Pondělní hlavní koncert jedenáctého dne folkových Prázdnin v Telči na nádvoří zámku se konal za protidešťových opatření v minulých ročnících nevídaných. Koneckonců, není divu, nedělní Nezmaři končili své netradiční vystoupení prohrou k. o., vodní živel povodňového kalibru je soupeř těžko zdolatelný. Tudíž se pod nepříliš vzhlednou plachtou na rozdíl od klasického pódiového altánu odehrál trojkoncert Kvokálu, Devítky a Kamelotu.

O Kvokálu, pražské, převážně spirituály hrající kapele, by bylo kupodivu možno již psát dílka nemalého rozsahu, loňský i letošní držitel divácké ceny ze Zahrady v Náměšti na Hané i autorské Porty z Ústí nad Labem disponuje překvapivým vokálním rozsahem svých sedmihlasů i šlapajícím úsporným muzikantským podkladem. (K)Vokály kvokaly (nebo měkká i?) čistě a se zjevnou chutí, zkrátka zdařilé vystoupení zakončené efektní mimostylovou cikánskou písní, chtělo by se až říci halekačkou. Obsazením, aranžemi a nutno přiznat i vzhledem nejvíce připomínají Spirituál Kvintet v dobách největší slávy. Že by konečně důstojný nástupce kultovní folkové kapely dob totalitních a nikoliv další plagiátor slavných hitů? Snad by se líbili i nejslavnějšímu fanouškovi Spirituálů, Václavu Havlovi. Ale ten má dovolenou…

I druhý, byť přízvisko Devítka nesoucí, žhavitel nálady publika už tak dost rozpáleného, by si zasloužil encyklopedický zápis. Překvapivě dlouho (už 9 let) existující, na folkové poměry malé hudební seskupení o čtyřech účinkujících, nepřekvapilo ničím příliš objevným, udržují své příznivce neustále při chuti novými lahůdkami z kuchyně kapelníka Honzy Brože i staršími peckami. Tedy, ne že bych Devítku neměl rád, ale už byli i v lepší formě. Leč co pro vděčné telčské publikum znamená nepříliš čistý vokál či drobné chyby v aranžích? Pódiový výraz na barových stoličkách sedících muzikantů všechno přebil a závěrečná "Holka od koní" Jindřišky Petrákové sklidila ovace hodné operní divy. Ale vkrádá se otázka - že by Žalman a spol., ve kterémžto seskupení půl Devítky (malá násobilka není v této souvislosti použitelná :) účinkuje, spotřebovával příliš mnoho hudebního paliva? Inu, na dvou židlích sedící muzikant snadněji pozadí sobě otlačiti může.

Po celkem příjemném intermezzu dvou kytaristů s jednou písní zjevně kopírující nejdůležitější protagonisty večera se již na zšeřelé nádvoří vehnal hlavní bod programu – brněnský Kamelot. Na téměř dvacetileté, samozřejmě pouze v hudebním slova smyslu, favority většiny akusticko-hudebních klání kdekoliv po polích moravských i českých, jsem byl zvláště zvědav. Jelikož na náměšťské Zahradě se jim do vystoupení připletl host nezvaný, letos však častý, déšť charakteru slejvákovitého, slyšel jsem je vlastně poprvé v pozměněné sestavě, a to pozměněné dosti. Když před několika lety po smrti Radka Michala Bůčka přišel nový doprovodný kytarista Viktor Porkristl, byla to změna podstatná, ale v rámci šlapající rozjeté kapely mnohem méně výrazná, ač to tak navenek nevypadalo, než obměna rytmické a basové sekce. Tato kombinace nástrojů, tvořící základ každé alespoň trochu svižnější hudby, se mohla stát Kamelotu osudnou, bývalí členové byli s kapelou neuvěřitelně srostlí a motor ve spodních proudech kamelotí řeky pracoval až legendárně přesně.

Noví členové, rekrutující se z F.T. PRIMu z Brna – Pavel Bongo Plch, jehož jméno již napovídá, kam jej v Kamelotu zařadit, a baskytarista David Brom z pardubických Fíků, ovšem žádnou letální nemoc do hudebního organismu nepřinesli. Kapelník, sólový kytarista i výhradní skladatel Kamelotu, Roman Horký, si prostě muzikanty vybrat umí. Ještě bohužel neoddiskutovatelně nesehraná skupina předvedla přechod od trampských začátků až po zcela moderní, latinskoamerickými rytmy ovlivněný folk-rock-pop, těžko přesně definovat svébytný Horkého styl. Snad nejobdivuhodnější na této čtveřici (ale bylo jich pódium plné) je již příznačná schopnost vystupňovat koncert od vlažnějšího začátku až ke konci připomínajícímu fotbalové Euro. Vokální složka sice u těchto především muzikantů občas utrpí intonační šrám kvůli pódiové show a vícehlasy problesknou jen v polohách, kde se Viktor Porkristl dostane do vyšších poloh, ale šest (!) přídavků se závěrečným "Časem rozchodů" svědčí o vitalitě a odhodlání Kamelotu ještě dlouho nepustit na folkový Olymp nikoho jiného.

Kvokál, Devítka, Kamelot - Folkové léto v Telči, 7.8.2000