V souvislosti s debutem "Zrno" se o projektu Folk3mail hovořilo jako o milém, neotřelém a dokonce nadějném. Od vydání této desky však uplynuly dva roky a za ty se událo leccos pro Folk3mail zásadního (například hostování na turné Anety Langerové) a také díky tomu se u něj leccos změnilo. Ondřej Pečenka, zakladatel a jediný regulérní zástupce projektu, se rozhodl polevit ve snaze rozšířit obzory domácí scéně a zvukově se přiblížil popu. Vzdal se též možností zobcové flétny, naopak sáhl po baskytaře a také se rozhodl více zpívat. Právě menší ochota experimentovat a zpěv se staly hlavními argumenty kritických hodnocení druhé nahrávky "Místo na slunci". Zklamáným reakcím se neubránila ani redakce musicserver.cz. Jiří Kubalík v hlavní recenzi hodnotil pětkou, desítka kolegů rozhodla skoro stejně, společně udělila průměrnou známku 5,4/10.

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Benjamin Slavík 4/10

Druhá deska Folk3mail je rozhodně zvláštní - není špatná ani dobrá. Je zvláštní, a to už od základu věci není dobré. Je to album hlavně o asociacích, a ne zrovna příjemných a správných: těch, které by dnešní muzika měla vyvolávat a které bych od tohoto projektu čekal především. Někdo říká, že tohle je fakt kotlíkárná a nic víc a kotlíkárny, to je prostě jinde než to, o čem by se mělo psát a vážně se tím zabývat. Jaromír Švejdík říká, že Folk3mail jsou blízko irskému písničkářství. Jakože Hansard, Rice a podobně, co se u nás povětšinou moc nechápe. Na mě to celé působilo, jako když jsem byl hodně malej a četl jsem třeba Foglara a měl ideály o čistým, férovým, nezkaženým světě. Bylo to dříve, než jsem objevil a začal milovat Sex Pistols, Ramones a další tříakordové záležitosti. Folk3Mail jsou až moc čistí - nemají, co by jejich snažení dostalo někam výš - chybí tomu hlavně ego a chuť něco ukázat (nebo spíš někomu natrhnout prdel). Hlavně proto působí neskutečně obyčejně. Poslechnete a nevíte. Nevíte nic, ani že jste něco poslouchali. Nevíte ani, že vás to nebavilo.

Eva Balaštíková - 5/10

Vystupování Folk3mail svádí k tomu, aby se o Ondřeji Pečenkovi psalo jako o zhrzeném lo-fi folkaři se srdcem na dlani, kterým on i skutečně je. "Dívám se na svět z vejšky jak je to míněný kam je to mířený co si počít mám". Na debutovém "Zrnu" poprvé oživly intimní zkazky zabalené do propracované Ježkovské produkce a hlasové nedostatky se do určité míry se zavřenýma očima tolerovaly, protože hra se slovy, jemné (přesto nepostradatelné) zvukové efekty oživující akustickou kytaru a lehká přímost, která se nese nad celou prvotinou, falešný zpěv dokázaly omluvit. Tak tomu bylo ale před dvěma roky. Dnes při poslechu pokračování nazvaného (trefně?) "Místo na slunci" se bohužel spíše nabízí v souvislosti s monotónním hudebním doprovodem, který se za celou stopáž alba (39:35) nijak výrazně nezmění, se sebelítostnými narážkami, skrytými stížnostmi a absencí posluchačova mrazení v zádech. Pocit zklamání z průměrného výkonu. Škoda.

Michal Koch - 5/10

To se tak občas objeví v mém přehrávači deska, která by mě mohla zajímat, ale... Ale je na ní jedno jediné, za to obrovské ALE, které pro mé uši celou nahrávku naprosto a totálně pohřbí. A přesně takovou deskou je "Místo na slunci". Výborné kytarové aranže, vkusné bicí, citlivé občasné doplnění dalšími nástroji. Jenže nad tím vším zní ono ALE, kterým je zpěv. Trochu nerozumím tomu, proč někteří lidé, evidentně talentovaní v některých oblastech lidského činění, mají nutkavou potřebu u svých děl dělat i to, co neumějí. Ondřej Pečenka je rozhodně dobrý skladatel, dobrý bubeník i dobrý kytarista, ale zpívat prostě neumí. A mě jeho zpěv (je mi líto) irituje natolik, že nejsem schopen ostatní stránky "Místa na slunci" vnímat. A texty? Ty texty, o kterých všichni básní, jak jsou výtečné? Ano, těch pár vět, které jsem se donutil soustředěně vyslechnout, znělo vskutku zajímavě. Jenže - a to jsem vám zapomněl říct - Ondřej Pečenka bohužel nejen mizerně zpívá, on i mizerně vyslovuje. Takže mu není pořádně rozumět a jediná možnost je počíst si v bookletu. Ne, na tohle já nemám nervy. A přitom jsem chtěl. Nekecám. Fakt!

