypnotickou basu Martyna Caseye, která je pro poklidnější Grindermanovy písně charakteristická, jsou vrstveny co nejšpinavější zvuky kytary a elektrických houslí Warrena Ellise. Duch Birthday Party ožívá.

V "I Don't Need You (To Set Me Free)" s klenutým houslovým pozadím si Cave přece jen vzpomene na svou nejslavnější kapelu. Píseň, která zpočátku trochu připomíná "Weeping Song", se nese právě ve stylu Bad Seeds, stejně tak ještě o něco typičtější badseedsovka "When My Love Come Down". V bluesové "Go Tell The Women" s až minimalistickými bicími pak v závěru překvapí Cave dost neobvyklým falzetem. Album končí podobně, jako začalo. Do "Love Bomb" sice nezbylo tolik energie, kolik jí kapela měla v úvodu, špinavá kytara spolu s důraznou, ale jednoduchou basou a garážově přímočarými bicími Jima Sclavunose ukazují, že to Grinderman myslí opravdu vážně.

Caveovi se spolu s jeho rovnocenými partnery podařila opravdu mimořádná věc. Natočili neuvěřitelně kompaktní garážovou desku, která má hlavu a patu. Vykročil stranou z cestičky, kterou si s Bad Seeds vyšlapal, a přiblížil se svým raným nahrávkám, aniž by se ale vykrádal nebo parodoval sám sebe. Poslouchat debut Grindermana je v dnešní době nesmírně osvěžující zážitek. Cave touto deskou prodělal očistnou kúru a ukázal, že ještě není vyhaslou legendou.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY