Drtivá většina českých muzikantů si může najít na světové hudební scéně nějaký svůj protějšek a je jen málo těch, u kterých by takové hledání zabralo hodně času. Mezi takovéto české originality patří bezesporu duo Karolína Kamberská a Lucie Steinhauserová, tedy Sestry Steinovy. První počin s názvem "Lilie polní" vyslaly na trh v roce 2001, za tři roky na to pak "Můj tanec". Tyhle dvě desky z nich udělaly nepřeslechnutelné osobnosti českého folku. Před nějakým časem představily novinku "Jen děcko se bojí", jež by měla potvrdit jejich pozici na české písničkářské scéně.

Z pohledu autorského není nová deska Sester Steinových v podstatě žádnou novinkou. Hudbu a texty jako na předchozích deskách napsala opět Karolína Kamberská, tedy s jednou výjimkou. Jednu písničku s názvem "Sibiřská" jim věnovala a dokonce si ji s nimi i zazpívala Tereza Říčanová, tedy dáma, která má na svědomí grafickou úpravu alba. Ta je ostatně jako na předchozích kusech velice osobitá a ve spojení s tradičním indiesáckým digipackem zkrátka hodně povedená. Nutno ještě poznamenat, že skvělou práci odvedli i zvukaři ve studiu Svengali, "Jen děcko se bojí" má zvuk na písničkářskou desku nezvykle vybroušený, ale na druhou stranu ne nijak umělý.

Většině písničkářek se postupem času pomyslně obrušují hrany a zpočátku zajímavá a lehce alternativní hudba se zjemňuje a stává se méně alternativní. Obdivuhodné je, že Sestrám Steinovým se nic podobného zatím nestalo. Stále jsou jejich nejsilnějšími atributy originalita, určitá syrovost, avantgarda a svéráznost pojetí skladeb, přičemž je z nové desky již cítit zkušenost, se kterou do vlastních kytarových doprovodů začlenily i další nástroje. Ač v globálním pohledu vyznívá deska velice kompaktně, jednotlivé písně jsou si málokdy podobné, každá má svoji zvláštní atmosférou, která vznikla buď už v samotném zárodku, nebo při závěrečné produkci.

Kapitolou sama pro sebe jsou samozřejmě texty, ze kterých čiší životní nadhled, občas lehce feministický, někdy řádně jízlivý, sem tam trochu romantický, chvílemi zábavně kotlíkářský, ale někdy až nebezpečně sarkastický. Třeba "Svatební" bych rozhodně nedoporučoval pouštět potencionálním manželům. No posuďte samy(i):

Budu tě líbat a budu ti lhát
budu tě hladit a budu tě štvát
Zazpívám zatančím rolničky zachřestí
jednou jsi slepej a to je tvý neštěstí!

Z mozku ti ušlehám šlehačku šlehačku
tvou duši prodám na jarmarku za kačku
Za kačku koupim ti pytlíček višní
to aby byl na mě mužíček pyšný

Polibky višňový
úsměv jak marcipán
Sto druhů cukroví
na mě jsi malej pán!

Vem si mě!
Jsem nevinná holka
a budeš mít večeři vždy v půl
S láskou velkou
... nehynoucí...
... vzpomeneš si na ty časy
kdy jsi bejval sám jak v plotě kůl!

Nemá smysl si nalhávat, že Sestry Steinovy dělají muziku pro masy, tudíž že se novinka "Jen děcko se bojí" dostane do nějakých závratných prodejů, ale díky své originalitě a živelnosti hodné povodní se nemusejí bát o to, že by upadly v zapomnění. Někde jsem slyšel, že hned po debutu je v životě hudebníka nejdůležitějším momentem třetí deska a i v tomto ohledu mohou být Sestry Steinovy naprosto klidné, svoje postavení potvrdily jakoby mávnutím proutku. Teď už si mohou dovolit ledacos.