Co se dělo, než R.E.M. nahráli obecně známé singly "Everybody Hurts", "Loosing My Religion" nebo "Man On The Moon"? Než si začal dnes plešatý Michael Stipe na koncertech přes oči malovat modrý pruh? Než je začaly milovat rádia a velké haly? Než všechny začala zajímala víc než jejich muzika význam zkratky v názvu a diskuze na téma frotmanovy sexuality? Než se R.E.M. stali velkou kapelou?

V té době před "než" proběhla v jejich diskografii většina důležitého. A to všechno najdete na výběru R.E.M. "And I Feel Fine: The Best Of The I.R.S. Years 1982-1987", který je z let, kdy vydávali pod labelem I.R.S.. V největším hitu kompilace s lakonickou ironií sdělují: "Je konec světa a jsem v pohodě." Výběrovka z let 1982-1987 ukazuje R.E.M. ne jako velkou mainstreamovou kapelu, ale jako živelnou, nápaditou, rebelující, inspirující se mladou partu, hrající rock'n'roll bez jiných ambicí, než je příští deska. Může to být docela vzrušující zážitek, poslouchat staré hity a slyšet v nich třeba Boba Dylana a další vypravěče s rozladěnou kytarou, kteří váhají mezi syrovým folkem a rychlým rock'n'rollem. Tehdy vlastně R.E.M. ztělesňovali to, co v současnosti hlavně mladí adorují. To, čemu se jak dnes, tak před lety říkalo kytarovka.

Rozházený indie zvuk, Stipeův divoce rozjívený vokál a staré folkové lásky hlavně vystihovaly charakter kapely té doby a základní zdroje inspirace. Do toho vlivy hippies, touha po svobodě a přirozená rebelie zabalená do jednoduchých písniček, blízkých dávnému modelu The Beatles - to byla první velká Stipeova láska. A tu od první desky do dnešních nahrávek stále ve svých skladbách přiznává.

Všech jednadvacet skladeb zavání nadčasovým přesahem, působí i po letech neuvěřitelně aktuálně a současně. Je to učebnice, jak energicky a neotřele má správná kytarovka znít: jak má kytarová vypalovačka posluchače zbourat; stejně jako první alkoholový večírek. Středně rychlá věc dojmout: jako holka (klidně i kluk), co nemá kam jít. A balada rozbrečet: jak se to starým fanouškům R.E.M. už dlouho nestalo. Naposledy možná krátce po gymplu.

Na svém posledním koncertu v Praze R.E.M. otvírali show skvělým singlem "Finest Worksong" - z mého pohledu to tehdy byl první opravdu chtěný, velký rockový koncert. U2 na svém posledním turné často parafrázovali hit "It's The End Of The World As You Know It (And I Feel Fine)". Obě skladby se na recenzovaném výběru objevují, to na jedné straně může potvrzovat jistou nadčasovost starých skladeb R.E.M., anebo jde jen o prachsprostou náhodu. Co si myslí recenzent, předpokládám tušíte.

V 80. letech platili za poměrně alternativní klubovou kytarovou kapelu, dnes jsou naopak téměř jako instituce a točí jedno album za druhým. Aktuální singly zná téměř každý, ty staré skoro nikdo. V tom je přínos této kompilace. Mladším fanouškům může ukázat, co vlastně poslouchají. A starší potěší, něco připomene.

Album: R.E.M. - And I Feel Fine: The Best Of The I.R.S. Years 1982-1987
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 78:14
Skladby: Begin The Begin, Radio Free Europe, Pretty Persuasion, Talk About The Passion, (Dont Go Back To) Rockville, Sitting Still, Gardening At The Night, Chinese Bros., So Central Rain (Im Sorry), Driver B, Cant Get There From Here, Finest Worksong, Feeling Gravity Pull, I Believe, Life And How To Live It, Cuyahoga, The One I Love, Welcome To The Occupation, Fall On Me, Perfect Circle, It's The End Of The World As You Know It (And I Feel Fine)