Meky Žbirka je již dávno zaběhnutou pop ikonou slovenské hudební scény (ani rozšíření na scénu česko-slovenskou by rozhodně nebylo neopodstatněné). Když v roce 2005 vydal nové řadové album "Dúhy" (recenzi jsme přinesli zde), dokázal, že si tento status stále zaslouží a že jeho písně pořád mohou fungovat jak na lehce zešedivělé padesátníky, tak na pubertou zmítané teenagery. A co víc, bortí i žánrové hranice. Ač by se jeho tvorba dala bez výrazného rozmýšlení zařadit do popového balíčku, neurazí ani obec fanoušků jiných stylů. Vždyť na Mekyho tvorbě většina z nich vyrůstala. Minulý rok to navíc bylo přesně pětadvacet let od chvíle, kdy Meky Žbirka opustil skupinu Modus a vydal se na sólovou dráhu. A toto uctyhodné číslo se rozhodl oslavit po svém - objel celé Slovensko a poděkoval za přízeň všem svým fanouškům osobně na koncertě. Na turné s ním ale vyjel i filmový štáb, který vše řádně zvěčnil, sestříhal a dal dohromady v koncertním dokumentu "The Best Of Tour", který právě vyšel společně s reedicí zmiňovaného alba "Dúhy".

O tom, že Žbirkovo jméno má řádnou váhu, svědčí i to, že na "Dúhách" hostuje pěkná řádka hudebních velikánů. Přes Mariku Gombitovou, Marka Minárika, Davida Kollera až po Jana P. Muchowa, Ivu Frühlingovou či Tomáše Varteckého jde o generační i stylovou všehochuť, kterou spojuje jen jedno - profesní i osobní respekt ke Žbirkově osobě. A jsou to právě tato jména, která vtiskla "Dúhám" profesionálně bezchybný, rozmanitý a hlavně originální zvuk, který je podvědomě známý, ale zároveň stále neoposlouchaný. Na albu lze najít typické popové hity, líbivé plouživé duety, poprockové anglicky zpívané variace na téma "dokud Meky a McCartney žijí, Beatles neumřeli" či žánrově nezařaditelné skladby, které jsou nosnou klenbou Žbirkovy neuhasínající originality.

Tolik k poctě Žbirkovy osobnosti a můžeme se vrhnout taky na kritiku. "Dúhy" jsou rozmanité až příliš. Chybí jedinečná myšlenka, společný cíl, něco, co by se album snažilo světu oznámit. Tedy krom toho, že je Meky po čtyřech letech zase zpátky. A za druhé, jde přeci jen o čtvrt století, takže se jen těžko lze ubránit pocitu, že místy Meky vykrádá sebe samého. U několika písniček si začnete zpívat texty jeho starších hitů, jindy zase zaslechnete známý kytarový riff... Vše je ale dáno hlavně obrovskou rozsáhlostí alba, na kterém je celkem šestnáct nových písniček. Možná kdyby se něco vyškrtlo a nápady z vyškrtnutých věcí se použily jinde, získala by nahrávka celistvější a neopakovatelnou tvář.

Ta ovšem rozhodně nechybí bonusovému DVD, na kterém naleznete zmiňovaný dokument ze Žbirkova koncertního turné, sedm videoklipů (i když některé z nich by se spíše daly nazvat fotogaleriemi, neb jde o pouhý souhrn fotografií z proběhnuvšího turné) a bonusovou písničku "Náladový song", na které hostuje zpěvačka Martha a jazzový pojem Laco Deczi. Koncertní dokument zachycuje náladu všech dvanácti zastávek na Žbirkově "The Best Of Tour". Šetnáct živých písniček je protkáno krátkými prostřihy z cest, hotelů, šaten, zvukových zkoušek i skromných afterparties a také rozhovory (převážně se Žbirkou), ve kterých se vzpomíná, kdy naposledy se v každé hale hrálo a co vtipného se přitom přihodilo. Z celého dokumentu pak srší radost a pohoda, která je však hmatatelná a tudíž i snadno uvěřitelná. Žádné divadlo na diváka. Takhle to prostě na slovenské hudební scéně už pětadvacet let chodí.

Podtrženo, sečteno, jedná se o hudební DVD, jak má být. Výtku si ale přesto neodpustím, protože přidat možnost přehrávat pouze koncert by DVDčku rozhodně neuškodila. Pokud si totiž chcete pustit nosič jen jako podkres, bude vás mnohdy až pětiminutové čekání na písničku brzy iritovat. A rýpnu si i do videa k písničce "Někdy stačí dát jen dech", jehož kartáčková část je opravdu infantilní a tragická. Ale to bohužel není ještě pádný důvod k tomu jej na DVD nezařadit.

Meky bilancuje se stylem jemu vlastním - skromně, ale honosně. Sympatický chlapík, který se bojí, že se mu rozpustí umělohmotná lžička v horkém čaji, kterému kradou takty chlapíci z Modern Talking, který tancoval ploužák s Fridou z Abby a který umí nejlépe ze všech zazpívat písničku "I Predict A Riot" od Kaiser Chiefs, už pětadvacet let roztancovává česká i slovenská publika. A to je důvod k oslavě. Rozloučím se s vámi za Mekyho stejně, jako se na jednom koncertě rozloučil s diváky on sám: "Na shledanou na turné po padesáti letech!"

CD+