Naše výpravy do minulé dekády pokračují výletem do jejího čtvrtého roku. Zavzpomínejte s námi na popkulturní fenomény z časů, kdy mnozí z nás zažívali dětství či dospívání. V dalším dílu našeho seriálu se podíváme do letopočtu, kdy byla zveřejněna první verze prohlížeče Netscape Navigator, Nelson Mandela se stal prezidentem Jihoafrické republiky a "Schindlerův seznam" vyhrál sedm Oscarů. A co se dělo v populární kultuře? Pojďte s námi zpět do devadesátých let.

Články věnované roku 1993 najdete zde - část první a druhá.

Cestovatelé časem:
B = Bourek, krasnej.net, Hype
JB = Honza Balušek
KV = Karel Veselý, Karl Muzzik Lab
LK = Luboš Kreč
ME = Michal Musil, MF Dnes
OP = Ondřej Pravda
PS = Pavel Smutný, New Music
TK = Tonda Kocábek, Radio 1
TM = Tomáš Menschik, Týden
V = Vít Čondák, Postcrap, New Music

Stručné profily jednotlivých autorů si můžete přečíst ZDE.

---

Britpopová válka Oasis vs. Blur

V roce 1994 vyvrcholilo silné období britského kytarového rocku. Blur vydali veleúspěšný "Parklife", Oasis svůj debut "Definitely Maybe" a Pulp se hlásili o slovo s "His 'n' Hers". Ostrovní hudební tisk začal psát o vlně britpopu. Ostatní média zaměstnávala hlavně nafouknutá slovní válka dvou nejvýraznějších představitelů Blur a Oasis.

KV: Na otázku, jestli jsou lepší Oasis, nebo Blur, existovala jediná správná odpověď: Pulp.

B: Což je mejlka, hehe. Ale hlavně ty kapely nešlo srovnávat. Pulp byli snobský intoši, Blur rozmazlený levičáci a Oasis normální blbci, jakejch je rock'n'roll plnej.

ME: Souhlasím s tím, že se ty kapely nedají srovnávat. Pokud jde čistě o Blur vs. Oasis, tak jsou mi pořád sympatičtější rozmazlený levičáci než nafoukaný idioti.

JB: Bratři Gallagherové jsou jako rozpočítadlo: debil, blbeček... Ale "(What's The Story) Morning Glory" je bezpochyby naprosto geniální deska. Pamatuji si na singl "Wonderwall", kde byla tři béčka ("Round Are Way", "The Swamp Song" a "The Masterplan"), která byla tak silná, že je kapela hrála všechna naživo a jsou i na jednom živém DVD.

B: V roce 1994 muselo vyjít "Definitely Maybe". To jsem teďka nedávno poslouchal a podle mě je to výborný, neni tam jediná slabá skladba, má to zvláštní zvuk, specifickou psychedelickou atmosféru. Taky sem měl teplákovou bundu adidas.

KV: Taky si myslím, že "Definitely" je jejich nejlepší album. "Live Forever" nikdy nepřekonali.

TK: To bez debaty. Ale stejně jsem měl radši ty Pulp...

OP: V té době jsem jejich hudbu neřešil, jejich přestřelky jsem zachytil a přišly mi z obou stran hodně dementní, ale postupně jsem si doplnil vzdělání a dneska je jasně slyšet, jak se v určitém čase hudebně částečně protli. Ale jinak Blur mají za sebou hodně velký vývoj a jsou pro mě jednoznačně zajímavější. Ale "Wonderwall" je fakt pecka...

LK: To se vyvíjelo, alespoň u mě. Nejdřív jsem bral Oasis, pak - až mnohem později - jsem prokoukl Blur. "What's The Story..." je jedna z nejlepších desek mých mladých let. A co se Pulp týče, tak ty jsem naprosto nesnášel, vadil mi Jarvisův arogantně dekadentní ksicht. Jakmile nakopal Michaela Jacksona do zadku, trochu u mě stoupnul.

V: Nedávno jsem si někde dělal srandu z Razorlight, jak jsou fixovaní na Pulp, ale tady se k nim musím připojit. Britpop jsem vzal na milost teprve tehdy, kdy se Javis Cocker vydal na projížďku supermarketem v nákupním vozíku. Ale to jsem vlastně o rok napřed.

B: První deska Oasis je výborná. Druhá už tak napůl, Blur maj první strašnou, druhou lepší, pak to de jenom nahoru. Pamatuju si fiktivní reportáž Oasis, Blur a Pulp v Praze od Honzy Dědka ještě v novinovym Rockpopu. Končilo to, že Jana Kománková si někam odtáhla Jarvise Cockera nebo co...

PS: Jana Kománková? Kateřina Kozáková někoho sbalila, ne? Ale tohle jsem Dědkovi sežral i naviákem. Já bezhlavě věřil tomu, že se mu podařilo je sem dostat. Dokonce jsem ho ten rok napsal do rubriky "Osobnost roku"...

