Hned na úvod bych rád upozornil, že tento článek nemá a nechce být kompletní neřadovkovou diskografií The Beatles (myspace.com), pouze chce upozornit na zajímavosti a také zvláštnosti, které byly oficiálně vydány ve Velké Británii, USA a Československu. Zapálení fanoušci kompletní seznam jistě mají k dispozici, proto berte tuto procházku jako inspiraci pro ostatní. O studiových albech jsme už psali ZDE.

Výběry na úvod
Různých kompilací z písní, které byly dříve na singlech, EP či albech, pochopitelně vyšla spousta, ale jen málo z nich je opravdu dobrých. Mezi nejlepší rozhodně patří dvě dvojalba "The Beatles 1962 - 1966" a "The Beatles 1967 - 1970", zvané též Modré a Červené dvojalbum, které vyšly poprvé v Británii 20. dubna 1973 (v USA o 18 dní dříve). Pokrývají zásadní hity (neplést se zásadními písněmi) kapely opravdu důkladně. Pro československé fanoušky je pak poměrně důležité album "A Collection Of Beatles Oldies (But Goldies)" z 10. prosince 1966, kteroužto kompilaci EMI vydala, když pochopila, že tentokrát z kapely na vánoční trh nové album opravdu nevytluče. Tenhle ne moc vydařený výběr vydal Supraphon už v roce 1969 jako první desku The Beatles vydanou oficiálně v ČSSR. Až do listopadu 1989 pak měli fanoušci za železnou oponou šanci oficiálně zakoupit ještě řadovky "Abbey Road" (1972), "A Hard Day's Night" (1985) a "With The Beatles" (1987), a neuvěřitelně spatlané vlastní supraphonské kompilace "Beatles 62 - 65" (1981) a "Expedice R'n'R" (1983). Proč zrovna tato alba, a ne jiná, a proč s takovým zpožděním, na to se, prosím, neptejte mě.

Abychom zmínili také nějaké pikanterie mezi výběry, nesmíme opomenout americkou kompilaci vydavatelství Capitol, které mělo licenci na nahrávky The Beatles pro USA, nazvanou invenčně "Yesterday And Today". Skupina, která neměla žádnou možnost jak vydání nesmyslného alba zabránit, vyhověla žádosti vydavatele o nafocení obalu po svém: hodní, usmívající se hoši se nechali zvěčnit v řeznických pláštích, držíc v rukou zakrvácené fláky masa a kusy tělíček z rozebraných dětských panenek. Album vyšlo 15. června 1966 a jak to tak v Americe bývá, okamžitě se strhla vlna protestů. Capitol zareagoval promptně: album okamžitě stáhl z prodeje a o pět dní později vydal znovu s neškodným obalem s Brouky vylezlými z obřího kufru. Jelikož ale bylo s původním obalem vyrobeno příliš mnoho výlisků, nový přebal se pouze lepil přes původní. Vznikla tak jedna z největších rarit a pokud byste někde na dražbě narazili na LP s přelepeným řeznickým obalem a měli o něj zájem, připravte si tučnou sumičku. A když jsme u těch sběratelských raritek, mezi největší dnes patří kazeta "Only The Beatles", vydaná 30. června 1986 pouze v Británii (podržte se) pivovarem Heineken! Prodávána byla pouze na základě poštovních objednávek a její distribuce byla zastavena kvůli protestům skupiny po osmnácti dnech. Kromě toho, že je mezi sběrateli jen minimum kusů, byla kazeta až do vydání "Anthologie" (viz níže) zajímavá i tím, že obsahovala předtím nikdy nevydanou stereo verzi skladby "Yes It Is", i proto byla velmi ceněná.

