Marc Moulin není u nás zcela známým pojmem, znají ho asi jen fajnšmekři. V rodné Belgii je to však uznávaný jazzman, který na svém novém albu "I Am You" spojuje dva nepřímo slučitelné světy - jazz a elektroniku. Jeho temnější zvuková výprava je však skvostná a dýchne až severským nádechem.
8/10
Marc Moulin - I Am You
Celkový čas: 44:45
Skladby: Welcome To The Club, I Am You, Hazard, Every Day Is D-Day, Music Is My Husband, Me & My Ego, The Upper Room, Lord, You Made Me So Weak, FTB, Le bruit de l'ombre
Vydavatel: EMI
Pokud si myslíte, že právo na ponurou muziku mají předplacené pouze obyvatelé severských zemí, tak jste pěkně na omylu. Nemusíte pocházet ani z kraje milovníků sýra, což už je jen malý krůček do Belgie, v které si můžete pochutnat na sladkých čokoládových pralinkách. Nevím, jestli
Marc Moulin je milovník čokolády, ale jeho hudba působí jako trpké doušky s obrovskou intenzitou jednotlivých pocitů. Na prvních počinech směřoval ke klasickému jazzu bez jakýchkoliv zbytečných znechucujících elementů. To však v případě novinky "I Am You" neplatí - jazz je zde dokonale nabourán elektronickými vymoženostmi dnešní doby. Melancholický trip hop s jazzovou příchutí tu volně plyne a tyto dva světy fungují vedle sebe, jako by k sobě patřily už odjakživa. Nemalý podíl na tom má spoluúčast v elektronickém projektu Telex.
Nikdy bych nechtěl být v kůži svého nepřítele, způsobovat mu bolest v oblastech hlavy, a tímto ošklivým způsobem se mu mstít. Marc na to jde mnohem důmyslněji a s nemalou nadsázkou (kromě zájmu o hudbu je to i zkušený humorista). Zjevně se nechal inspirovat u oněch severských souputníků a pokusil se sestavit hudbu, která by všemi svými prvky působila na duši i tělo zároveň. Doporučuji k poslechu této desky zhasnout, maximálně zapálit čajovou svíčku. Do hrnku nalít pořádnou porci chutného svařáku a nechat naplno rozvinout účinky těchto deseti melodií.
"I Am You" nestaví jen na instrumentálních kompozicích, naopak v několika se objevuje vokál. Texty jsou oproti náročnější hudební struktuře jednoduché až banální.
Rytmus zde není chladným Jamesem Bondem, muzika vás sejme a uhrane. Klavírní linky si pohrávají s měnícím se tempem, dechová sekce nezahálí a elektronika to kočíruje ve své vlastní pevně naprogramované režii. Nad tím vším bdí mistr Moulin a potutelně se směje, jak vás hravě přelstil.
Definice
"A dark and mellow trip trough body and soul" k této desce pasuje dokonale a je určena pro labužníky. Jen se nemohu ubránit dojmu, že ti severští kolegové Marca Moulina to prostě umějí ještě lépe. Nemám ale nikterak namyšlené ego, abych toto album jen tak odkopl. Návraty k tomuto počinu budou naopak velmi vřelé.