TM: Byli to všechno krasavci inteligentní. Ale nakonec podle mě přece jen zvítězili Blur. Jejich album "Think Tank" z roku 2003 je prostě skvělé, patří k mým nejpoškrábanějším a nejhranějším deskám. Od Oasis nemám nic a nikdy jsem netoužil ani po singlu.

---

Prodigy - Music For The Jilted Generation

Britská elektronická skupina The Prodigy v čele s producentem Liamem Howlettem dokončila přerod rave kultury do klubového mainstreamu.

V: "Experience" byl slušný úvod, ale tohle už byla hodně očekávaná deska! A Prodigy to zvládli - "No Good (Start The Dance)", "Voodoo People"... Jenom "Poison" a "One Love" mi zpočátku moc neseděly, ale u té první jsem později změnil názor. V každém případě tuhle desku považuju za oficiální začátek vlády tzv. "taneční scény".

KV: Já tu desku měl v tzv. "polské originálce" (bootleg, který se dovážel z trhů v Českém Těšíně) a některé skladby byly zkrácené, aby se na tu kazetu vešly. Třeba "Poison" v albové verzi jsem celý slyšel až po několika letech. I když singlová s rapem mi přijde lepší.

PS: Tu jsem si tam jel koupit taky! Spolužák "nirvánista" se sice do mě navážel, co si to kupuji za blbost, jen do té doby, než slyšel "Voodoo People" a nasamplovaný riff z "Very Ape".

KV: Nasamplovaný právě ne, protože by se nedoplatili autorských práv. Jen přehraný jejich kytaristou.

TM: Tehdy se řádilo, zvlášť když hrálo něco z téhle desky. Přesně si pamatuju, jak jsem si o Prodigy myslel, že začali úplně novou éru. Pak chtěl mít jejich zvuk kdekdo, ale všichni byli mnohem horší.

---

Neo-punk (Green Day, The Offspring)

Než se z Green Day staly hvězdy stadionů, prorazili v roce 1994 albem "Dookie", sbírkou krátkých melodických vypalovaček. Společně s The Offspring se o nich začalo mluvit jako o punkovém revivalu, což ovšem pravověrní fandové punku slyšeli dost neradi.

KV: O Sex Pistols jsem se dozvěděl až o rok později, punk byly pro mě tyhle kapely. Což se později ukázalo jako tragický omyl. Nicméně přiznávám, že "Dookie" jsem sjížděl hodně a "Here Come The Wolves" od Rancid taky.

TK: Můj vlastní výrok z té doby: "Jásat nad GD a Offspring znamená neznat už předtím Bad Religion." Ale pamatuju si, že mi ta vlna rozhodně nevadila a v rádiu jsem podobná přání plnil bez protestů.

JB: No to byly hity! Vždycky mi na těhle kapelách bylo sympatické, jak jsou v prvním nebo druhém plánu vtipní. Klip k "Basket Case" od Green Day třeba nemá chybu. Offspring pak ale zpopovatěli, Green Day se rozhodli dělat více tu opravdovou hudbu a postupně to upadlo.

TM: Přímo jsem je nesnášel. Poslouchal je kamarád, který jezdil na prkýnku a zrovna v té době mi přebral holku. Tady ten neo-punk, to jsou stejní pozéři, jako byl on. Teď v pohodě – kamarád, nikoli neo-punk.

LK: Komické je, že neopunk je vlastně úplně špatný termín, mělo by se tomu říkat skate-punk nebo pop-punk. Neopunk, jak mi kdysi povídal Robert Vlček, skutečně existoval, ale někdy v 80. letech a s Green Day nemá nic společného.

---

Buty a film "Jízda"

Ostravská skupina Buty zazářila díky písním z filmu "Jízda", nízkorozpočtového projektu Jana Svěráka. "Mám jednu ruku dlouhou" se stal velkým hitem.

V: Devadesát čtyři, jo? Jenomže Buty už několik let předtím byly slyšet v ostravských rádiích. Hlavně na Orionu a především "Vrána".

B: Ta deska my připadla jako podfuk, pár písniček a zbytek instrumentálky. Geislerová bez kalhotek.

V: Pozor! To nebyly kalhotky, ale gaťky! Sama to tam říká.

KV: Bez kalhotek, ale pod sukní. To se nepočítá!

B: To se právě počítá.

TK: Nepočítá! Jinak pozor - ta deska má dvě verze a ty instrumentálky jsou až na tý rozšířený, soundtrackový. Pamatuju si taky na debatu s kolegou Hnykem, odvěkým přítelem THC, jak je príma, že asi tak 80% posluchačů toho hitu vůbec netuší, o čem vlastně je.

V: Ale je zajímavé, že jiný přítel THC - Pastrňák, který se tím přátelstvím moc netají, tento výklad popírá. Asi u něho při tvorbě zapracovalo podvědomí, takže se tam dostalo něco, co ani neplánoval.