Chybný odhad
Dalším zbožím, které žádají milí platící, jsou pochopitelně nahrávky z doby před prvním řadovým albem "Please Please Me". Velmi lze doporučit první profesionální nahrávku, kterou kapela natočila v roce 1962 v Hamburku, a to nejlépe ve verzi "The Early Tapes Of The Beatles With Tony Sheridan And The Beat Brothers" z roku 1984. Obsahuje totiž skutečně kompletní hamburské studiové nahrávky. Nejzajímavější položkou je instrumentálka "Cry For A Shadow", což je jediná skladba, jakou kdy společně složili George Harrison a John Lennon. Singl "My Bonnie", pocházející také z této desky, přivedl na stopu kapely jistého prodejce desek z Liverpoolu, pana Briana Epsteina, který následně jako manažer přivedl The Beatles na absolutní vrchol popularity. Druhou nahrávkou, jež stojí za pozornost, je bezesporu největší průšvih ve vydavatelském odhadu v dějinách. Brian Epstein domluvil zkušební nahrávání pro společnost Decca, které se mělo odehrát na Nový rok 1962. Znuděný zvukový inženýr Mike Smith, jistě velmi nadšený z možnosti pracovat ve svátek, dorazil na nahrávání s půlhodinovým zpožděním v půl dvanácté. Do dvou hodin odpoledne bylo na pásku zaznamenáno patnáct skladeb včetně tří z pera dvojice Lennon - McCartney ("Love Of The Loved", "Like Dreamers Do" a "Hello Little Girl") a Mike byl nadšen. Nicméně neměl rozhodovací pravomoc, musel nahrávky poskytnout vedení společnosti. To však rezolutně prohlásilo, že čas kytarovek (ajajaj!) je dávno pryč a o The Beatles tudíž nemají zájem... EMI, pod níž spadal label Parlophone a zaměstnanec George Martin, nechali pěkně děkovat. Nahrávka vyšla pochopitelně mnohokrát, ale kompletní včetně zmíněných tří skladeb je k nalezení až na albu "The Decca Sessions 1. 1. 1962" z roku 1987.

Samostatnou kapitolou jsou u The Beatles singly a EP, kterých vydali opravdu nemálo. Již v minulém článku byla zmíněna alba "Past Masters Vol. 1 & 2", na kterých jsou k nalezení v chronologickém pořadí písně (nebo jejich verze), které vyšly v Británii jen na singlech či EP. Za zmínku jistě stojí i počin EMI z roku 1976, kdy v jeden den vyšly v reedici všechny singly skupiny plus jeden nový - "Yesterday". Obvinění konkurence, že firma tímto krokem ničí slibné kariéry mladých umělců, lze pochopit až tehdy, když si uvědomíme, že tento bezprecedentní krok měl za následek šest singlů The Beatles v britské TOP 40 šest let po rozpadu kapely (pozice byly - "Help!" 37; "Strawberry Fields Forever" 32; "Get Back" 28; "Paperback Writer" 23; "Hey Jude" 12; "Yesterday" 8).

Za zmínku stojí jistě také fakt, že až do "Revolveru" vycházely v USA na značce Capitol naprosto odlišná řadová alba než v Británii. Až donedávna byly americké verze v Evropě velmi špatně dostupné, nicméně v letech 2004 a 2006 vyšly celosvětově dvě čtyřalbové kolekce "The Capitol Albums Vol. 1 & 2", kde na CD naleznou sběratelé od každé desky mono i stereo verzi, samozřejmě výtečně remasterované.