Luboš Kreč - 5/10

Jenom mi doma či ve sluchátkách začne hrát "Místo na slunci" a už se mi derou do očí slzy. Nebo se mi v kapse otevírá nůž. To záleží na situaci a na rozpoložení. Vysvětlení je snadné: stačí mi slyšet usoužený hlas Ondřeje Pečenky, tvůrce projektu Folk3mail. Kdyby takovým výrazem oplýval židovský písničkář, který kvůli atmosféře natáčel v Dachau, prosím, pak bych to pochopil, ale u českého kluka mě to štve. Strašně. A nadšením neoplývám ani ze zbytku alba. Vlastně nevím, co OPEC (ano, taková byla Pečenkova přezdívka, když kdysi dávno psal pro musicserver) chce - jestli natočit desku folkovou, popovou nebo country. Nějak se v tom já i on zmítáme a pořád ne a ne se pochopit. Třeba "Folk2step" vprostřed desky zaujme odlišnou rytmikou, ale jinak nahrávku obchází nuda a rozbředlost. Zní to sice komorně a skromně, což není nepříjemné, ale melodie ani texty většinou nijak výraznou brázdu v duši posluchače neudělají. Debut "Zrno" Folk3mail jsem neslyšel, u "Místo na slunci" jsem si jistý tím, že už ho neuslyším.

Honza Průša - 5/10

Ondřej Pečenka skládá moderní folkové písně, kterým nechybí nápad. Celek je pak vkusně aranžován do velmi příjemné podoby. Jenže je tu jeden zásadní problém. Tím je Ondřejův hlas, který jsem i přes velkou snahu nedokázal strávit. Jeho hlas prostě mé ucho nepřijme. Navíc Ondřej velmi špatně vyslovuje, takže jen stěží rozumím jeho jistě zajímavým textům. Všechny předehry, mezihry a dohry jsou fajn. Tam to funguje. Ale jak nastoupí zpěv, zkazí dojem z písně, která mohla být tak pěkná! Navíc frázování "zavíra - cí den" nebo "dopo - ruče - ně" také nenadchne. Doporučil bych spojit se s nějakým zajímavým zpěvákem. Dovolím si tvrdit, že kdokoli z desítky "SuperStar", včetně Aleše Burketa, by svým zpěvem skladby Folk3mail posunul alespoň do poslouchatelného tvaru. Z desítky písní alba "Místo na slunci" mě nejvíc zaujala "Folk2step", která svou náladou vzdáleně připomíná "City Of Dreams" od Fatal Shore a "Petrklíč" s překrásným instrumentálním závěrem. Ten mi zas asociuje "Touch Me" od The Doors. Ti, kteří přijmou Ondřejův vokální projev, si "Místo na slunci" užijí. My ostatní to ke své smůle nedokážeme. Hlas musí být v pořádku.

Honza Balušek - 6/10

Celé debutové album Folk3Mail jsem bohužel neslyšel, ale stáhl jsem si z webu písničku "Obtáčení", jíž jsem téměř propadl. Pak jsem viděl Ondřeje Pečenku a spol. v malém klubu Marley na Colours Of Ostrava a na druhou desku se začal vyloženě těšit (ale zase ne tolik, abych si sehnal první album...). Chápu záměr toho, že si Ondřej vše složí a nazpívá, takže vystupuje hlavně za sebe, ač není nijak skvělý zpěvák, ale místy je jeho projev téměř k nevydržení. To naštěstí vyvažuje skladatelskou zručností, která folkové základy skladeb směřuje občas až do popu (a melodie já rád). Taková "Nit" na mě má podobný účinek jako zmíněné "Obtáčení", nemůžu si ji přestat přehrávat. Postupem času se však skladby slévají do jednoho toku hudby, z níž nepoznám, kteráže písnička zrovna hraje. A od kapely typu Folk3mail bych rozhodně nečekal, že by pro posluchače měla být jen kulisou k jiné činnosti. Je to holt fajn, příjemná a ničím výjimečná deska. Škoda.

Miroslav Böhm - 6/10

Vezměte kytarové puntíkáčkářství Karla Plíhala, náladu textů Jardy Švejdíka, ledabylost zpěvového projevu Vlasty Třešňáka a Folk3maila z první desky. Protřepat. Nemíchat. "Místo na slunci" je rozhodně závanem na poli českého "něco-jako-folku", ale otázkou zůstává, jestli závanem svěžím. Do nedvědovského kýče to má zatraceně daleko, ale k umakartovské existencionalitě či Třešňákově nadhledu a genialitě možná ještě mnohem dál. Samozřejmě, texty mají pevné lyrické hranice, které dokáží popsat i fatální samozřejmosti s bravurou, ale zároveň s každou přibývající minutou evokují v posluchači jedno jediné slovo. Vata. A za ním je už jenom nuda. Až tak daleko to ale Folk3mail zajít nenechá, neboť vše zachrání jeho kytarová zručnost, která si zasluhuje alespoň tu minimální pozornost v podobě této zmínky. Již jen ze zásady také musím připomenout, že minimálně ve folku je kontakt autora s publikem nedílnou součástí skladby, takže třeba na živo je celé divadlo úplně o něčem jiném. V drajvu mám ale jeho placku a na ni pouze dvě písničky, které by mě - stejně jako Folk3maila - přesvědčily, že by nebylo "tak uplně marný, hledat v srpnu Prvosenku jarní". Že je to málo? Ne tak docela. Kdo hledá, najde. A kdo nehledá, najde hovno. Šestka. Alespoň za tu snahu najít si své "vlastní místo na slunci".