OP: Buty mě vždycky něčím vadili a když jsem je viděl na Colours Of Ostrava loni, tak jsem si to jen potvrdil - Pastrňák moc hulí:-)

V: Mno, na těch Colours byl Pastrňák pod vlivem něčeho jiného, ale hrůza to byla každopádně.

ME: Začínám mít intenzivní pocit, že by se to tady mělo jmenovat "I hate 90's". Nemůžete přece vážně tvrdit, že "Mám jednu ruku dlouhou" a film "Jízda" necharakterizují první polovinu 90. let. Až se budou točit o té době filmy, tak se ta hudba bude používat jako charakteristická. S dnešním Pastrňákem to nemá nic moc společného.

LK: Když jsem šel z "Jízdy", byl jsem nabitý takovou tou rebelskou energií, jako že je jde o to si život pořádně užít a na ostatní srát. Vydrželo mi to určitě do rána. A pak vždycky, když zahráli někde "dlouhou ruku", trocha té energie se vrátila.

TM: Velké překvapení. Jednoznačně nejlepší film od Svěráka. Na dovolené se chovám v podstatě stejně, ale tehdy jsem to poprvé viděl na plátně v českých reáliích.

---

TV Nova a hitparáda ESO

V roce 1994 vtrhla na televizní trh nezávislá komerční stanice TV Nova. V jejím hudebním pořadu ESO se tehdy proslavila začínající moderátorka Tereza Pergnerová.

OP: Byl to samozřejmě fenomén díky Pergnerce, obsah dost hrůza, mix šílených sr... a docela dobrých věcí, pamatuju si, že výzdoba studia byla pro mě naprosto hrozná, pouťová, což se ale dohromady ke všemu vlastně hodilo.

TK: Jojo, Tereza a její extempore s vanou a stížnostmi nováckých maminek dospívajících jinochů na odhalené ňadro. To bylo ještě před akcí "Leo". Napadá mě, že to vlastně bylo připravování si půdy a první krok k dnešním TV pořadům typu "Extra".

V: Extempore s vanou?

KV: Si nepamatuješ? Jeden díl moderovala z vany, jakože to bude cool. Ležela v husté pěně, ale jak mávala těma rukama, tak ji vyklouzlo jedno prso. Kameraman si toho asi nevšiml ani dramaturg a režisér a oni to pustili do TV. Škoda, že tehdy ještě neexistovalo youtube.

V: Ahá! Ale ne "nepamatuju", já jsem to zřejmě vůbec neviděl. Eso jsem sledoval fakt málokdy.

ME: Jen je možná dobré dodat, že to většinou točila naspeedovaná - takže je otázka, zda zvolání čágo belo šílenci, které jednou použil i Železný v legendárním "Volejte řediteli", je produktem jejím či chemickým či kombinací obojího.

TM: Po celonočním flámu se u toho celkem obstojně usínalo. Nebýt Pergnerové a velmi podivného výběru skladeb, bylo by klimbání spokojenější. Že by si snad Nova za nasazení klipů nechala něco platit? Kolikrát to tak vypadalo.

---

Maduar

Slovenská kapela Maduar ovládla diskotéky i žebříčky svojí verzí kolovrátkového europopu. V roce 1994 vydali svůj největší hit "Do It".

JB: Maduar byli asi první CZ/SK kapela, která dokázala nahrát evropský dancefloor tak, že to neznělo jak ze ZX Spectra. Dneska zní elektronika v jejich prvním hitu "Do It" naprosto otřesně, ale vzpomínám si, jak ten klip poprvé pustili v Esu a nikdo nechtěl věřit, že ta moderní skupina je ze Slovenska. Holt elektronické zvuky stárnou nejrychleji.

OP: Další důkaz, že když se tady snažíme dělat něco světového (myslím v muzice), tak to moc nejde. I když v danceflooru je těžké se zavděčit.

V: To snad ani nevadí. Když on celý ten "dancefloor" stejně není a nikdy nebyl světový. Vždyť celá tahle hudební větev pořádně neprorazila ani do Británie a myslím, že tam nikomu nechyběla. Tohle bylo takové místní poloevropské špecifikum (Německo, Benelux, Skandinávie a bývalé RVHP).

LK: Na jméno Maduar bych si normálně asi nevzpomněl, ale "Do It" to je jiná. Hlavně si pak vybavuju nějakou recesistickou bandu, která to upravila na "Dojit" a klip spočíval v tom, že naspeedovaní magoři-zemědělci dojili v kravíně a do toho hrál "hudební" podklad Maduaru. Z textu si pamatuju jen pořvávání "dojit, dojit".

TM: Můžu slovensky? Kokoti naničhodní to boli! Třeba ta holka se při zpěvu vyloženě trápila.

---

Vzpomínání na rok 1994 bude pokračovat v dalším díle, ve kterém si posvítíme na sebevraždu Kurta Cobaina, čtvrté album Beastie Boys, fenomén trip hopu, českou superskupinu B.S.P. a reunion The Beatles.