Kabát je bezesporu jedna z nejkontroverznějších kapel na naší hudební scéně. Někdy mám pocit, že na každého nového fanouška získávají také jednoho zapáleného odpůrce. Nikdy jsem tomuto fenoménu moc nerozuměl. Možná je zakopaný psík v tom, že většina part hrajících tzv. hospodský rock hraje mizerně, texty má jenom přiblbé a jejich pódiová prezentace je primitivní. Kabátům to ovšem vždycky šlapalo a pořád šlape a byť nepředvádějí žádné virtuózní výkony, jsou skvěle sehraní. V řemeslně bezchybných textech mají kromě tak diskutovaných vulgarit taky vtip a leckdy moudrou myšlenku a jejich koncerty jsou na světové úrovni. Taky mají samozřejmě na české poměry neuvěřitelný komerční úspěch a ten se, jak známo, neodpouští. Po "Corridě" se na tom všem vůbec nic nezmění.

Všechno, co je vyzkoušeno, že kabátí fanda chce na deskách svých miláčků mít, na novince najdete v míře vrchovaté. Hutné a přitom dostatečně nabroušené kytarové riffy, žádné zdržování, tempo odsýpá, Josef Vojtek v tradičně dobré pěvecké formě. A přece mám pocit, že proti posledním třem počinům, které mám v diskografii skupiny nejradši ("MegaHu", "Go Satane Go" a "Dole v dole"), se jedná o lehký ústup ze slávy. Ono totiž všechno, co je na "Corridě", tu už bylo. A nikoliv jednou. Samozřejmě, že určitý rukopis Kabát má a opakuje jej již léta (ostatně která dobře své nahrávky prodávající kapela ne), ale tady je toho podobného až příliš. Začíná se tentokrát jen hudebně vtipným krátkým intrem, zakončení obstarává "Kdoví jestli" s vážným textem, která jako by z oka vypadla "Kdo si nechce hubu spálit". "Virtuoz" svým obsahem velmi připomíná "Učitele", "Kůže líná od Kolína" zase vzpomíná na svého pobratima "Mám obě ruce levý" a i na country parodii došlo, i když tentokrát se krtek "Joy" asi mezi zlaté hity Kabátu nezapíše.

Z alba je zkrátka cítit, že nevznikalo lehce, že autory tlačil čas a nápady nepřicházely samy od sebe. I tak se vůbec nejedná o špatnou desku, titulní vypalovačka "Corrida" nebo výborně vybraný první singl "Burlaci" mají už teď předplacené místo na nějakém příštím kabátím hitovém výběru. Kromě snad v každém článku zmiňovaného čuchání ke koksu je tu hezká řádka jiných podařených vtipů, jako třeba: "... v neděli v televizi / jasně že za provizi / rozebrat situaci / to já chlapi v práci / když něco rozeberem / tak leda buldozerem...", nebo trefných postřehů: "Nemůžou mi říkat, že lžu / můžou mi říkat, že lžu, když lžu nebo když se chystám lhát / nebo jsem zrovna dolhal / ale ne když mluvim pravdu" (oboje "Buldozerem"). A i v jinak trochu křečovitém a trochu moc moralizujícím textu "Kdoví jestli" se najde perla, za kterou by každý, kdo někdy zkoušel textařské řemeslo, platil zlatem: "Jak je to s pravdou? S pravdou se šetří, možná proto, aby zbyla / Je flekatá jak dalmatin, je černobílá".

"Corrida" je deska s příchutí dobře odvedené práce v rámci kabátích standardů, ve kterých možná až příliš uvízla. Není jí moc co vyčítat, ale až třeba za půl roku dostanu chuť pustit si v autě Kabát (lepší muziku k řízení neznám), nebudu mít moc důvodů vracet se zrovna k téhle nahrávce namísto mých výše zmíněných oblíbenců či výběru "Suma sumárum". Není na ní totiž nic výjimečného.