Tonda Kocábek - 6/10

Debut "Zrno" poměrně zčeřil klidnou hladinu. Mnohé donutil přehodnotit chápání přívlastku "písničkář", oprášil u nás nepříliš skloňovaný pojem lo-fi, vyburcoval fantazii a pokud bych měl charakteristiku zjednodušit, hodilo by se slovní spojení "příjemné překvapení". A to je asi zásadní moment. Dnešní vlak jede v zavedených kolejích tou samou krajinou, má ty samé vagóny. Je trochu čistší, příjezdy má přesnější a i když se na jeho příjezd těšíte stejně, víte už docela přesně, co vás s ním čeká. Strojvůdce Ondřej jakoby znovu jen na chvíli plaše vykoukl ze své kabiny a pokračuje v minule nastíněných historkách. Má stále ten stejný melancholický tón. To je ovšem první pohled. Když trochu zaostříte optiku, objevíte rozdíl zdaleka ne nepodstatný. Netroufám si říci, jestli za ním stojí zkušenost z turné s Anetou nebo jen výměna producenta a rytmiky (akordeonista zůstal na svém místě), ale aktuální deska je mnohem méně o nezvyklém zvuku a mnohem více o popu. I když míchaném folkovou naivitou a charakteristickým zvukem slide-kytary. Posmutnělá, nepodbízivá, ale přece jen přímočařejší, méně aranžérsky nápaditá a vstřícnější. Zdá se, že Folk3mail si své místo na slunci už našel - teď jen visí ve vzduchu otázka, kolika z vás se tam bude líbit taky.

Tomáš Tenkrát - 6/10

Nějak mi celá ta poetika "Místa na slunci" uniká. Je pravda, že texty jsou zajímavé, jsou poetické, musíte nad nimi přemýšlet a mají určitou hloubku, která mě baví. Po hudební stránce to je na folkovou nahrávku určitě také minimálně hodně zajímavé. V pozadí jsou slyšet nejrůznější hrátky s elektronikou a hra Ondřeje Pečenky na kytaru je výborná. Celková produkce desky je z mého pohledu na jedničku. Jenže zpěv mě nebaví, je bezbarvý, takový nijaký a ještě k tomu občas sklouzne k určité falešnosti, což celkový dojem hodně shazuje. Písničky jsem si zamiloval dvě - "Pojte ke mně", ve které baví jemný kytarový a bubenický doprovod a text, na nějž mě nenapadá jiné přídavné jméno nežli prostě pěkný, druhá, na které jsem často mačkal repeat, je "Petrklíč", možná nejrychlejší skladba z alba - nabitá pozitivní energií od prvního k poslednímu tónu. Jenže beru-li "Místo na slunci" jako celek, pak hodně pokárám zpěv, který se na hodnocení musí promítnout, a také beru v potaz to, že mě tohle album moc nechytlo, ač je skladatelsky velmi slušné, a prostě nedokážu popsat, čím to, že u mě nějak nefunguje. Asi jsem na tuhle hudbu ještě moc mladý?

Karel Veselý - 6/10

Český folk je na tom asi jako český film. Bídně. V obou případech má slovo generace ztracená někde mezi časopisem ABC a hranou třicítky, kdy jim začne docházet, že by měli se svým životem něco udělat. Sympatičtí lůzři a rozverní outsideři se rychlou změnou optiky mění v chcípáky a zoufalce, kteří by si místo kapesníku zasloužili pořádnou facku. Když jsem před rokem slyšel debut Ondřeje Pečenky a jeho Folk3mail "Zrno", začal jsem věřit, že v českém folku se může znovu po letech udát něco hudebně zajímavého. Spojení Folk3mail a jednoho z nejlepších domácích producentů Dušana Neuwertha jsem očekával s velkým napětím, o to horší ale bylo zklamání. "Místo na slunci" na mě totiž působí tak, že Pečenka se zalekl své šance natočit pořádné dospělé album a místo toho po kolena zapadl do hýčkané méněcennosti a neoriginality. Hudebně vyměnil syrovost "Zrna" za vypucovaný studiový zvuk, který ale jen odhalí, že písně zase až tak silné nejsou a textově se vydal bloudit za město do vysoké trávy. OK, masový escapismus má u nás silnou tradici, oddávaly se mu tady od 40. let už celé generace, ale možná už by bylo načase s tím skončit. Texty nejsou vyloženě blbé jako u drtivé většiny českého folku (hudby), ale jsou podány s tak útrpným výrazem, že zní až směšně. Uplakánkům s kytarou chybí nadhled a sebeironie, o nějakém hudebním vývoji ani nemluvím. Šestku tak dávám za chytré texty a aranže, ostatní folkové desky totiž zní ještě tragičtěji.