Pochválen buď rozhovor
Do archivu se vydavateli a hlavně kapele dlouho nechtělo, muzikanti tvrdili, že vše důležité vydali a ostatní jsou nezajímavé zbytky. Možná spíš tlak finanční, kdy desítky a desítky pirátských cédéček s ukradeným materiálem z archivu na Abbey Road vydělávaly svým "tvůrcům" spousty peněz, ze kterých nic neměla skupina ani oficiální vydavatel, donutil sáhnout nejprve do archivu rádiového. Pro BBC v šedesátých letech nahrávali všechny trochu významné kapely a zpěváci svá živá vystoupení. Dvojalbum "Live At The BBC" z roku 1994 bylo takovým testem, zda fanoušci budou mít zájem o oficiální archiv. Zájem byl obrovský (posléze své nahrávky pro BBC vydali i mnozí jiní, například Led Zeppelin), a tak byla dána zelená projektu "Anthology Vol. 1 - 3". Rok 1995 tak byl po letech opět rokem The Beatles. George Martin vybral, vyčistil a sestavil archivní nahrávky tak, aby si každý mohl udělat obrázek o tom, jakým vývojem tahle čtveřice za ty roky ve studiu prošla. Problémem těchto tří dvojalb je ale paradoxně to, že není jasné, pro koho byla vlastně stvořena. Sběratelé, kteří touží mít doma šestnáct různých verzí "Penny Lane" či nikdy nevydané skladby, je již dávno měli z různých bootlegů a pro normálního posluchače se mnohdy jedná o nestravitelné záležitosti. Jedině remasterovaný zvuk je pro fanouška požehnáním. Mnohem více ovšem doporučuji paralelní dokumentární cyklus na DVD (ve zkrácené verzi byl vysílán i v ČT). O třetím a čtvrtém lovení v archivu se nebudu více rozepisovat, "Let It Be... Naked" i "Love" jsme na musicserveru recenzovali.

Koncertním nahrávkám nemá smysl se příliš věnovat, beztak mají spíše dokumentární hodnotu (a i v tom jsou lepší videonahrávky), protože vřeštící fanatické publikum kapelu často přehlušuje. A tak je zde poslední oblast, a sice různé podivnosti. Při přípravě článku jsem byl až zaskočen, kolik bylo zejména ve Spojených státech oficiálně vydáno tzv. interview alb. Tak například v době největšího rozmachu beatlemánie v USA v roce 1964 vyšly hned tři takové LP desky: "The Beatles American Tour With Ed Rudy", "Hear The Beatles Tell All" a dvojalbum "The Beatles Story". A to prosím pěkně hovoříme jenom o dlouhohrajících deskách, na kterých nejsou naprosto žádné písně, jen rozhovory se členy kapely! Různých singlů, EP či hovorů prokládaných písněmi vyšlo mnohem více. Británie sice zůstala pozadu co do množství, ale zase zde podobná dílka vycházejí dodnes. Tak například album "The Beatles Talk Downunder" se záznamy tiskových konferencí v Austrálii a Novém Zélandě z léta 1964 vyšlo oficiálně poprvé v roce 1982. A pokud jste v roce 1986 měli to štěstí a zakoupili první vydání výtečné knihy Marka Lewisohna "The Beatles Live!", jako bonus byl přiložen disk s vůbec nejstarším dochovaným rozhlasovým interview s kapelou ze 27. října 1962. Mezi největší úlety v této oblasti lze ale bezesporu zařadit jednostrannou LP desku "I Apologize", kterou v roce 1966 prodávali chicagské noviny, s nahrávkou tiskové konference, na které se John Lennon omluvil křesťanům za svůj výrok "slavnější než Ježíš Kristus". Nebo pouze pro členy oficiálního fanclubu v roce 1970 vydané dialogy z filmu "Let It Be" ("Dialogue From The Beatles Motion Picture 'Let It Be'"). Pro ty, co nevědí: film nemá děj, jedná se o dokument z natáčení nakonec nevydaného alba "Get Back", a více než o dialogy jde občas o dohadování až hádky. A když jsme u fanclubu, nelze zapomenout na sedm vánočních singlů, na kterých každoročně Brouci popřáli svým fanouškům, zazpívali úryvky koled, nových písní či parodií, popřípadě pověděli, co chystají v příštím roce. Po rozpadu skupiny vyšly tyto singly 18. prosince 1970 (opět pouze pro fanclub) pohromadě na jednom albu "From Then To You" v Británii a "The Beatles Christmas Album" v USA.

Tak to bylo malé nahlédnutí na oficiálně vydané nahrávky The Beatles, které se nepočítají mezi řadová alba. Pokud ve vás snad článek probudil touhu dozvědět se více podrobností, doporučuji vaší ctěné pozornosti vynikající fanouškovské stránky, na kterých naleznete velmi zasvěcené informace včetně pirátské diskografie, která čítá na šest set alb. Přeji příjemné rochnění...