Nevím, jestli ještě má cenu říkat Jamiroquai nebo rovnou Jay Kay. Samozřejmě kolem sebe má pořád kapelu, která mu lehce pomáhá, ale je autorem drtivé většiny skladeb, co na tomto výběru naleznete. V bookletu také jsou pouze jeho fotky a veškerá mediální pozornost se logicky také upíná pouze na něj - o dalších členech (Paul Turner - basa, Matt Johnson - klávesy, Sola Akingbola - perkuse, Rob Harris - kytara, Derrick McKenzie - bicí) se téměř neví. Sice je pravda, že to tak bylo vždycky, ale chci tím pouze poukázat na to, že "High Times: Singles 1992-2006" se také mohla jmenovat "The Best Of Jay Kay" a nikdo by nemohl říct ani ň.

Jamiroquai vtrhli do popového průmyslu roku 1992 a poměrně výrazně pohnuli s ledy. Ty sice neroztály v tomto roce (i když debut "Emergency On Planet Earth" byl hodně oblíbený, na této výběrovce z něj jsou dokonce čtyři tracky a první "When You Gonna Learn", vydaný u slavného labelu Acid Jazz, je ze dne na den vystřelil do povědomí všech Britů). Hlavní boom přišel spíš až se singlem "Space Cowboy" z druhé desky "The Return Of The Space Cowboy". To se z Jay Kaye najednou stala celebrita první ligy, libující si ve své zálibě v rychlých a drahých autech a z celých Jamiroquai miláčci už nejen londýnské klubové mládeže.

Jamiroquai byli doslova úkaz, jméno si dali podle indiánského kmene Irokézů (podle kterého je i ona slavná čapka s péry) a v textech řešili globalizační problémy, to vše v sexy funkovém, acidjazzovém a popovém obleku na míru, který začal celý svět velmi rychle zbožňovat. Tedy, celý svět, pořád mám v živé paměti jejich pražské vystoupení, kde bylo zoufale málo lidí, strašná atmosféra a Jamiroquai po koncertě alespoň udělali zátah na night cluby a zdemolovali hotel. Taková ostudná vizitka Česka, mno. Ale zpět k singlům. Naleznete zde všechny: je tu "Deeper Underground" speciálně nahraný pro "Godzillu", jsou tu začátky s legendární "When You Gotta Learn", je tu nu-disco z "A Funk Odyssey" a je tu i vynikající, špičková a na silném aparátu opravdu neodolatelná "Feels Just Like It Should" z poslední řadovky "Dynamite". Celé album pak zakončují dvě novinky. "Runaway", která právě brázdí rádiovými étery a má i slušné ambice, a "Radio", skladba celkem nenápadná a na tvorbu Jamiroquai až příliš obyčejná.

Tenhle výběr mi nepřijde až tak zbytečný, když si uvědomíte celou tu řádku hitů, kterou na svém kontě Jamiroquai mají a nikdy je nezrekapitulovali, k tomu jedna hodně dobrá novinka, to už jde přijmout a nebrat to jako čistý marketingový tah. Všechno podstatné na "High Times: Singles 1992-2006" je, nemá cenu popisovat jedno po druhém, každý zná supersongy jako "Cosmic Girl" nebo třeba "Love Foolosophy". Každopádně je to velmi dobře ucelený výběr a je na něm krásně vidět, jak si Jamiroquai stále drží svou hodně vysoko nasazenou laťku, jak ji udrželi po celou kariéru a nikdy o ni ani nezavadili, natož aby šli pod ni. Snad ještě něco natočí, fakt mě ten drzej floutek s pérama na hlavě pořád hodně baví.