Bek Ofis už tři roky objíždí Prahu a okolí se svými nevtíravými písničkami, které mají většinou nosnou melodickou linku a dokáží zaujmout. Jenže na to, že se tohle cédéčko vylouplo z ničeho nic, znamená "For The Truth..." moc příjemné překvapení. Stojí za to ho strčit do přehrávače a dát mu čas.
Bek Ofis jsou mladá a talentovaná pražská bandička, která se dala dohromady teprve v roce 2002. Hrají britpop, jenže na něj jdou chytře. Ač je tento žánr takřka vyčerpán a miliony stejně znějících kapel od sebe dokáží tak akorát opisovat vymyšlené postupy,
Bek Ofis se na to dívají jinak. A to je dobrá cesta. Nesnaží se za každou cenu znít britsky, což je výborné, protože placka "For The Truth..." pak nezní jako uschlý flusanec typu "Shine And Sing"
Toneless. Již na první poslech mě na tomto debutovém albu příjemně překvapily dvě věci. Frontman, zpěvák a téměř výhradní autor Jan J. Nedvěd má výbornou výslovnost a příjemnou barvu hlasu, takže si uměle nehraje na žádného Američana z Vysočan, ono mu to totiž jde evidentně přirozeně a samo. A za druhé má nahrávka zvuk na české poměry prostě skvělý. V tuhle chvíli si uvědomte, že
Bek Ofis nejsou pod palcem velké nahrávací společnosti a že nenatáčeli půl roku v žádném
mega vychytaném studiu. Pod hlavičkou zručného producenta by možná dokázali vystřelit a dál gól i na hřišti, které neleží na českém území. Momentálně ale ještě pořád tak trochu protahují na střídačce a jsou lehce mimo hlavní dění naší "vrcholné ligy".
Možná díky tomu, že kapelu nemělo moc co stresovat, že prostě šli s cílem nahrát slušnou desku, od které toho ale nebude veřejnost příliš čekat, nahráli velmi zábavný materiál. Tahle lehkost je cítit.
Bek Ofis se mazlí se svými nástroji, jako by na ně hráli od narození. Decentně se dokáží navzájem pouštět ke slovu, netlačí se příliš do popředí. Když nastoupí klávesy, umí rozkmitat hodně vlezlou, melodickou a neohranou linku. Kytary sice brousí riffy nikterak originální, za to však akorát zapadající do jejich hudby. Nejlepší však je celková kompozice skladeb. Jsou nástrojově velmi chytře rozprostřené a vyladěné. Procítěné zvukové plochy, ve kterých není přebytek kýče, dělá z
Bek Ofis něco víc než jen další kytarovku. Nejsou ani ubrečení, ani nezdravě (emo)naštvaní. Mají svůj rukopis a jejich nejsilnější vlastností je umění lehoulinkého vygradování písně v pravý moment. Refrény jsou neprvoplánové a silné.
Samozřejmě, že "For The Truth..." má své mezery, ale sakra, když už se konečně objeví někdo, kdo na to má, tak proč mu kopat díru?!
Bek Ofis na debutu ukáží hned několik poloh. Dostala mě uhrančivě, dojemně éterická "My Unwritten Poem", při které mi nabíhají
Muse, zaujal chytře a profesionálně naroubovaný symfonický orchestr v "7th Cloud" a v závěrečné "Laissez-Faire!" mi automaticky naskakují
Oasis. Ano,
Bek Ofis si tak trochu půjčují, jenže se jim povedlo dát do toho něco ze sebe. Fajn jsou i texty, které sice nejsou ani geniální, ani stupidní, ale neruší a někdy dokáží i zaujmout ("So Low").
Pro mě tahle kapela znamená příslib do budoucna a pevně doufám, že si jich někdo všimne, vždyť si to zaslouží! Na naše poměry je to bezpochyby nadprůměrná deska, ale u hodnocení jsem se rozmýšlel mezi sedmičkou a osmičkou. Nakonec je dole osm, protože jsem si na "For The Truth..." našel spoustu momentů, které by, věřím, oslovily mnohem širší okruh posluchačů, než momentálně mohou. Zkuste jim dát šanci.